Český rozhlas je prémiovým partnerem serveru YouTube v České republice. Jak si zvukové médium rozumí s nejpopulárnějším videowebem na světě? Možná vás to překvapí, ale skvěle.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že rozhlas nemá platformě, která je založena na sdílení videozáznamů, co nabídnout, opak je pravdou. Český rozhlas patří mezi nejaktivnější partnery YouTube u nás, možná aktivnější, než jsou různé televize. Přenos prezidentské debaty Martina Veselovského z relativně malých prostor Studia 2 byl dokonce na YouTube sledovanější než debata, kterou vedl Václav Moravec v pražském Kongresovém centru.
Mezi uživateli YouTube jsou populární všechny typy obsahu, které rozhlas na videoserveru nabízí – od koncertů v rámci Studia Noc, vystoupení Symfonického orchestru Českého rozhlasu, přes rozhovory a debaty až po krátká videa, která natočili přímo redaktoři v terénu. Typickým obsahem je přímý přenos, ať už zajišťovaný pražskou centrálou, nebo regionálními stanicemi (s YouTube pracují například v olomouckém či královéhradeckém studiu). Zpravidla přenos zajišťuje multimediální tým Centra Nová média, ale některé přenosy snímali také externí kameramani, pokud si je příslušné studio zajistilo.
Navíc jsme si v rozhlase vyzkoušeli, jestli mají servery YouTube nějaké limity – a skutečně jsme na ně narazili. Když Lucie Výborná a Jan Pokorný překonali moderátorský rekord tím, že vyzpovídali 90 hostů během 48 hodin nepřetržitého moderování, vyčerpali tím nejen sebe, ale také místní servery YouTube. V samém závěru dvoudenního přenosu totiž začal obraz i zvuk vypadávat, neboť o akci byl jednak vysoký zájem a jednak je takový datový tok přece jen neobvyklý. I velké koncerty pro mnoho milionů diváků, které YouTube zprostředkovával, trvaly maximálně pár hodin, ne dva dny v kuse. Nejsme žádní troškaři…
Úspěšná spolupráce překvapuje i zahraniční kolegy, kteří buď smlouvu s YouTube vůbec nemají, nebo tento server používají pouze okrajově, případně pro krátká zábavná videa, ale ne pro přímé přenosy. Jak se ukázalo při květnovém výročním rozhlasovém zasedání EBU na ostrově Tenerife, největší obavy plynou z toho, že by veřejnoprávní vysílatelé poskytovali svůj obsah na cizí platformě, nad kterou nemají úplnou kontrolu, popřípadě z toho, že k vysílání na YouTube je potřeba dostatečně vypořádat autorská práva k přenášeným pořadům.
Cesta k YouTube
Jak je obecně známo, rozhlas se na video zaměřil na podzim roku 2005, když odstartoval populárně-naučný gorilí projekt Odhalení, jenž zároveň parodoval primitivní televizní reality show, v nichž na sebe lidé řvali, prali se, případně souložili. Gorily dělaly to samé, ale na rozdíl od lidí tím přispěly vědě, protože poznatky z projektu využili primatologové i ochránci přírody.
Právě Odhalení byli vůbec prvním rozhlasovým obsahem, který se na YouTube objevil. Každodenní ranní několikaminutové sestřihy z pavilonu posloužily jako základ samostatného videokanálu. Kanál ale nebyl udržován nijak systematicky, byl to běžný uživatelský účet, který se následně nerozrůstal a sloužil spíše jako doplněk rozhlasového webu.
Multimedializace webových stránek Českého rozhlasu totiž znamenala také jistou revoluci v hardwarovém vybavení, neboť jsme si tehdy přenosy zajišťovali přes vlastní videoserver, jenž měl limitovanou kapacitu (později narostla, ale i tak zvládala obsloužit maximálně několik stovek uživatelů naráz, v nízkém rozlišení a ve vlastním přehrávači). V internetovém redakčním systému Českého rozhlasu dodnes najdeme přes 2000 videozáznamů.
Avšak rychlý vývoj technologií ukázal, že investice do vlastního vybavení nemohou být nekonečné. Navíc se rozvinuly chytré mobily, objevily se tablety, televizory propojené s internetem a další zařízení, o kterých jsme před sedmi lety ještě netušili. Najednou tu bylo tolik zařízení, že nemělo smysl, abychom hlídali, jestli na všech fungují videa tak, jak mají, jestli se vůbec dají přehrát a jestli je kvalita obrazu dostatečná.
