Než se začtete do čerstvého překladu uleželého sloupku: Jak už to bývá, originál pracuje s americkými reáliemi, pro které je obtížné najít český ekvivalent, který by byl obecně známý – už jenom proto, že některé narážky nejsou podle všeho lehce rozpoznatelné ani pro běžného čtenáře deníku Miami Herald, v němž Dave Barry působí. A tak je na místě několik vysvětlivek.

Vězte tedy, že komiks Nancy, o kterém je v textu řeč, je jeden z nejstarších novinových kreslených příběhů, který má své kořeny už v roce 1922.

Česká verze dále zmiňuje Den zakladatelů, v originále Den prezidentů. Míněn je státní svátek na počest George Washingtona, slavený ve Spojených státech každoročně ve třetí únorové pondělí.

Může vás také zarazit, že narozdíl od překladu není v originále řeč o žádném hromovém dunění. Ve skutečnosti si Barry utahuje z emeritního amerického politika Jamese Stroma Thurmonda, jenž byl nejdéle sloužícím senátorem v celé americké historii (svůj post zastával od roku 1954 do roku 2003). Místa v senátu se vzdal krátce poté, co oslavil sté narozeniny, krátce na to zemřel. Ačkoliv nepochybuji o tom, že čtenáři Bloku jsou sečtělí, dovolil jsem si tentokrát výraznější úkrok stranou a posadil jsem do senátu hromové dunění, které se v něm bude jistě dobře vyjímat. Třeba vedle koně. A teď už můžete číst…

Noviny po novu Get Me Rewrite!, 10. června 2001

Jménem novinového průmyslu (nové motto kvůli šetření: „Všechny zprávy, které“) oznamuji některé změny, díky nimž vám budeme sloužit lépe.

Říkám-li „sloužit vám lépe“, myslím tím „zvýšíme své zisky“. Pro naše noviny jsou v této době zisky velmi důležité. Jsme podnikatelé jako všichni ostatní, lišíme se jenom v tom, že zaměstnáváme vystudované angličtináře. Abyste lépe pochopili situaci, v níž se teď nacházíme, vraťme se krátce do historie financování novin:

Nejstarší známé noviny, vydané v Římě roku 59 př. n. l., se jmenovaly Acta Diurna (doslova tedy Portlandský Oregoňanec). První vydání se zabývalo římskou politikou („Hromové Dunění Zvoleno Senátorem“), přineslo zprávy z vědy („Studie: Zahřmění Je Boží Krknutí“) a raný díl komiksu „Nancy“, ve kterém se Sluggovi nechce platit vstupné do Kolosea, tak se dívá skrz provazový závěs a dostane kopím do oka. Bohužel, Acta Diurna nevydělávala, protože každý výtisk museli celý ručně vysekávat otroci (zvaní „reportéři“); pokud by zlomili hlavní zprávu, velký, chlupatý muž („šéfredaktor“) by zařval: „Zastavte tesání!“ a zmlátil by je palicí.

První výrazný finanční pokrok pro noviny přinesl rok 1451, kdy Johann Gutenberg (doslova „Joe Goodberg“) vynalezl knihtisk, což novinám umožnilo levně a přesně zkopírovat každou chybu třeba tisíckrát. Ale opravdový přelom přišel roku 1609, kdy vydavatel německého listu Der Standardzeitweltfrankfurterallgemeine (tedy „Šrot“) přišel se speciálem u příležitosti Dne zakladatelů, čímž položil základy pro moderní prodej reklamní plochy v novinách, který se používá dodnes, aniž by měl někdo tušení, o jakých „zakladatelích“ je tu vlastně řeč.

Novinový průmysl se rozšířil do Ameriky, kde mělo až do 20. století prakticky každé město své noviny s názvy jako Obecní Trubka nebo Posel-Osel, které udržovaly u místních povědomí o regionální politice („Radu Města Napadlo Prase“) i celostátních tématech („Hromové Dunění Stále Senátorem“). Byly to rodinné podniky, vedené lidmi, kterým nešlo ani tak o to, aby měli velké zisky, jako spíš o to, aby jim v tiskařském lisu nezůstala nějaká část těla.

Ale během několika posledních desetiletí skoupily skoro všechny tyhle noviny velké korporace, které pak koupily ještě větší korporace, a tak to šlo stále dál, takže se celý dnešní americký novinový průmysl sešel v jednom obrovském mediálním konglomerátu, vlastněném Wall Streetem, kterému je – upřímně řečeno – úplně fuk, o čem jednala rada vašeho města. Jediné, o co se Wall Street stará, je zisk. Sem k nám do novin volají z Wall Streetu co hodinu.

„Vydělávejte víc!“ zakřičí Wall Street a práskne nám telefonem.

Musíme mu vyhovět, jinak by Wall Street naše noviny přestal vydávat a my bychom zhoubně zhynuli, protože jako vystudovaní angličtináři neumíme nic užitečného.

Mezi řádky stojí, že musíme snižovat náklady. Toto jsou některé ze způsobů, jak to děláme:

RECYKLOVÁNÍ ČLÁNKŮ: Abychom předešli nákladům na vznik nového článku, přetiskujeme ty staré. Například jsme každý den za uplynulých pět let vydávali ten samý text o bojích na Středním východě („Další boje na Středním východě“).

SNIŽOVÁNÍ STAVŮ: Běžná novinová redakce byla omezena na jednoho šéfredaktora, jednoho zástupce šéfredaktora, 14 asistujících zástupců šéfredaktora, 39 zastupujících asistujících zástupců šéfredaktora a jednoho reportéra. Editoři tráví dny na poradách, kde vymýšlejí nové metody, jak ušetřit, zatímco reportér (který kvůli rozpočtu nesmí opustit budovu) se dívá z okna, kdyby se na parkovišti stalo něco zajímavého.

ZMÍNKY O VÝROBCÍCH: Častěji se setkáte s větami, jako je ta z nedávné zprávy na titulní straně deníku The Philadelphia Inquirer: „‘Seriózně se zabýváme možností použít proti Číně jaderné zbraně,’ prohlásil prezident Bush, který si poté dlouze loknul osvěžující, ledově vychlazené lehké Pepsi.“

MÉNĚ SLOV: Žádná přídavná jména ani příslovce. Podstatná jména a slovesa na podstatu článku stačí. („Střední východ bojuje“)

SLABŠÍ POINTY SLOUPKŮ.