Český rozhlas je unikátní výrobce pořadů pro děti a mládež, které mají ambici předat svým posluchačům něco víc, než jen povrchní zábavu. Bohužel však tuto pozici přes rostoucí konkurenci o své vůli dlouhodobě vyklízel. Týdenní čas určený dětem a mládeži postupně klesal, až se v roce 2011 ocitl na dvacetiletém minimu čítajícím 450 minut tvorby pro děti za týden.

Dělo se tak ať už z důvodu hledání úspor, nebo vyhrazení vysílacích časů pro jiné magazíny. Prakticky výhradním vysílatelem obsahu pro děti a mládež, tedy nikoliv pořadů pro rodiče nebo pořadů o dětech, byla (a nadále je) stanice Dvojka (Praha). Dříve oslovovaly dětské publikum i další stanice Českého rozhlasu, například stanice Vltava měla někdejší nedělní půlhodinové hudebně-vzdělávací Sluchátko, na Českém rozhlase 6 působil tým pořadu Rádium. Některé regionální stanice pak zařazovaly krátké pohádky, jako příklad uveďme vysílání Českého rozhlasu Olomouc.

Mluvené slovo pro děti v rozhlase vždy chválili logopedi. „Zatímco od televize budeme muset asi děti odtrhnout, k rozhlasu bychom je měli spíše strkat. Nejen pro nesporné kvality některých pořadů, ale i proto, že podporují také schopnost naslouchat a přemýšlet,“ píše PaedDr. Dana Kutálková, klinická logopedka Nemocnice Na Homolce, ve své knize Logopedická prevence. Kvalitní mluvené slovo totiž děti podvědomě učí správnou výslovnost a malí posluchači mimoděk pochytí také správné tempo řeči.

Sečteme-li stopáže jednotlivých relací, ještě v roce 1991 se pro děti na stanici Praha vyrábělo 1480 minut pořadů týdně[1]. K 15. květnu 1992 vedení rozhlasu zrušilo Hlavní redakci pro děti a mládež, místo níž vznikla nepoměrně menší Redakce vysílání pro děti a mládež, a pořadů pro tuto věkovou skupinu začalo ubývat. Po rozdělení federace, v roce 1993, jich ještě bylo 960 minut týdně. Pak už ale objem dětského vysílání soustavně klesal, pouze s výjimkou roku 2006, kdy narostl na 1009 minut za týden. Pořady byly rušeny bez náhrady, reálně se tedy Český rozhlas v důsledku vlastních rozhodnutí připravoval o dětského posluchače a vyháněl ho jinam, ať už ke konkurenci, nebo na jiné platformy. Důvody bychom asi našli různé, jeden z těch hlavních byl, že se od roku 1993 se na postu šéfredaktora Prahy (Dvojky) vystřídalo 8 lidí, kteří průměrně vydrželi ve funkci 2 a Ľ roku. Prakticky každý přinesl nějakou novou koncepci, ať už programovou, nebo organizační. Nad šéfredaktory navíc mezi lety 2002-2010 přibyli ještě ředitelé.

Rozhlas si sice uvědomoval, že mladým posluchačům něco dluží (přinejmenším od doby, kdy přišli o stanici Rádio Mikrofórum) a už od dob ředitele Vlastimila Ježka uvažoval o stanici nazývané Čtyřka, reálně se však daly věci do pohybu až s rozvojem internetu.

V roce 2001 se na webu Českého rozhlasu objevila rubrika určená mladým s názvem Radium. Později k ní přibylo internetové rádio, koncipované jako základ budoucí „Čtyřky“, a od roku 2002 i rozhlasový pořad vysílaný na Českém rozhlase 6 (od 1. října 2002 jako týdeník, později každý den). Tento tým pod vedením Ladislava Lindner-Kylara skutečně během ledna a února 2005 předložil a zpracoval programové schéma a projekt nové digitální stanice pro mladé pod názvem Radio Wave. Souběžně byl předložen také projekt digitálního dětského okruhu, přednost však dostalo právě Radio Wave. Začalo vysílat 13. ledna 2006. Jeho cílová skupina (15-30 let s důrazem na muže) ale nemohla vyřešit problém klesajícího objemu vysílání pro děti.

