Už žádné licenční řízení, svůj televizní program bude moci šířit každý, kdo se dohodne s provozovatelem digitální sítě. Takový záměr ukrývá aktualizovaný text digitální novely, který by měla v pondělí projednat Legislativní rada vlády.

Pro obdobné ustanovení nemusíme do Evropy chodit daleko. Nedávno ho do svého digitálního zákona včlenili Slováci.

Aktuální návrh digitální novely liberalizuje přístup k televiznímu vysílání zjednodušením udělování digitálních televizních licencí. Zachovává ale regulaci obsahu v podobě, jak ji známe dnes.

V novele je také poprvé jasně definováno, kolik programů může být v jednom multiplexu a v jaké kvalitě. Konkrétně jde o nejméně čtyři stanice, jejichž technické parametry odpovídají minimálně standardu PAL. Povinné je také vysílání elektronického programového průvodce (EPG).

Novela nadále počítá s tím, že se dramaticky zvednou poplatky za analogové televizní frekvence. „Návrh posouvá horní hranici poplatku za jeden kmitočet až do výše stonásobku proti současnému stavu – tzn. 18 milionů korun za jeden přidělený kmitočtový kanál. Postupným vracením nevyužívaných kmitočtových kanálů při postupu v souladu s Technickým plánem přechodu se bude počet využívaných a zpoplatněných kmitočtů postupně snižovat,“ stojí v důvodové zprávě, kterou má ČRo Digital k dispozici.

Jednodušší cesta k digitální licenci

Až bude dokončena digitalizace, nebude už nutné podstupovat standardní licenční řízení na digitální televizní programy. Stačit bude jenom registrace, jako je to už dnes u kabelových a satelitních programů. „Předpokládá se, že po vypnutí zemského analogového televizního vysílání vznikne dostatečný počet volných pozic pro správné fungování trhu a volné soutěže. V takovém případě již není nutná jeho regulace přístupu k vysílání a udělování licencí pro zemské digitální televizní vysílání by mělo být výrazně zjednodušeno,“ apelují autoři zákona.

Ke stejnému závěru došli jejich kolegové na Slovensku letos na jaře. Na Slovensku o konkrétní podobě multiplexu rozhoduje jeho provozovatel, přičemž musí dodržet nediskriminační podmínky pro všechny uchazeče, zejména cenové, platební a technické.

Zájemce, který chce vysílat televizní program, to oznámí Radě pro vysílání a retransmisi v dopise s identifikačními údaji firmy, názvem chystané stanice, navrhovanou programovou skladbou a vymezením prostoru pro původní evropskou tvorbu. Každý komerční žadatel má nárok jen na jednu digitální licenci.

Pokud slovenský žadatel sám neurčí, na jak dlouho licenci chce, dostává ji automaticky na neomezeně dlouhou dobu. Rada mu ji udělí do 90 dnů od podání žádosti. Protože licenci mohou získat i fyzické osoby, stává se dokonce předmětem dědického řízení.

České podmínky pro registraci digitálních televizí budou v podstatě obdobné, zákon ovšem nepojímá problematiku tak do hloubky jako trochu jinak postavený zákon slovenský. Odlišnosti jsou i ve správních lhůtách – v Česku proběhne do 30 dnů ústní jednání před vysílací radou a RRTV pak registraci přidělí po hlasování na svém neveřejném zasedání.

Novelou by se měla zabývat vláda na svém zasedání ve středu 18. července.