Slovo dalo slovo a v roce 2012 jsme s českou pobočkou společnosti Google, která YouTube vlastní, uzavřeli smlouvu o prémiovém partnerství. Ze zahraničních médií víme, že takových partnerství uzavírá Google obvykle jen několik v každé zemi a většinou s televizemi či hudebními vydavatelstvími, která disponují videoklipy. Prémiové partnerství například umožňuje vydavatelům, aby si jednoduše pohlídali nelegální kopie svého obsahu nahrané na YouTube, a také přináší možnost přímých přenosů i různých dalších doplňkových služeb. Klíčovou funkcí je pak možnost monetizace nahraného obsahu, kdy majitel práv může nejenom ohlídat nelegální kopie, jak bylo řečeno, ale také si nastavit model, zda a jak bude vydělávat na těch legálních.
Z veřejných zdrojů je známo, že mezi partnery, kteří uzavírali dohodu s YouTube ve stejné době jako my, byly i subjekty, které měly jepičí život. Takovým příkladem je zkrachovalá televize Pětka, kterou bleskově položilo na lopatky obstavení účtů jejího majitele během šetření kauzy privatizace Mostecké uhelné společnosti, takže ji už připomíná jen archiv pořadů právě na YouTube. Byl to jeden z nejrychlejších konců v českém televizním byznysu: stanice vysílala od 15. října 2012 do 4. února 2013, přičemž problémy s financováním začala mít už měsíc po zahájení vysílání, což vedlo k tomu, že přestala vyrábět některé pořady, které dávala i na YouTube. Kdybyste ještě před rokem někomu řekli, že rozhlas vydrží na celosvětovém videoserveru déle než celoplošná televize s miliardářem v zádech, považoval by vás za blázna. Člověk míní, švýcarská prokuratura mění…
Proč bychom vymýšleli kolo
Partnerství s YouTube přináší klíčovou technickou výhodu v tom, že Český rozhlas nemusí udržovat vlastní videoserver. Bylo by to „vymýšlení kola“, když existuje platforma, která má nesrovnatelně více prostředků na vlastní rozvoj a kromě toho funguje skutečně všude, od mobilů po chytré televizory. Stačí vložit kód jejího přehrávače do našich stránek a víme, že bude fungovat vždycky a že všichni budou vědět, jak se ovládá. Pokud zrovna nepřekonáváme rekordy, pak je YouTube nepochybně stabilnější a výkonnější, než jakékoliv vlastní řešení – dříve jsme dokázali uspokojit maximálně pár stovek diváků, YouTube jich má miliardu měsíčně a nával našich posluchačů-diváků v celosvětovém měřítku ani nezaznamená.
To pochopitelně přináší další efekt, a sice propagaci. Existuje velká masa uživatelů, kteří nikdy v životě nebyli na rozhlasovém webu (nebo jen málokdy), takže by se nikdy nedozvěděli o tom, že děláme nějaký přenos. Živý přenos na YouTube má okamžitě garantovanou pozornost. A jak ukázaly komentáře u některých přímých přenosů, našli se uživatelé, kteří díky nim zjistili, že „něco“ jménem Český rozhlas (stále) existuje, že navíc produkuje kvalitní obsah a ještě k tomu pravidelně. Už zmiňovaná debata Martina Veselovského přenášená na YouTube dokonce oslovila posluchače, kteří by si ji nikdy nezapnuli na Radiožurnálu, protože rádio zkrátka neposlouchají, ale na YouTube ji vydrželi bez problémů sledovat (a kromě toho ocenili moderátorské kvality Martina Veselovského, což potěší o to víc).
Navíc z povahy věci plyne, že data o sledování YouTube jsou přesnější a podrobnější než oficiální rozhlasový výzkum poslechovosti RadioProjekt. Zatímco u RadioProjektu dostávají provozovatelé souhrnnou zprávu o posluchačských preferencích a veřejné výstupy jsou jednou za čtvrt roku, na YouTube je k dispozici podrobná statistika ke každému videu – kolik lidí ho sledovalo, jak dlouho, jak se k němu dostali a kolik uživatelů si ho pustilo dodatečně z archivu. Lze tak účelně vyhodnotit, o jaký obsah je zájem. Někdy posluchačské preference dokážou překvapit, třeba když vyšlo najevo, že si 2300 lidí pustilo finále soutěže v oboru lesní roh na Pražském jaru 2013. Kdybychom takový záznam měli jen na rozhlasovém webu, nikdy by tolik diváků nezískal.
