Evropská komise (EK) došla k závěru, že členské státy mohou podpořit rozvoj digitálního vysílání daňovými úlevami při nákupu přijímačů. Komise tuto variantu podpory zkoumala kvůli novému italskému zákonu. Ten zavádí slevy na daních z příjmů pro ty obyvatele, kteří si pořídí některý z digitálních přijímačů – lhostejno, zda pro pozemní, kabelový nebo satelitní příjem.

Komise konstatovala, že tento způsob podpory je v souladu s evropskými pravidly státních subvencí. EK ho vyhodnotila jako technologicky neutrální a úměrný požadovanému cíli, tedy rychlejšímu přechodu na digitální televizní vysílání.

Italští zákazníci, kteří si během letošního roku koupí set-top-box, televizor s digitálním tunerem, satelitní přijímač nebo jakékoliv jiné zařízení pro příjem digitálního signálu, pak mohou při podávání daňového přiznání uplatnit slevu na dani ve výši 20 % z pořizovací ceny přijímače. Maximální sleva činí 200 eur.

Analýza komise konstatuje, že zákon nepřímo podporuje provozovatele digitálního vysílání, protože jim umožňuje při nižších nákladech rychleji dosáhnout potřebné velikosti digitálního publika. EK však došla k závěru, že neodporuje principům jednotného evropského trhu, protože jde o přístup transparentní, technologicky neutrální a splňuje i další obecná pravidla stanovená komisí v dřívějších případech.

Komise podobně jako v případě německé podpory v oblasti Berlína a Brandenburgu uznala, že se přechod na digitální vysílání může zdržet, pokud je zcela ponechán v rukou trhu. Uznala také, že zásah státu může být prospěšný, pokud má překonat specifická selhání národního trhu nebo vyřešit sociální a regionální potíže. Státní podpora přitom může mít více podob – od regulace přes dotace a informační kampaně až po nějakou formu finanční podpory zákazníků. Důkazní břemeno, že jde o přiměřené nástroje, leží plně na členských státech, které musí prokázat, že státní podpora je omezena na nezbytné minimum a nepokřiví konkurenční prostředí.

V případě Berlín-Brandenburg komise stanovila několik přípustných forem státní podpory přechodu na digitální vysílání. Případ se týkal kroku německého regulátora, který věnoval 4 miliony eur na pokrytí nákladů několika soukromých stanic, včetně RTL a ProSieben.Sat1, v souvislosti s přechodem do digitální sítě. Takovou formu podpory shledala EK nepřijatelnou a usnesla se, které metody naopak akceptuje.

Mezi povolenými metodami je financování sítí v oblastech, kde by jinak bylo pokrytí signálem nedostatečné, kompenzace nákladů stanicím veřejné služby za šíření obsahu na všech dostupných platformách kvůli pokrytí celé populace, technologicky neutrální dotace na pořízení digitálních přijímačů pro spotřebitele a odškodnění pro ty provozovatele vysílání, kteří jsou nuceni předčasně opustit analogové frekvence.

Členské státy mají nadále povinnost oznámit komisi veškerá opatření státní podpory předtím, než vejdou v platnost.