Rušení se mezitím nevyhnulo ani dlouholetým formátům. Odpolední klub Domino, vysílaný od 6. ledna 1982, byl v roce 1997 nejprve transformován na delší večerní blok obsahující i pořady Hajaja a Rádio na polštář, a nakonec v roce 1999 zcela zrušen. Název si pak v podobě internetového rádia zaregistrovalo občanské sdružení mimo Český rozhlas. Znovu se pořad na vlny ČRo 2 – Praha vrátil až v prvním pololetí roku 2004.

Podobný případ byl Periskop Mileny Lukavské, zavedený v roce 2002 a zrušený po devíti letech v lednu 2011, načež se po roce experimentálně vrátil v jiné podobě na tehdejší digitální okruh Leonardo s jiným tvůrčím týmem. V této podobě, která vzešla z interní rozhlasové soutěže vyhlášené generálním ředitelem, vydržel ve vysílání půl roku. Ačkoliv lze v jeho dramaturgii vysledovat zajímavé experimenty, třeba pokus o zvukový komiks, nutno přiznat, že třeba právě tato rubrika doplatila na nízkonákladové řešení a rozpačitou kvalitu scénářů i hereckých – či spíše nehereckých – výkonů.

Rozhlas pro další generaci

Odděleně od vysílání se rozvíjely webové stránky určené dětem. První z nich rozhlas představil už v roce 2001 pod názvem Spektrum (později změněným na Děti a ještě později na Webík). Obsahu se ujala redaktorka Lenka Kupková, která do on-line oddělení přišla ze zahraničního vysílání, tedy z ČRo 7 – Radio Praha. Tam pořádala soutěž „Malujeme po síti“, do které děti z celého světa posílaly své ilustrace a výtvarná dílka na zadané téma. Původní záměr byl, že tak rozhlas získá obrázky k anglickým webovým stránkám o České republice. Nakonec se ze soutěže stala tradice, která přetrvala dodnes a každý rok její vernisáž přiláká stovky lidí. Počty soutěžních prací se počítají na tisíce.

K Webíku a Malujeme po síti přibyl v září roku 2010 Teenweb, jímž se rozhlas pokusil oslovit teenagery, tedy skupinu mladých lidí od 13 do 19 let. Stránky vznikly v kapacitách internetového oddělení rozhlasu, kde se jim věnovala jedna redaktorka. Kromě textového obsahu nabízely dva internetové streamy (Wave Guitar a Wave Party). Personální, produkční, propagační a technické limity však společně s vysokou konkurencí vedly k tomu, že Teenweb výrazněji neproniknul do podvědomí běžných uživatelů. Navíc se přetahoval o v podstatě stejnou skupinu uživatelů s webem pořadu Domino, který také vznikl v září 2010. Přesto Teenweb pod vedením Terezy Rašové (tehdy Jelenové) fungoval až do konce června 2012.

Jak weby, tak pořady Českého rozhlasu určené dětem se postupem času opotřebovaly a dostávaly se na okraj zájmu nejmladší generace. Příliš se nepotkávaly se životy a zájmy současných dětí a nedokázaly z rozličných důvodů efektivně podchytit nástup nových technologií. Výjimkou nebyly reakce sice spokojené, ovšem od seniorů. Nebylo příliš divu: když Národní institut dětí a mládeže v červnu 2011 publikoval výsledky průzkumu o tom, jak děti ve věku 6-15 let tráví volný čas, bylo to pro rozhlas smutné čtení. V grafu se poslech rádia vůbec neobjevil (pro představu, na posledním místě byly fast foody se 2 %).

28. července 2011 zvolila Rada Českého rozhlasu do funkce generálního ředitele Mgr. Petera Duhana, který mezi své priority zařadil také reformu dětského vysílání. Pověřil autora tohoto textu, aby sestavil tým, jenž doporučí konkrétní změny, jež zaručí, že mluvené slovo neprohraje s fast foodem, ať v původním smyslu slova, nebo v tom přeneseném.

Projektový tým tvořili: dramaturgyně Vltavy Kateřina Rathouská, redaktorka Domina Magdalena Šorelová, redaktorka Webíku Lenka Kupková, produkční Kateřina Coufalová a vedoucí internetové redakce Filip Rožánek. Výstupem tohoto týmu byl v listopadu 2011 podrobný materiál o rozsahu 53 stran, jenž shrnoval dostupná sociologická a demografická data o současných českých dětech a jejich zájmech, mapoval jejich idoly a hodnotové postoje, popisoval konkurenční prostředí a hodnotil stav dosavadní produkce Českého rozhlasu.

