Vláda se chystá bojovat s dezinformacemi a je kolem toho rušno. Logicky, protože jakýkoliv zájem státu o informační prostor je nutné hlídat a zvážit, jestli je regulace adekvátní vytčenému cíli. Proto bylo narváno i na mediálním výboru sněmovny, který se chtěl o vládních záměrech dozvědět víc. V diskusi se ale z tématu stala spíš typická česká bramboračka, protože nic není ještě hotové, nikdo nic pořádně neví, ale každý má na téma silný názor.
Tradičně tedy nechyběly ani přestřelené historické paralely o padesátých letech minulého století a údajných seznamech nepřátel státu. A aby byl únavný dojem dokonalý, přihlásil se o slovo herní vývojář Daniel Vávra, který ve svém vystoupení promíchal všechno od opatření za koronavirové pandemie přes Donalda Trumpa až po české prezidentské volby. Debata se rozbíhala tolika směry, že z ní nakonec zůstal jen zvukový smog.
Vládní zmocněnec Michal Klíma připomněl, že boj s dezinformacemi není úplně výmysl současné pětikoaliční vlády. Ve skutečnosti se tento proces různě zpožďuje, protahuje, plánuje a vyhodnocuje už od roku 2016. Tehdy vzniknul první audit národní bezpečnosti, který v kostce zjistil, že Česká republika není připravená na antisystémové hrozby šířené přes internet, například na vměšování zahraničních aktérů do voleb. Současné kroky tedy navazují na aktivity chystané za vlád Bohuslava Sobotky i Andreje Babiše. Těm se do tématu sice moc nechtělo, přesto něco málo připravily.
Zopakujme: od chvíle, kdy tento stát zjistil, že jeho obrana vůči digitálním hrozbám má nedostatky, uplynulo sedm let. Přesto jsme zatím spíše u slov než u činů. Vždyť rychleji získáte i stavební povolení, a to dosud kandidovalo na nejpomalejší byrokratický proces v Česku.
Právě Michal Klíma má na starosti dokončení nového Akčního plánu pro boj s dezinformacemi (taky vám to zní jako něco z Jistě, pane premiére?). Jedna z pracovních verzí materiálu unikla před koncem roku do médií a část opozice poté začala živit dojem, že se chystá zavedení novodobé cenzury. Podle Klímy se ale k novinářům dostaly jen části dokumentu, takže z neúplného obrazu pak vznikají mylné interpretace.
Stát podle něj nechce platit žádné vyhledávače dezinformací, kteří by označovali závadný obsah. Cestu vidí v podpoře digitální a mediální gramotnosti. Jinými slovy, peníze se dostanou k organizacím, které například vysvětlují seniorům, jak funguje vyhledávání informací na internetu anebo vysvětlují mediální svět studentům. Žádné seznamy závadných webů stát nesestavuje a nechce to dělat ani do budoucna. Zároveň si však vyhrazuje právo inzerovat jen v médiích, která dodržují profesionální standardy novinářského řemesla. Je zjevné, že tomuto kritériu nevyhoví mnoho stránek se smyšlenými informacemi, jejichž autoři dávají přednost anonymitě, aby se vyhnuli odpovědnosti.
Prozatím to vypadá, že pokud by vůbec státní orgány sáhly k vypínání webů, tak až ve chvíli národního ohrožení – podle principu, že svoboda projevu není totéž, co svoboda dosahu. „Žádné seznamy netvoříme, za to dám ruku do ohně. Svoboda slova se neomezuje, lidé si dále mohou říkat, co chtějí, technicky vzato jde pouze o omezení dosahu, není znemožněno tu informaci publikovat,“ řekl náměstek ministra vnitra Lukáš Kolářík (Piráti). A vládní zmocněnec Michal Klíma připomněl, že za minulého režimu pomáhal šířit nezávislý tisk, takže žádné předpisy na omezování svobody projevu navrhovat nechce.
Státní úředník také odmítl, že by si vláda chtěla přes státní granty naklonit spřízněná média. Podpora nezávislých médií má být systémová, aby nezáleželo na tom, kdo je zrovna u moci. Granty by mohly být vypsány třeba pro začínající média, a bude jenom na nich, jestli o podporu projeví zájem.
Vládě je připraveno podat pomocnou ruku Sdružení pro internetový rozvoj. „Chceme-li najít efektivní řešení, musíme zapojit celou širokou řadu expertů,“ připomněl jeho zástupce Filip Dotlačil. Ten se zároveň netajil zklamáním, že nabídka pomoci zatím zůstala nevyslyšena.
Akční plán má být hotový co nejdřív, pořád to ale bude jenom návod, ve kterých oblastech hledat potřebná řešení. Bude to rámec pro další teoretické kroky. A to jsme zase u Jistě, pane ministře: ještě by mohla vzniknout pracovní skupina…