Non-stop shopping(Originál vyšel 18. července 2004)

Nemůžu nakupovat s manželkou. Problém je v tom, že nikdy nemá jasno, co vlastně chce koupit. Já to vím VŽDYCKY. Když totiž nevíte, co chcete koupit, tak prostě jenom bloumáte po obchodě, a to NENÍ cílem nakupování.

A není to jenom můj názor: Myslí si to doslova tisíce nositelů Nobelovy ceny, jejichž jména mohu poskytnout dodatečně. Tito vědci vystopovali kořeny nakupování až do pravěku, kdy se „nakupováním“ rozuměl „lov“ a pramuž si psal „nákupní lístek“ na stěnu jeskyně, přičemž na něm byla obvykle jenom jedna položka, a to kus masa ve tvaru, dejme tomu, jaka. Pramuž pak vyrazil do divočiny, našel, co potřeboval a „zaplatil“ tím, že majznul jaka po hlavě palicí. Tenhle prazákazník nemarnil čas. Nehledal k jakovi další doplňky. Ne ne, prostě TOHO JAKA MAJZNUL PO HLAVĚ a pak ho rovnou odtáhnul domů, přičemž si udělal jenom malou zastávku, aby majznul i praprodavače, kteří se ho snažili dotlačit ke koupení dalších výrobků a služeb.

Taková je biologická podstata nakupování. A proto i dnes většina mužů při nakupování mlátí jaky. Necourají se: vyrážejí přímo za pachem krve. Já tedy rozhodně.

Nedávno jsem například s chirurgickou přesností učinil bleskový nákupní výpad, který proběhl tak rychle, že byste si ho museli přehrát zpomaleně, abyste ho vůbec zaznamenali. Našel jsem a koupil nový mobil, který kromě volání umožňuje číst maily A NAVÍC pořizuje extrémně mizerné fotky. Změnil můj život. Teď, když s telefonem zrovna nevolám („Haló? Haló? Haló?“), můžu foťákem zachytit jedinečné okamžiky, o které se mohu podělit s ostatními. („Tady je naše dcerka při baletním představení. Anebo je to možná Grand Canyon.“) A díky e-mailovým funkcím svého mobilu mohu dokonce i tehdy, kdy nejsem u počítače, dostávat stovky naléhavých zpráv, které mi chodí každý den od lidí, kteří si přejí prodloužit moje mužství.

Můj kamarád Robert má podobný telefon a nedávno jsme zjistili, že teoreticky můžu poslat svou adresu a telefon ze svého mobilu VZDUCHEM na jeho mobil. Říkám „teoreticky“, protože se nám to nepodařilo rozchodit, i když jsme dobrých deset minut strávili tím, že jsme stáli ani ne půl metru od sebe, mířili na sebe telefony a planě mačkali tlačítka. Několik žen nás pobaveně pozorovalo; navrhovaly, že by – představte si to – bylo možná jednodušší, kdybych Robertovi svou adresu a číslo mobilu prostě ŘEKL, což by bylo z naší strany naprosto bezohledné a neodpovědné vůči funkci datového spojení.

Chtěl jsem však říct, že jsem si ten mobil pořídil běžným chlapským způsobem: smělou, rozhodnou, bleskovou akcí. Zato moje žena, když vejde do obchodu, tak běžně věnuje neuvěřitelně dlouhou dobu tomu, aby nesehnala v podstatě nic. Prostě jenom je na nákupech! Bez konkrétního cíle! Je schopná trávit snad celé dny jenom prohlížením dopisních papírů, aniž by si je koupila. Vždycky si jde do obchodu pro dopisní papíry, protože píše svým kamarádkám, které jí zpátky píšou, aby jí poděkovaly za to, že jim napsala, takže vzápětí ONA napíše zase JIM, a tak dále.

Kdybych já potřeboval dopisní papír, tak bych – bác ho – prostě nějaký sebral a vypadnul odtamtud. Jenže já pochopitelně žádný dopisní papír nepotřebuju, protože coby muž nepíšu žádné vzkazy. Kdybych chtěl něco vzkázat některému z mých kamarádů, prostě bych mu to poslal z mobilu na mobil datovým spojením. To bych ale musel vědět, jak ho zprovoznit.