6. 10. 2008

Před pěti lety se o rádiích s displeji, na nichž budou běhat aktuální informace, jenom snilo. Teď už jsou první modely vyrobeny a na jaře budou v prodeji.

Uprostřed září se na italském ostrově Sardinie ve městě Cagliari setkali zástupci rozhlasů veřejné služby z celé Evropy a také hosté z dalekých končin, jako je například Austrálie nebo Jižní Korea. Nebylo to první takové setkání a ani téma nebylo zdánlivě nijak nové – digitální budoucnost rozhlasu.

Avšak na rozdíl od diskusí, které se na stejné téma vedly před několika lety, se právě tato konference mohla pochlubit konkrétními projekty s konkrétními výsledky. Jak tedy vypadá situace kolem digitálního rozhlasu v Evropě?

Kolik zkratek znáš, tolikrát jsi rádiem

V Evropě je velká tlačenice možných norem digitálního rozhlasu. Ačkoli se většina členských států Evropské unie a také většina členských rozhlasů Evropské vysílací unie (EBU) přiklání k normě DAB, respektive novější DAB+, najdeme i takové země, které razí „konkurenční“ formáty. Jde o jihokorejský DMB (Digital Multimedia Broadcasting) a evropský DRM (Digital Radio Mondiale).

O tom, který z nich zvítězí v bitvě o posluchače, nerozhodne ani tak to, kolik rozhlasů se přikloní ke kterému formátu, jako spíš podpora výrobců. A ti jednoznačně preferují DAB. Čísla mluví za všechno: jenom britský výrobce Pure nabízí 25 různých modelů rádií pro DAB, včetně těch do auta, zatímco pro DRM jsou celosvětově v prodeji pouhé dva přijímače, a to ještě od dvou různých výrobců (plus jeden ruský, který se ovšem prakticky nedá sehnat).

Vážnější konkurenci pro DAB tak představuje snad jen DMB. Jihokorejský formát má svou terestrickou i satelitní podobu, přičemž první je zdarma, zatímco příjem druhé je placený (v přepočtu 180 Kč/měsíc).

V Koreji se novinky chytlo několik firem a programy mohou zákazníci ladit na mobilních telefonech od několika výrobců. Ačkoli rádií mezi nimi zas tolik není a spíše jde o konvertované televizní programy. Korejci mají o dost vyspělejší modely telefonů, než jsou k dispozici na evropském trhu, takže na řadě z nich je k dispozici instantní nahrávání vysílaného programu, obraz v obraze a jiné vymoženosti.

Už první rok (2005) sledovalo satelitní a terestrické DMB dohromady přes milion lidí, letos ale počet majitelů TDMB zařízení vyskočil na srpnových 13 milionů a počet předplatitelů S-DMB překročil 1,5 milionu. Háček je v tom, že funkční komerční model žádná z korejských firem nenašla,takže už třetí rok za sebou počítají mnohamilionové ztráty.

Vyrobíme cokoli

Z už zmíněné společnosti Pure dorazil na Sardinii její marketingový ředitel Colin Crawford. Pro přítomné zástupce veřejnoprávních médií měl vcelku jasný vzkaz – vyrobíme vám cokoli, ale nesmí to zůstat ležet na pultech. Pure podle něj klidně vyrobí digitální rádio kombinující všechny myslitelné normy, pokud bude jasné, že se ho prodá aspoň pět milionů kusů.

Jenže takovou záruku mu zatím nikdo dát nemůže, takže firma nadále zásobuje britský trh přijímači pro DAB. Pro digitální rádia je Spojené království odbytový ráj, protože digitální rozhlasová síť je tam v ostrém provozu řadu let a její podíl na poslechovosti jednotlivých stanic rok za rokem stoupá (údaje DRDB za letošní druhé čtvrtletí uvádějí 27,3 % dospělých Britů poslouchajících DAB).

Crawford tedy představil osm nových modelů digitálních rádií, připravených pro předvánoční trh, přičemž zvláštní důraz kladl na autorádio. Ačkoli to není úplně přesné pojmenování – přijímač Highway totiž sice dekóduje DAB, ale sám o sobě ho nereprodukuje.

Má v sobě zabudovaný FM vysílač, který auto pokryje signálem, a příslušnou frekvenci si řidič nastaví na svém klasickém autorádiu. Může tak poslouchat i MP3 soubory, protože Highway je uzpůsoben také pro přehrávání souborů z USB flashdisku.

Vstřícný krok k výrobě kombinovaných rádií, zvládajících různé normy, učinila také společnost Frontier Silicon. Jak vysvětlil její ředitel Anthony Sethill, je 80 procent prodaných DAB přijímačů postaveno na chipsetech a modulech Venice od této firmy.

