Nikdy si nemyslete, že jste v českých médiích už viděli a zažili všechno. Čerstvý příklad: člen státního regulátora, který má posoudit férovost předvolební vysílání, sám pracuje pro jeden z politických subjektů. Člověku to přijde nepatřičné tak nějak samo od sebe. Co chcete vysvětlovat na tom, že by mediální hlídač neměl brát peníze i od politického hnutí, o kterém média informují? Zákon to zakazuje, a hotovo. Jenže paragrafy jsou zakroucené, a tak se bude nejdřív zjišťovat, jestli zakazuje přesně tohle.

Stát má ústřední úřad s názvem Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. V něm rozhoduje třináct lidí, kteří dohlížejí, aby byl mediální trh pestrý, ale zároveň vyvážený, objektivní, neklamal diváky ani posluchače a neohrožoval děti třeba tím, že přes den odvysílá porno. Mediální zákony jsou u nás poměrně dost liberální – každý může vysílat, co chce a licenci také dostane prakticky každý, kdo sežene peníze na provoz. A státní regulátor to s udělenými sankcemi nijak zvlášť nepřehání. Pokud nějaká televize dostane trest, může se proti němu bránit u soudu, z čehož pak vznikají docela zajímavé judikáty o fungování médií.

Navenek je tento systém vcelku odolný vůči různým výstřelkům. Těžko někomu dáte nějakou sankci, když víte, že byste takové rozhodnutí před soudem nedokázali obhájit. Navzdory tomu, že v radě zasedají lidé navržení poslaneckými kluby (a často přímo bývalí politici), se žádná pohroma neděje.

Zákon ale zároveň říká, že by se členové rady neměli dopouštět takového jednání, které zpochybňuje nezávislost nebo nestrannost úřadu. Mediální trh je citlivé odvětví a všichni, kdo v televizním nebo rozhlasovém sektoru podnikají, musí mít jistotu, že se píská rovina. Stát si je vědomý toho, že radní musí být nezávislí na ekonomických i politických tlacích. Proto jim mimo jiné vyplácí štědré platy přesahující 90 tisíc měsíčně, aby si k odpovědné práci pro stát nemuseli přivydělávat bokem a nedostávali se do nežádoucího střetu zájmů.

Podílet se na politické kampani a pak hlasovat o analýzách vyváženosti volebního vysílání ovšem střet zájmů je. Na úřad to zbytečně vrhá špatné světlo, protože se snaží fungovat profesionálně. Nemá to lehké: část veřejnosti bude mediální regulaci vždycky považovat za svého druhu cenzuru, další část veřejnosti má nereálná očekávání a televizní stanice budou brblat i kvůli velmi mírným výhradám. Důvěra se buduje krůček po krůčku, opřená o důkladné kvalitativní a kvantitativní analýzy. Nikdy asi nedosáhneme ideálního stavu, ale rozhodně se nedá říct, že by se mediální regulace nesnažila zlepšovat. Úřad má úkolů nad hlavu, a samozřejmě také dělá chyby, ale celkově trh ví, co od něj může očekávat a kde nejspíš vzniknou třecí plochy.

Rozbombardovat tento ekosystém namočením do vyhrocené politické kampaně, to se tedy „povedlo“. Přitom Daniel Köppl, o kterého v celém tomto příběhu jde, zná mediální prostředí ze všech stran. Přesto mu nepřišlo zvláštní vystoupit ve zpravodajství České televize jako člen marketingového týmu Andreje Babiše. Když ho tak moderátoři představili, nic proti tomu nenamítal. Vstřícně si s nimi ve volebním štábu hnutí ANO povídal, jak probíhala Babišova kampaň před prvním kolem, a o rozhodnutích marketingového týmu mluvil v množném čísle.

„Lidi by ho měli volit, a to je, myslím, ten hlavní důvod, protože pomáhá lidem,“ říkal třeba o prezidentském kandidátovi. Když se o jeho pozici začali zajímat Piráti a senátoři za STAN a ODS, přišel s vysvětlením, že ve skutečnosti se na kampani nepodílí. Prý se jenom jako asistent Karla Havlíčka účastní některých jednání a „maximálně přenáší informace z jedné strany na druhou“.

Legislativní odbor sněmovny i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání teď chystají právní analýzy, jestli je vystupování Daniela Köppla protizákonné. Určitou paralelou může být případ Hany Lipovské, kterou v září 2021 odvolala sněmovna z Rady České televize kvůli kandidatuře za Volný blok a aktivnímu vystupování v kampani tohoto uskupení. Ale jak známo, svolejte dva právníky a dostanete tři právní názory. Nakonec bude rozhodnutí na poslancích, protože člena velké vysílací rady může odvolat jenom sněmovna. Koho by napadlo, že při prezidentských volbách se zrodí zrovna takový zajímavý mediální problém?