YouTube je totiž prostor, kde si zejména mladí lidé zvykli hledat kde co, vtipnými záznamy a videoklipy počínaje, přes návody na cokoliv, až po zvukové nahrávky, ke kterým pouze přilepili nějaký statický obrázek (samostatný zvuk totiž na YouTube nahrát nemůžete, soubor vždy musí mít nějakou vizuální složku). Je nutné připomenout i druhou stranu mince – najdete tam i rozhlasové hry a četby na pokračování, nelegálně zkopírované z CD vydaných Radioservisem, případně stažené z rozhlasového webu. Z komentářů pod nahrávkami i z různých diskusních fór plyne, že fanoušci rozhlasových her ani tak neřeší, jestli je to legální, nebo není. Prostě si je chtějí pustit tehdy, když jim to vyhovuje, a to pokud možno co nejjednodušším způsobem. Možná sami ze své zkušenosti víte, že se nechcete učit ovládání nové webové stránky či programu, nebo se někam registrovat. YouTube chápe každý a funguje na první kliknutí. Na nelegálnosti záznamů bez souhlasu Českého rozhlasu to sice nic nemění, ale jak je vzpomenuto výše, nyní máme přístup k nástroji, který nám umožní tyto situace pohlídat.
Na už zmíněném zasedání rozhlasové části EBU na ostrově Tenerife jsem rozptýlil i obavy z toho, že jako veřejnoprávní médium působíme na komerční platformě. Častý argument odpůrců je, že to je propagace cizí služby a Google se kdykoliv může rozhodnout, že ji změní, zruší nebo zpoplatní. To bezesporu může, je to podnikání jako každé jiné a funguje v tržních podmínkách. Ve skutečnosti je to ale právě smlouva o prémiovém partnerství, která veřejnoprávní médium kryje, neboť mu na rozdíl od běžných uživatelů dává jistotu. Pokud jde o obavy ohledně copyrightu, ani tam není žádný důvod ke znepokojení. Veškerá autorská práva zůstávají jejich vlastníkům, nemluvě o tom, že pro každý koncert máme vypořádané smluvní krytí s interprety i dalšími držiteli práv. Řada interpretů je nadto ráda, že jejich vystoupení bude kvalitně zaznamenáno pro YouTube. U literárně-dramatických pořadů je situace jiná, ale to není předmětem tohoto článku.
Na závěr statistika. V červnu 2013 odebíralo videokanál Českého rozhlasu přes 880 lidí. Videa nasbírala dohromady přes 560 000 diváků, kteří jejich sledováním strávili přes 4 miliony minut. Nejsledovanějším pořadem byla zatím prezidentská debata Martina Veselovského z 16. ledna 2013, kdy mezi sebou diskutovali Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Měla přes 58 000 zhlédnutí a ukázala, že je pro rozhlas velmi důležité myslet na majitele telefonů a tabletů, neboť tvořili 28 % diváků.
Shrneme-li dosavadní zkušenosti, pak je nezpochybnitelné, že zřízení prémiového účtu na YouTube, které prosadila a na kterém velký kus práce odvedla Blanka Mikulášková z Nových médií Českého rozhlasu, se nám jednoznačně vyplácí. Poznáváme díky tomu potřeby uživatelů moderních technologií a můžeme analyzovat, jak přizpůsobit náš obsah, aby se vypořádal s požadavky doby. Zároveň se dostáváme k publiku, které by nás jinak ignorovalo.
„Staré“ médium si bezpodmínečně musí rozumět s novými médii, musí s nimi souznít a najít win-win model, díky němuž ho nové technologie nepřeválcují, ale naopak posílí. Nestačí „jen“ natáčet kvalitní pořady, protože když o nich nikdo neví, je to produkce do zdi. „Analogové myšlení“ je ve 21. století sebevražda, svět nečeká, až se Vinohradská 12 rozmyslí.
Naštěstí se rozmyslela včas – a udělala dobře.