Úmrtí britské panovnice Alžběty II. vyvolalo ohromné reakce po celém světě. Vrátila se s nimi také štiplavá otázka, proč zrovna jí věnují média takovou pozornost. Copak musí být její skon na titulních stranách i v zemích, které nepatří do Commonwealthu? Není to nefér vůči jiným vladařům s modrou krví? Podobné ohlasy se objevovaly hlavně na sociálních sítích i po úmrtí vévody z Edinburghu, tedy prince Philipa.

Prostor, který média věnovala smutnému oznámení z Buckinghamského paláce, byl zcela adekvátní. Alžběta II. byla symbolem Velké Británie, kotvou jejího společenského a politického života, a rovněž významnou osobností světové politiky. Až do konce svých dnů naplňovala veřejnou službu, ke které se zavázala. Ztělesňovala nadhled, tradici a pevné hodnoty. V mnoha očích ztělesňovala i samotnou monarchii.

Alžběta II. byla globálně jednou z nejsledovanějších osob, a to i díky své dlouhověkosti. Většina lidí na planetě se narodila v době, kdy královna už seděla na britském trůnu. Její tvář byla všude kolem, od bankovek po známky, od novin po neziskový sektor. Málokdo by ji nepoznal. Svět kolem se měnil, Alžběta II. ale zůstávala jako referenční bod. Klidnila rozbouřené vody. A často sloužila jako nástroj diplomacie: kdekdo roztával při představě soukromé audience u královny anebo společného programu na některém z královských sídel.

Alžběta II. se ujímala vlády v době, kdy největším technologickým pokrokem byl přímý televizní přenos. Rozvoj mediálního průmyslu ovlivnil i to, jak Buckinghamský palác oznámil její odchod z tohoto světa. Využil k tomu kromě tradičních kanálů také sociální sítě, oficiální webové stránky předělal do jednoduché grafiky. Elektronické prostředky se staly zcela rovnocennými a důstojnými cestami, jak úmrtí hlavy státu oznámit světu.

Ještě v roce 1936 bylo hodnoceno jako nevhodné, aby tak zásadní zprávu sdělilo Britům večerní vydání novin. Večerníky byly méně prestižní a měly méně čtenářů. Ošetřujícího lékaře krále Jiřího V. to přimělo k tomu, že zesláblého panovníka předávkoval morfiem a kokainem. Jiří V. skonal tiše, ale hlavně dostatečně rychle. Lord Dawson se kromě lékařské péče postaral také o titulky. Své ženě zavolal do Londýna, aby redakci deníku The Times poradila pozdržet výrobu kvůli zásadnímu oznámení. Díky tomu ranní noviny vítaly čtenáře palcovým titulkem o nočním skonání hlavy státu.

Letos jsme oproti tomu sledovali online přenosy na zpravodajských serverech, které pečlivě zaznamenávaly každý krok jednotlivých členů královské rodiny. Letečtí nadšenci sledovali pohyb letadel na mapách a televizní moderátoři měli smuteční oblečení už několik hodin předtím, než zpráva v půl osmé večer českého času obletěla svět.

Například v BBC pravidelně trénovali, jak bude vysílání o posledních okamžicích královny vypadat. Kdy bude přerušeno vysílání, na kterých stanicích, kdy bude hrát hymna a jaké programové změny nastanou. Při pečlivém zkoušení se ovšem také stalo, že BBC omylem pustila připravenou zprávu naostro, takže se Alžběta II. zařadila mezi světové osobnosti, které užasle poslouchaly z médií o své vlastní smrti.

Lidé mají rádi pohádky o moudrých panovnících v nádherných palácích. Britská královna však nebyla jednorozměrná, takže toto vysvětlení její celosvětové popularity je nedostatečné. Nejen Britové si na ní cenili zapojení do služby za druhé světové války i setrvalé podpory zdravotního a sociálního sektoru. Neporozuměli si s ní jen v roce 1997 po tragické nehodě princezny Diany, kdy se královna v průzkumech oblíbenosti začala strmě propadat. Svou reputaci si však dokázala získat zpět, a to i díky umně budovanému veřejnému obrazu, k jehož vylepšení Alžbětě II. pomáhali i její vnuci Harry a William.

Navíc si občas dokázala udělat legraci sama ze sebe, ať už v krátkém skeči s Jamesem Bondem anebo v mikropříběhu s medvídkem Paddingtonem. Viděla odcházet a přicházet premiéry, papeže a americké prezidenty, ale nadhled jí zůstal. Obstát v takové mediální konkurenci je pro jiné monarchie obtížné. A složité to bude mít i nastupující král, protože vyrovnat se dekádám vzorné služby a síle takové osobnosti je mimořádně náročný úkol. Královna zemřela, ať žije král – a Bůh ho ochraňuj.