Ministerstvo kultury založilo dvě pracovní skupiny, ve kterých se mají zástupci mediálního trhu dobrat férových podmínek fungování České televize a Českého rozhlasu v digitální době. Dialog o tom, co je veřejná služba, jaký má mít rozsah a kolik má stát, moderuje náměstek ministra kultury Michal Šašek (ODS).

V pracovních skupinách zasedají zástupci ministerstva, televize a rozhlasu, ale také všech typů soukromých médií. Ministerstvo reprezentuje vrchní ředitelka sekce legislativy Petra Smolíková, zkušená právnička, která se už více než dvě dekády významně podílí na podobě mediálních zákonů. Zájmy soukromých vysílatelů hájí Vratislav Šlajer z Asociace producentů v audiovizi, Jiří Hrabák a Daniel Sedláček za Asociaci provozovatelů soukromého vysílání a Klára Brachtlová a Pavel Kubina za Asociaci komerčních televizí.

Soukromé vydavatele zastupuje Libuše Šmuclerová z Unie vydavatelů, Michal Feix ze Sdružení pro internetový rozvoj a Libor Matoušek z Asociace online vydavatelů. Jménem zaměstnavatelů a podnikatelů mluví Zdeněk Zajíček z Hospodářské komory.

Jedním z dohodnutých principů pracovních skupin je, že se jich neúčastní nejvyšší manažeři médií veřejné služby. Sestavu tedy doplňují za Českou televizi ředitel komunikace Michal Fila, programový ředitel Milan Fridrich a poradce Martin Mrnka. Postoje Českého rozhlasu prezentují ředitel sekce generálního ředitele Jan Menger, ředitel komunikace Jiří Hošna a Helena Havlíková z právní sekce. Navíc má každá skupina možnost přizvat k jednání jednoho hosta v závislosti na probírané tématice, například právníka nebo experta na probíranou problematiku.

První setkání se na ministerstvu uskutečnilo 26. ledna 2024. Za účasti Maríny Urbánikové z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně se debatovalo o definici veřejné služby a s tím souvisejících typech služeb, které by měla veřejnoprávní média poskytovat.

Druhá schůzka následovala 13. února 2024. Její hlavní agendou byla multimediální tvorba České televize a Českého rozhlasu z pohledu investic, nákladů a mediálních partnerství. Debatovaly se také technické prostředky, jimiž média veřejné služby disponují, a ochrana duševního vlastnictví.

Pravděpodobně se uskuteční ještě několik dalších setkání. Ministerstvo kultury zvažuje, že by konkrétnější hranice pro veřejnou službu nevymezoval zákon, ale nižší právní norma, například vyhláška, případně deklarace nebo charta. Obnovovat by se mohla třeba co pět let. Potřeby a limity veřejné služby by tím pádem pružněji odrážely technický vývoj nebo společenskou poptávku.

Průběžné výsledky nejsou oficiálně k dispozici, nezazněly například ani při únorovém veřejném zasedání Rady Českého rozhlasu, které mohou navštívit novináři i zástupci veřejnosti. „Obsah na veřejné schůzi sdělovat nemohu, protože probíhající jednání jsou v neveřejném a diskrétním režimu. Jste však samozřejmě informováni v rámci pracovních setkání,“ komentoval první kolo jednání generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.

Kvůli setkávání pracovních skupin se dočasně zastavila příprava takzvané velké mediální novely. Ta sice na podzim prošla připomínkovým řízením, kvůli silnému odporu komerčních médií se však dál nedostala. Soukromníci si stěžovali, že jsou postavení před hotovou věc a nemohou se vyjádřit k záležitostem, které ovlivňují jejich podnikání, neboť média veřejné služby jsou významnými subjekty na trhu, které nakupují stejné služby, spolupracují s podobným okruhem produkčních firem a soutěží o pozornost posluchačů a diváků.

Na nevídaně jednotné tiskové konferenci, kde se potkali zástupci jinak vzájemně si konkurujících médií, proto soukromý sektor ministerstvo žádal, ať přípravu mediální novely zastaví a nový zákon připraví až po odborné diskusi o tom, jaké úkoly mají mít Česká televize a Český rozhlas ve 21. století a kolik peněz na to potřebují.

Ministerstvo těmto požadavkům vyhovělo a jako první krok uspořádalo v prosinci odborný seminář za účasti všech relevantních zástupců mediální sféry. Ministr kultury Martin Baxa (ODS) v úvodu tohoto setkání ujistil komerční média, že novela nevzniká s tím, aby jakkoliv poškodila soukromý sektor. Vláda si podle ministra uvědomuje, že soukromá média jsou na svobodném mediálním trhu stejně důležitá jako nezávislá média veřejné služby. Připomněl však, že k nalezení stabilního a udržitelného financování České televize a Českého rozhlasu se pětikoaliční vláda zavázala ve svém programovém prohlášení.

Soukromá média na oplátku zdůraznila, že uznávají smysl, existenci a význam médií veřejné služby v demokratické společnosti. Vadí jim však, že je veřejná služba vymezena příliš volně a zákony jsou natolik „gumové“, že by Česká televize a Český rozhlas mohly dělat prakticky cokoliv, co si zamanou, pokud budou dostatečně přesvědčivě tvrdit, že se bez toho společnost neobejde. Protože mají zákonem garantované příjmy, zatímco soukromníci si na svou činnost musí vydělat, je nutné najít vhodné mantinely.