Nejpodstatnější částí však byly náměty na reformu vysílání, včetně doporučení v oblasti nových médií a mediálních partnerství. Jedním z klíčových námětů bylo rozšíření večerního bloku na Dvojce. Vedení rozhlasu po diskusi nad materiálem požádalo, aby byla reforma zaměřena také na digitální vysílání. Koncept byl proto následně rozpracován do kostry celodenního programu pro děti.

Výběrové řízení na vedoucího centra pro děti a mládež vypsal rozhlas na přelomu ledna a února 2012. Všichni uchazeči museli předložit zpracovanou koncepci digitální stanice pro děti, jejíž start byl stanoven na září 2012, tedy na začátek nového školního roku. Přihlásilo se 37 zájemců, kteří prošli náročným konkurzem. Ten zahrnoval například rozbor konkrétního dílu Domina, různé manažerské modelové situace nebo literární a jazykové testy, finalisté pak zpracovávali ještě koncepci webových stránek pro děti a prošli osobnostním testem. Vítězem výběrového řízení se jednomyslným rozhodnutím stala zpěvačka, herečka a moderátorka Zora Jandová. Mezi rozhlasáky se zařadila od 1. června 2012, takřka symbolicky na mezinárodní den dětí.

Na proměnu vysílání tedy reálně měla dva měsíce čistého času, navíc v době dovolených. Přesto se v rekordně krátkém čase zdařilo spustit web, předělat večerní vysílání, natočit novou četbu na pokračování, vytvořit dlouhodobou soutěž pro celou rodinu, uspořádat akci k zahájení školního roku a alespoň provizorně spustit dva písničkové internetové streamy.

Základní cílovou skupinou jsou od té doby děti ve věku od 5 do 12 let. Dnem „d“, kdy všechny změny vypukly, bylo pondělí 3. 9. 2012. Následovala nová verze Webíku pro nejmenší děti a od listopadu 2012 se rozběhl ostrý provoz Rádia Junior v podobě celodenní internetové stanice. Vysílání pro děti končilo ve 21 hodin, kdy ho až do rána vystřídal nekomentovaný písničkový proud pro mládež. O víkendu vysílání začínalo v 8.00, ve všední dny v 6.30. V 19 hodin se internetový stream propojil s Klubem Rádia Junior na Dvojce.

Nový stream přinesl původní tvorbu zaměřenou na různé věkové kategorie dětí. Postavička víly Budínky představila své Notováníčko – písničky pro děti trochu jinak, Zora Jandová osobně zaštítila Desetiminutovku, která přes různé překvapující zajímavosti vedla děti k opravdovému zájmu o daný problém nebo téma a rozšiřovala jejich obecné znalosti. Moderátoři Tomáš Vacek a Jiří Kohout pomáhali jako poškoláci Venda a Fráňa zvládnout např. nástrahy pravopisu nebo vymyslet jednoduché mnemotechnické pomůcky při učení.

Rádio Junior jako digitální stanice

Od 1. března 2013 se dosah Rádia Junior rozšířil. Stanice vstoupila do digitálního vysílání a od toho dne je dostupná nejen na webu, ale i v televizi, v digitálním rozhlasu DAB, na satelitu, v kabelových televizích a prostřednictvím televize přes pevnou telefonní linku (IPTV). Znamenalo to i podstatnou změnu v programu, pořady od 7.00 do 20.00 jsou od března 2013 moderovány živě. Celým dnem provázejí moderátoři, kteří se střídají pro ranní a odpolední blok. Ranní vysílání by mělo děti zejména dobře naladit, pomoci jim vstát i se včas vypravit do školy a školky. Program reflektuje přirozený průběh dne dítěte a zohledňuje, jak staří posluchači mohou být v danou dobu v dosahu. Dopoledne je tedy věnováno především mladším dětem v mateřských školách a postupně pokračuje směrem ke starším.

