Dají posluchači přednost internetovým rádiím, nebo zůstanou věrni nějaké formě tradičních přijímačů? A když je přesvědčíme, aby přešli na digitální vysílání, jaké služby jim reálně nabídneme? Takové závažné otázky si kladli účastníci červnové konference Evropské vysílací unie v Tunisu.

Samotnou konferenci pojali pořadatelé velkolepě. Odehrávala se ve zbrusu nové budově partnerské Arabské vysílací unie (ASBU), úvodní a závěrečné slovo obstaral tuniský ministr telekomunikací. Kromě tradičního pásma přednášek využila EBU setkání také ke zvolení své pracovní skupiny pro budoucnost rozhlasu v Evropě.

Už z úvodní přednášky ministra Raffaa Dkhila vyplynulo, že i mimoevropské země kladou důraz na rozvoj rozhlasového vysílání v digitální době. Klíčovým problémem však bude, k jaké technologii se jednotlivé země v závislosti na svých specifických podmínkách přikloní. „Digitální rozhlasové systémy stále ještě musí prokázat, že posluchačům i provozovatelům vysílání přinesou výhody oproti stávajícímu stavu,“ podotkl Dkhil. Jak poznamenal, Tunis sice nové technologie rád podpoří, v současnosti je ale „poněkud bezradný“, pokud jde o náklady na zkoušení jednotlivých systémů digitálního rozhlasového vysílání. Je jich příliš mnoho na to, aby si Tunis mohl dovolit vyzkoušet všechny, a tak se zvědavostí čeká na zkušenosti větších zahraničních zemí.

Ministrova slova vzápětí potvrdili řečníci z tuniského a alžírského rozhlasu. V Tunisu vysílá sedm celoplošných rozhlasových stanic (z toho tři soukromé), dalších pět vysílá jen v regionálních oblastech. S testy digitálního rozhlasu se začalo v roce 2001, příliš dlouho ale nevydržely a pro celkovou nespokojenost s výsledky byly zrušeny. Ve vládních strategiích dostal přednost rozvoj digitální televize, rádia rozšiřovala své pokrytí spíše prostřednictvím satelitu. Další test digitálního rozhlasu začal až letos, s využitím novějších systémů DAB+ a T-DMB. Zkoumána je kvalita přenosu šesti rozhlasových stanic a jednoho televizního kanálu v podobě pro kapesní přijímače a mobilní telefony. Právě telefony budou nejspíš hlavním konkurentem digitálního rádia, protože tamní operátoři masivně zpropagovali prohlížení internetových stránek a služeb na mobilech. V kombinaci s dobrým pokrytím a relativně nízkými cenami tak mají obyvatelé Tunisu dostupnou cestu, jak poslouchat vysílání oblíbených stanic.

Rájem digitálního rozhlasu je Velká Británie. Nezávislý expert Grant Goddard ve své prezentaci uvedl čerstvá čísla, která popisují vztah Britů k této technologii. Digitální přijímače vlastní 32 procent dospělých obyvatel Spojeného království. Poslech prostřednictvím těchto rádií se na celkových výsledcích poslechovosti podílí dvaceti procenty. Prodáno bylo už na devět milionů přístrojů, které umožňují analogový i digitální poslech. Někteří účastníci konference to vnímali jako hrozbu a bylo by podle nich lepší zaplavit trh výhradně digitálními rádii, aby posluchači neměli nutkání se vracet k analogovým stanicím.

Dobře je na tom digitální rozhlas také v Dánsku. Erik Henz Kjeldsen z Danmarks Radio uvedl, že čistě digitální stanice poslouchá kolem 10 procent Dánů, alespoň jednou měsíčně některou digitální stanici slyšelo až 40 procent obyvatel Dánska. Tahounem je především veřejnoprávní rozhlas, protože soukromé stanice mají nejen kvůli ekonomické krizi problém s přilákáním inzerentů do digitálního vysílání. I tak jsou ale v provozu tři soukromé digitální sítě vedle 14 veřejnoprávních stanic.

Obdobně důležitou úlohu má veřejnoprávní rozhlas v Itálii. Tamní koncern RAI se podílí také na testech v Tunisu. Jak uvedl Luigi Aliberti z dceřiné společnosti RAI Way, která se stará o výstavbu vysílačů (a o technickou stránku vysílání celkově), „Itálie směřuje k hybridnímu řešení digitálního rozhlasu“. Na Apeninském poloostrově bude zřejmě nasazena norma T-DMB, původně vyvinutá v Jižní Koreji, která ke zvukové stopě umožňuje přidávat lákavý vizuální obsah, od textových informací po krátké videoklipy či souvislé videovysílání (například záběry z kamery v rozhlasovém studiu). Tím by si digitální rozhlas mohl vydobýt pozici zejména mezi mladými posluchači. Italové ale pro jistotu zkoušejí i možnosti norem DRM a DAB+, v jejichž prospěch mluví efektivnější provoz vysílačů.

Pesimističtější byli kolegové z Belgie. Laurent Finet z RTBF, což je veřejnoprávní vysílání pro frankofonní část země, zapochyboval, zda je digitální rozhlasové vysílání vůbec k něčemu dobré. „V dohledné budoucnosti nejspíš analogové FM vysílání nezmizí, protože s ním jsou vysílatelé spokojeni a úspěšně funguje,“ podotkl Finet. Když se RTBF rozhodovalo, jestli svůj nový dětský okruh spustí v digitální síti nebo na webu, dostaly přednost webové stránky. Celkově se chce RTBF zaměřit spíše na mobilní telefony, než na přesvědčování posluchačů, že by si měli koupit nový digitální přijímač.

Panelisté došli k závěru, že pro digitální rozhlas bude rozhodujících příštích deset let. Tím, jak do běžných domácností proniká vysokorychlostní přístup k internetu, vypadá digitální rádio jako něco, co technologicky pokulhává. Pokud během deseti let nezaujme velkou část populace, prohraje svůj zápas o místo na slunci s internetovými rádii a jejich flexibilní nabídkou. Zdravým impulsem pro rozmach digitálního rozhlasu by mohlo být větší zastoupení digitálních přijímačů v automobilech, a to v takové podobě, aby řidič okamžitě na displeji viděl hlášení o dopravní situaci, které říká moderátor. Na tuto variantu sází především Francouzi, neboť v zemi galského kohouta musí do roku 2013 všechna nově prodávaná autorádia zvládat digitální příjem rozhlasu.

V průběhu prvního dne konference byla rovněž zvolena devítičlenná sestava, která bude společně pracovat v komisi EBU pro rozvoj rozhlasu. Předsedou New Radio Group byl vybrán Alain Massé z Francie, místopředsednický post zastává Mats Akerlund ze Švédského rozhlasu. Dalšími členy skupiny jsou Luigi Aliberti (Itálie), J. P. Coakley (Irsko), Laurent Finet (Belgie), Erik Henz Kjeldsen (Dánsko), Thomas Kusche (Německo) a Brett Spencer (Velká Británie). Vůbec poprvé bude mít mezi velkými zeměmi svého zástupce i Česká republika. Za Český rozhlas jsem byl do New Radio Group zvolen já. Funkční období naší skupiny začalo v říjnu 2009 a skončí po dvou letech, tedy na konci září 2011.