Místopředseda Sdružení pro internetový rozvoj Michal Feix připomněl, že Evropská komise v roce 2009 stanovila pravidla pro použití státní podpory na veřejnoprávní vysílání. V tomto dokumentu se mimo jiné píše: „Definice poslání veřejné služby vymezená členskými státy by měla být co nejpřesnější. Neměla by ponechávat žádnou pochybnost o tom, zda určitou činnost vykonávanou pověřeným provozovatelem zamýšlí členský stát zahrnout do poslání veřejné služby, či nikoli.“

Opakovaně na semináři zaznívaly výhrady soukromníků vůči existenci zpravodajského serveru iRozhlas, který provozuje Český rozhlas. Například od zástupců Sdružení pro internetový rozvoj zaznělo, že veřejnoprávní web sice nemá reklamu, ale soutěží o pozornost internetových uživatelů a počet zobrazených stránek.

Rozhlasový web dráždí také menší online vydavatele. „Uvědomme si, že čeští občané jsou na trhu internetového zpravodajství dostatečně informačně saturováni díky vysoké konkurenci. Není potřeba, aby média veřejné služby spouštěla projektu typu iRozhlas.cz,“ uvedl na semináři předseda Asociace online vydavatelů Libor Matoušek. Někteří vydavatelé by třeba uvítali, kdyby na rozhlasovém webu byly spíše krátké textové upoutávky doprovázené zvukem než články napsané přímo pro internetový portál.

Zástupci podnikatelů zasedají v pracovních skupinách kvůli tomu, že součástí chystaného zákona je kromě jiného zavedení plošných televizních a rozhlasových poplatků pro zaměstnavatele v závislosti na počtu zaměstnanců.

Zatímco průmyslovým a podnikatelským svazům vadí myšlenka, že by firmy měly platit poplatky, i když nebudou mít žádné přijímače, soukromá média se bojí zvýšení rozpočtů veřejnoprávních institucí. Podle komerčních televizí bude například bohatší Česká televize dávat víc peněz do výroby pořadů, a tím deformovat ceny na trhu.

Z vyjádření náměstka ministra kultury Michala Šaška na prosincovém semináři vyplynulo, že s předložením finální verze mediální novely na vládu se v každém případě počká až na výsledek jednání pracovních skupin. Je pravděpodobné, že vláda projedná novelu ještě na jaře, ale přesný termín je těžké stanovit. Hospodářská komora chtěla činnost pracovních skupin protáhnout přibližně do května, ministerstvo by ji rádo uzavřelo a vyhodnotilo dřív.

Po sepsání paragrafového znění novely se zohledněním připomínek totiž bude zbývat jen několik měsíců na to, aby ji podpořila vláda, prošla celým parlamentem a podepsal ji prezident. Zvýšení poplatků by totiž podle původního plánu mělo platit od 1. ledna 2025.

Hladký průchod poslaneckou sněmovnou není jistý, neboť chod dolní komory parlamentu významně komplikují opoziční obstrukce, které dokáží oddálit projednávání bodů či zcela na několik dnů zablokovat celou schůzi. Nelze přitom vyloučit, že ANO a SPD budou obstrukční strategii využívat i přímo během projednávání této konkrétní novely, neboť oba politické subjekty jsou proti zvyšování televizních a rozhlasových poplatků. SPD je chce naopak úplně zrušit, a také předseda ANO Andrej Babiš v poslední době zesiluje rétoriku, která míří stejným směrem, jakkoliv jsou v hnutí také poslanci, kteří veřejnoprávní média podporují.

Financování médií veřejné služby prostřednictvím poplatků je obvyklé v 10 z 27 členských států Evropské unie. Nejnověji od ledna přešlo na plošné poplatky Rakousko, kde už nezáleží na vlastnictví přijímače ani způsobu příjmu audiovizuálního obsahu. Jde tedy o určitou „daň z hlavy“ po německém vzoru, solidární příspěvek na veřejnou službu.

Česká televize i Český rozhlas naléhají, aby stát dospěl k nějaké podobě velké mediální novely co nejdřív. Jejich rozpočty jsou napjaté a pokud budou nové poplatky schváleny letos s platností od ledna, začnou vyšší výnosy nabíhat postupně v průběhu roku 2025. Jestliže by se schválení oddálilo na příští rok, oběma médiím nezbude než překlenout toto období pomocí rozpočtových škrtů, přičemž některé už mohou být nevratné.

Jestliže se od ledna 2025 zvýší televizní poplatek na 160 Kč, bude to podle generálního ředitele Jana Součka spíše příležitost, jak dát dohromady dlouhodobě podinvestované budovy České televize. Zpravodajská budova na Kavčích horách například slouží zpravodajství od roku 1978. Dům zdaleka nevyhovuje dnešním standardům. Televize také musí vyřešit ostravské studio, jehož provozování jí ukládá zákon, ale současný stav zázemí je takový, že by bylo nejlepší podobně jako v Brně postavit nové studio na míru modernímu televiznímu provozu. Ve dvou studiových komplexech v Praze už neprošel bezpečnostní revizí systém osvětlení.

Televize také potřebuje zvýšit honoráře pro externí spolupracovníky, neboť se více než deset let nezměnily, takže hrozí, že televize přijde o profesionály, kteří by se podíleli třeba na publicistice.

Výrazných úspor by si bez zvýšení rozhlasového poplatku všimli také posluchači veřejnoprávního rozhlasu. Generální ředitel René Zavoral nastínil, že by se například muselo přistoupit ke sloučení stanic Radiožurnál a Plus, nebo k propojení Dvojky a regionálních stanic. Rozhlas by také musel propustit řadu lidí. Novela přitom navrhuje zvýšit poplatek ze současných 45 Kč na 55 Kč, i v tomto případě je to tedy sotva kompenzace dlouhodobých inflačních vlivů.