Program tvoří písničky, pohádky českých a slovenských autorů, četby na pokračování, Hajaja, seriály, povídání se zajímavými hosty, dobrodružné příběhy, vtipné hlášky, soutěže nebo národní písně pro malé děti. Z původní Desetiminutovky se stala rubrika „Zapiš si to za uši“, což jsou zajímavosti, kterými mohou děti překvapit třeba učitelky ve školce a škole. Děti mají i svou zpravodajskou relaci, ve Zprávičkách se přiměřeně věku dozvídají například o výročích vědeckých objevů. Tipy na nové knížky přináší Knižní záložka, kterou připravuje Jana Klusáková. V sobotu a v neděli jsou v digitálním vysílání i na Dvojce speciály Rádia Junior, přičemž v tom sobotním se pravidelně objevuje nejmladší moderátor v zemi Honzík Špitálský (v září 2013 teprve začal chodit do školy).

Stanice se nevyhýbá současné populární hudbě, ve které se vnímání cílových skupin s rozvojem moderních technologií čím dál více stírá (dítě si písničku najde během pár kliknutí na YouTube), na druhou stranu však v rámci možností hlídá texty, včetně anglických, aby neobsahovaly odkazy na násilí, neměly sexuální podtext nebo nenabádaly ke konzumaci alkoholu a drog. Při objemu vysílání je to poměrně náročný úkol.

Zachováno zůstalo propojení s ČRo Dvojka mezi 19. a 20. hodinou. Nad rámec Rádia Junior zůstává ve vysílání Dvojky nedělní pohádka a sobotní rozhlasová hra pro mládež, nezměnil se ani tradiční Hajaja (ikonickou flétnovou znělku nevyjímaje). Rádio Junior o prázdninách vyjelo i mezi své posluchače: uspořádalo například setkání na hradě Bouzov, na festivalu Letní Letná nebo v rámci Vyšehrátek na pražském Vyšehradě.

Rádio Junior se během jednoho roku dokázalo zapsat do povědomí posluchačů i různých partnerských organizací. Podílí se na charitativních aktivitách a obecně prospěšných záměrech, navázalo kontakty s Folklorním sdružením, s nakladateli, s veřejnými organizacemi a dalšími institucemi. Na vysílání chodí velmi potěšující příznivé ohlasy, včetně krajanů, kteří vzhledem k časovému posunu poslouchají pořady ze záznamu, případně ladí noční proud písniček. Rádio Junior si takto pochvaluje třeba česká škola v americkém Texasu. A velmi hezká zpráva přišla také těsně před uzávěrkou tohoto čísla Světa rozhlasu. Rádio Junior se v listopadu 2013 dozvědělo první výsledky své poslechovosti. Denně si ho naladí přes 7000 posluchačů starších 12 let (výzkum poslechovosti bohužel mladší posluchače neměří).

Rádio Junior na vavřínech určitě neusne. Redakce si je dobře vědoma toho, že se vysílání musí neustále vyvíjet a zlepšovat. Rozhodně už ale dokázala, že malý tým (čítá sedm lidí) dokáže velké věci.

Jaké je a bude Rádio Junior

Zora Jandová

Rádio Junior je společníkem dětí v zábavě i v aktivitách, které rozvíjejí jejich potenciál. Chápeme ho jako bezpečné místo pro jejich aktivity. Podporuje komunikaci mezi dětmi navzájem a také napomáhá vytváření mezigeneračních mostů nejen mezi dětmi a jejich rodiči, ale i prarodiči, eventuálně pedagogy prostřednictvím interaktivních formátů. Stanice pomáhá dětem zorientovat se ve světě dospělých, který je obklopuje. V druhém plánu naopak umožňuje dospělým pohled do světa dětí. Je zprostředkovatelem korektních informací, díky nimž se děti nejenom vzdělávají a kultivují, ale díky poznání se učí tolerantnímu pohledu na různobarevný svět.

Obecně vzato Rádio Junior cílí na děti ve věku od 5 do 12 let – zejména v živém digitálním vysílání. Na Dvojce ČRo (a o víkendech i v digitálním vysílání) se zaměřuje na formáty rodinného charakteru, které oslovují nejenom děti, ale i dospělé v jejich okolí. Na webových stránkách Webík pro menší děti rozvíjí kreativitu a hravost, čemuž odpovídá i výtvarné řešení. Web Rádia Junior pro větší děti slouží jako platforma pro získávání informací, které děti využijí ať už v běžném praktickém životě nebo ve škole. Obě stránky jsou dostupné prostřednictvím rozcestníku na adrese www.radiojunior.cz.