Frontier nyní připravil novou verzi těchto modulů Venice 8, které mají zvládat nejen DAB a DAB+, ale také zvukovou stopu DMB vysílání. Kromě toho ovšem umožní přijímat internetová rádia, ať už budou ze strany jejich provozovatelů streamovaná v MP3, Windows Media Audio, Real Audio nebo bezztrátovém kodeku FLAC. Pro výrobce rádií bude tento modul dostupný od června 2009, první vzorky dostanou v prosinci letošního roku.

Mít hezčí profil

Sama Evropská vysílací unie, největší organizace národních audiovizuálních

médií na světě, učinila 12. září velmi důležitý krok k rozvoji digitálního rozhlasu. Dohodla se s organizací WorldDMB Forum a vydala s ní společné komuniké, v němž definovala tři základní typy digitálních přijímačů. Učinila tak pomocí jednoduchých výrobních specifikací, podle nichž bude do budoucna přijímače katalogizovat.

Standardní radiopřijímače (profil 1) jsou levné, základní modely s černobílým textovým displejem, jenž nese pouze jednoduché informace, jako je název stanice. Pokročilé radiopřijímače (profil 2) jsou stolní rádia s barevnou obrazovkou, na níž mohou být obrázky, mapy, různě formátovaný text, program vysílání na několik dní dopředu (EPG) nebo sekvence fotografií.

A konečně multimediální radiopřijímače (profil 3) zahrnují kromě jiného mobilní telefony a kapesní přehrávače, které zvládnou totéž, co přijímače z druhé skupiny, ale ještě navíc zpracují i videosignál v normě DMB.

Zmíněnými profily se hodlá řídit jak Pure, který uvede první přijímač podle profilu 2 na jaře 2009, tak Frontier Silicon, který vidí blízkou budoucnost v kapesních a stolních rádiích s dotykovou obrazovkou, na níž bude vše podstatné, od jména moderátora po počasí.

Made in China

Textové informace na displeji rádia otestovalo při olympiádě v Pekingu konsorcium DRM. I přes reálný nedostatek přijímačů na tuto normu sázejí především vysílání do zahraničí – Deutsche Welle, BBC World Service a také Český rozhlas 7 – Radio Praha. Konsorcium by dokonce chtělo příští rok nechat standardizovat vylepšenou verzi DRM+.

Pekingský test proběhl ve spolupráci BBC World Service a německé automobilky Audi. Názornou videoukázku účastníkům zářijové konference přehrála Ruxandra Obrejová, která DRM konsorciu předsedá. „Neladíte podle frekvence, ale podle názvu rádia. Pořady si můžete pohodlně nahrát, na displeji mohou být i webové stránky, které si pročtete kdykoli později,“ vypočítala výhody DRM. Pekingský test zkoušel textové informace o počasí, krátké zprávy a také zobrazování aktualit ve východních jazycích, konkrétně čínštině.

Němci pro změnu ohlásili, že na roky 2009–2010 plánují velký restart současných digitálních rádií tak, že přerovnají stávající multiplexy a posunou je směrem k větší multimedialitě. „Video nezabije rádio,“ podotkl Peter Kettner z Bavorské zemské centrály pro nová média (BLM) v narážce na slavný hit britské skupiny Buggles. „Naopak, rádio následuje video a velká část uživatelů má vizuální rádio v oblibě. Zákazníkům dokonce nevadí reklama, pokud je přizpůsobena pro malé displeje,“ citoval z výsledků velkého testu v rámci iniciativy MI FRIENDS, na níž se podílí 70 subjektů z 10 zemí.

Spojení dobrých genů

Vizualizaci jako velkou výhodu pro rádio chápe i západoněmecká stanice WDR. Podle jejího zástupce by mělo rádio těžit ze svých předností a spojit je s výhodami mobilních telefonů. „Rozhlas byl vždy tam, kde se něco dělo. Mobilní telefony jsou nejrozšířenější přenosná zařízení. A když spojíte rozhlasové dopravní zpravodajství se schopnostmi mobilního telefonu, spojíte tím kvalitní geny,“ konstatoval Thomas Kusche. Podle něj by se dopravní informace z vysílání měly prosadit do navigací, kterými už nyní disponují dražší mobilní telefony.

Britská BBC zase vyvíjí prototyp vlastního digitálního přijímače pod názvem Olinda. První kus vypadal na konferenci poněkud bakelitově, ale záměry BBC jsou naštěstí modernější než nešťastný vzhled. Olinda totiž umí přes internet naladit stejnou stanici, kterou poslouchá váš známý na druhém konci země – stačí stisknout jedno tlačítko. Budoucnost je zkrátka na dosah prstu.