Už dvacet let se u nás používají mobilní telefony. V září 1991 se jim ovšem říkalo „bezdrátový telekomunikační systém“, anebo zkráceně „radiotelefony“.

Signál byl ze začátku na dvou místech v Praze, jednom v Brně a na třech v Bratislavě. Síť zvládla obsloužit jenom čtyři tisíce zákazníků.

Telefonní číslo se přidělovalo přímo konkrétnímu telefonu, stejně jako u pevných linek. Nedalo se s nimi dělat nic jiného, než jenom volat.

A rozhodně to nebylo nic levného. Za přenosný telefon se platil pořizovací poplatek 29 tisíc tehdejších korun československých. Měsíční paušál tvořil dalších dva a půl tisíce korun a za minutu hovoru se platilo 15 korun.

Mluvíme přitom o době, kdy průměrná mzda byla něco málo přes tři a půl tisíce korun. Takže je jasné, že první mobily byly hlavně ve firmách, případně se s nimi předváděli první porevoluční zbohatlíci.

První síť byla ve standardu NMT. Už tehdejší noviny ale psaly, že to není definitivní řešení, protože budoucnost je v sítích GSM, tedy takových, které používáme teď.

Důvod, proč bývalé Československo nemohlo rovnou použít pásmo GSM, je trochu kuriózní. Jak tehdy napsalo Rudé Právo, „máme smůlu, že tohoto pásma využívá pro navigaci sovětská armáda“. Vojska se sice z našeho území tou dobou už stáhla, ale pásmo bylo pořád blokované.

A kdo měl to štěstí, že do mobilního telefonu promluvil jako první? Byly to dvě ženy a rovnou velvyslankyně. Novou technologii vyzkoušela česká velvyslankyně ve Spojených státech a mluvila se svým protějškem v Praze.

Mobily nakonec úplně vytlačily klasické pevné linky.

Že se vám stýská a chtěli jste v poslední době někomu pořádně prásknout telefonem? S mobilem to jde dost špatně a často jenom jednou. Můžete leda razantně zmáčknout tlačítko na ukončení hovoru. Ale to nemá ten správný efekt.

Pevné linky to nevzdávají. Objevil se třeba stojánek pro iPhone, který vás vrátí do časů stolních telefonů, zamotaných šňůr a obsazených linek. Napodobenina samozřejmě nemá ani vytáčecí kolečko, ani číselná tlačítka, ale zato má sluchátko. To normálně funguje, takže s ním můžete pěkně praštit.

Tahle hračka ale samozřejmě neslouží jenom k vybíjení vzteku. Kromě toho, že vyvolává nostalgické vzpomínky, taky dobíjí baterku telefonu.

Jako vyhledávač používá Google kdekdo. Co ho použít jako kalkulačku, směnárnu nebo organizátor volného času? I tohle totiž umí.

Když do vyhledávacího políčka Google napíšete jednoduchý matematický příklad, napíše vám výsledek. Sčítání a násobení je pro něj hračka. Umí vypočítat procenta z celkového čísla, poradí si i se složenými výrazy v závorkách. Nezaskočí ho ani mocniny a goniometrické funkce. Podívejte se na našem webu, jak správně napsat příklady do Googlu, aby je vypočítal.

Pokud nevíte, kolik euro dostanete za české koruny, i tady si ví Google rady. Prostě do něj napište „10000 Kč v euro“ a obratem se dozvíte, že to je něco přes 400 euro. Takhle mezi sebou můžete převádět všechny světové měny, jenom musíte znát jejich zkratky.

A jestli nevíte, co promítají v kině, napište do Googlu název nějakého aktuálního filmu. Třeba „Saxána a lexikon kouzel“, „oblíbeného“ filmu našeho recenzenta.

Pouze pro web:

Sčítání a odečítání: klasicky se symboly plus a mínus, zkrátka napište do vyhledávacího políčka požadovaný vzorec: 163+29 nebo 964-118

Násobení: použijte hvězdičku, třeba 243*79

Dělení: použijte lomítko, třeba 271365/174

Výpočet procent: napište například 26 % z 18000

Mocniny: zapište je ve tvaru 3^5 (tj. tři na pátou)

Goniometrické funkce: například cos(pi/6)

Aby výpočty správně fungovaly, zadávejte číslice bez mezer.