Rádio Junior navíc ke všem současným aktivitám rozšiřuje své snažení směrem k mateřským a základním školám. Nejde jen o vysílání samotné, ale i o akce s přímým kontaktem s posluchači v budovách Českého rozhlasu (včetně regionálních studií) i mimo rozhlas (mateřské školky, základní školy, venkovní akce a vystoupení pro školy). Pořádáme setkání s pedagogy v regionech s besedou o možnostech aktivní spolupráce. Další cennou zpětnou vazbu jsme získali z více než 1800 dotazníků, které částečně vyplnily samy děti, částečně jejich rodiče a učitelé. Rozšiřujeme spolupráci s dětmi a vychovateli v dětských domovech a rozvíjíme podporu českým školám působícím v zahraničí.

Protože se ukázal jako správný předpoklad, že na výjezdech za dětmi (Jičín – město pohádky, Pohádkový Bouzov aj.) získáváme nové posluchače a návštěvníky webových stránek nejenom z řad dětí, budeme tyto akce pořádat častěji a pravidelně v různých místech republiky. Říkáme jim Blízká setkání s Rádiem Junior a jde o nejefektivnější metodu, jak na stanici upozornit. Výjezdy za dětmi a jejich rodiči do regionů – není-li v daném místě studio ČRo, pak třeba do knihoven a podobných zařízení – pomáhají Rádio Junior dostat do povědomí posluchačů.

Nadále bude pokračovat úspěšná mezinárodní výtvarná soutěž „Malujeme po síti“ (okolo 5800 účastníků), která míří už ke dvacátému ročníku, jenž připadne na rok 2015. Vedle výtvarné soutěže Rádio Junior podporuje nadané malé zpěváky do 12 let. Kromě pěvecké soutěže Česko zpívá je navázána spolupráce se soutěží dětských folklórních zpěváků Zpěváček. Ve vysílání pořádáme dlouhodobé interaktivní a zážitkové soutěže rodinného typu, v nichž děti tvoří týmy se svými příbuznými. Připravenu máme soutěž pro žáky ZŠ a jejich pedagogy. Rozpracována je řada dalších nových vzdělávacích formátů (zdravý životní styl, první pomoc, logopedie atd.).

S Rádiem Junior je spojena také produkce CD. Pod jeho značkou vyjde Notováníčko – jsou to nahrávky národních písniček s notovým materiálem přizpůsobeným aranžmá, rozsahem dětského hlasu/zpěvního partu i hudebním doprovodem (klavír, kytara, případně flétna) schopnostem a možnostem dětí (či dospělých). Dalším CD jsou Uspávanky, ukolébavky z Čech, Moravy, Slezska i ze Slovenska. Je to první část projektu vztahujícího se k záchraně národního kulturního dědictví s potenciálem vytvoření databáze národních/lidových písniček na Webíku. Tyto nahrávky pak Rádio Junior využije ve svém programu po pohádkách na dobrou noc jako závěr vysílání. Projekt je zaměřen i na posluchače v zahraničí – rodiče z řad krajanů chtějí, aby si jejich děti zachovaly kontakt s češtinou a národními/lidovými písničkami.

Spustíme projekt „Poznej svého souseda“ zaměřený na poznávání jiných kultur a na výchovu k toleranci. Rádi bychom navázali kontakty s jinými rozhlasovými stanicemi podobného typu v okolních státech a zprostředkovali pohled do světa menšin žijících na našem území, což vnímáme jako naplnění veřejnoprávní role Českého rozhlasu. K té patří i charitativní projekty: Rádio Junior podporuje sbírku Světluška, sdružení Život dětem a každoroční předvánoční sbírku Daruj hračku.

[1] Tento údaj, stejně jako ostatní čísla v tomto odstavci, pochází z projektu Rozhlas pro další generaci (2011), který připravil autorský tým pod vedením Filipa Rožánka. Pro účely tohoto projektu byly sečteny skutečně odvysílané stopáže pořadů pro děti a mládež v jednotlivých letech, přičemž uvedené hodnoty jsou průměrem týdenních hodnot za celý rok.