Parlamentní debatu o zvýšení televizních a rozhlasových poplatků provázely často emotivní argumenty politiků, jak funguje financování médií veřejné služby v Evropě. Jaká je tedy skutečná finanční situace veřejnoprávních institucí na starém kontinentu?
V poslední dekádě zesílil trend financovat národní média ze státního rozpočtu a rušit poplatkový model. Česká republika patří k menšině evropských zemí, které ho udržují. Kromě nás musí poplatky nebo jejich obdobu hradit domácnosti například v Polsku, Německu, Rakousku, Itálii, Irsku, Portugalsku, Chorvatsku nebo Slovinsku. Mimo Evropskou unii je platí třeba obyvatelé ve Velké Británii, Švýcarsku, Albánii nebo Srbsku.
Zároveň v těchto zemích také sílí hlasy požadující přechod k jinému systému financování, obvykle ze státního rozpočtu. Britská BBC například čeká, jaký výsledek budou mít politické a odborné debaty o finančních zdrojích po roce 2027. Tehdy totiž vyprší dosavadní Královská charta, základní dokument, jenž vždy na dobu deseti let určuje, co má BBC dělat a jak na to dostane peníze.
Televizní poplatky se Britům v dubnu zvýšily na 174,5 libry za rok (v přepočtu zhruba 5320 Kč). Nízkopříjmové domácnosti však nebudou muset uhradit celou roční sazbu najednou, jak bylo dosud zvykem. Roční výnos z poplatků je asi 3,7 miliardy liber, což představuje přibližně dvě třetiny celkových příjmů BBC.
Na britské politické scéně panuje shoda, že poplatky vystřídá jiný model. Labouristická vláda ještě zdaleka nemá jasno, jaké řešení to bude. „Možností je celá řada a zatím jsme se pro žádnou nerozhodli. Jedna z těch, o kterých se mluví, je financování ze státního rozpočtu. To ale nepřipadá v úvahu, hlavně proto, že chceme BBC ochránit před politickými tlaky, jaké jsme viděli za předchozí vlády. Je klíčové zachovat v naší zemi nezávislé a nestranné vysílání, které může kontrolovat činnost vlády. Proto financování z daní nezvažujeme,“ prohlásila však rezolutně ministryně kultury Lisa Nandyová.
Štíhlá ORF
V Rakousku zůstaly poplatky zachovány jen těsně. Podzimní volby vyhráli krajně pravicoví Svobodní a ti chtěli nejen skoncovat s poplatky, ale významně redukovat i celou rozhlasovou a televizní společnost ORF. Nikdo s nimi však nechtěl do vlády.
Kabinet nakonec sestavili křesťanští demokraté, sociální demokraté a liberálové. Poplatky sice nezrušili, v březnu však prosadili stručnou úpravu zákona, která částku zmrazí na současné úrovni až do konce roku 2029.
Poplatky za veřejnou službu ORF jsou v Rakousku povinné a plošné. Musí je platit každá domácnost bez ohledu na to, jestli má vůbec nějaký přijímač. Měsíční sazba je aktuálně 15 euro a 30 centů, v přepočtu na české koruny necelé čtyři stovky. ORF bude muset předělat rozpočtové plány na následující čtyři roky a najít úspory v objemu stovek milionů eur.
Podle ministra kultury Andrease Bablera má nyní začít diskuse za účasti politiků, diváků, zástupců občanské společnosti, odborníků a vedení ORF. „Cílem je vytvořit ORF štíhlejší, digitálnější, transparentnější, bližší občanům, regionálnější a udržitelnější,“ popisuje vláda svou představu. Plánuje mimo jiné omezit reklamní výnosy veřejnoprávního vysílatele, podpořit spolupráci s externími produkcemi nebo upřesnit pravidla pro přivýdělky zaměstnanců ORF.
Ústavní stížnost v Německu
Příspěvky na veřejnou službu vybírají od všech domácností také v Německu, už od roku 2009. Musí je hradit i zaměstnavatelé, konkrétní částka závisí na tom, kolik mají zaměstnanců. Celkové roční výnosy z poplatků jsou přibližně devět miliard eur. Vybraná suma se dělí mezi zemské vysílatele sdružené v ARD, celostátní televizi ZDF a spolkový rozhlas Deutschlandradio.
Od letošního roku se měly poplatky zvýšit, doporučení nezávislé komise však musí potvrdit všichni předsedové zemských vlád. A ti si loni na podzim postavili hlavu. Jakékoliv zvýšení poplatků odmítli a ponechali je na stávající částce 18 euro a 36 centů měsíčně. Premiéři zopakovali, že veřejnoprávní média mají využít své finanční rezervy.
Souběžně se představitelé zemských vlád dohodli na největší reformě veřejnoprávního vysílání od roku 1961. Od roku 2027 se má snížit počet veřejnoprávních zpravodajských a dokumentárních programů ze čtyř na dva. Zatím není jasné, které ze stanic Phoenix, Tagesschau24, ARD-alpha a ZDFinfo skončí.
Má také výrazně klesnout počet regionálních rozhlasových okruhů. Dnes jich je zhruba 70, mělo by jich zůstat 53.
Německá ústava předpokládá, že politici budou návrhy nezávislé komise na úpravu financování respektovat. ARD a ZDF se proto na konci předešlého roku obrátily se svou stížností na Ústavní soud v Karlsruhe. Je to už podruhé, co bude muset o poplatcích rozhodovat. Poprvé musel přivést politiky k rozumu v roce 2021. Tehdy částku zvýšil podle doporučení komise. Zda to udělá i tentokrát, nebylo v době uzávěrky ještě jasné. Předchozí rozsudek vydal zhruba půl roku od podání stížnosti.
Polské potíže s poplatníky
V Polsku je financování médií veřejné služby dlouhodobě problematickou záležitostí, neboť je oslabovaly mocenské hrátky střídajících se vlád. Politici při nadbíhání voličům mimo jiné slibovali zrušení poplatků, načež vítěz voleb od jejich zrušení sice upustil, ale pro změnu do zákona přibyla celá řada výjimek, kdy se poplatky hradit nemusí.
Platební morálka obyvatel dramaticky klesla. Registrovaných poplatníků je pouhých 35 % a z toho víc než polovina využívá různé výjimky.
Televize a rozhlas se tedy staly závislé na vládních kompenzacích a reklamních výnosech, které na rozdíl od českého trhu nejsou tak přísně omezené. Mohou vysílat úplně stejný objem reklamy jako komerční stanice, jediný rozdíl je v tom, že nesmí přerušovat pořady s výjimkou sportovních přenosů. V roce 2023 například výnosy z poplatků tvořily pouhých 620 milionů zlotých, zatímco státní kompenzace se vyšplhala na 2,7 miliardy zlotých.
Vláda Donalda Tuska od loňského roku připravuje mediální reformu. Její součástí bude s velkou pravděpodobností také zrušení poplatků a převod financování pod státní rozpočet. Reforma má zároveň zajistit, aby se národní televize a rozhlas nemohly stát hlásnou troubou vládní propagandy.
Pracovní verze z loňského léta počítala s tím, že by televize a rozhlas dostávaly vždy příspěvek ve výši alespoň 0,09 % HDP ročně. Odpovídalo by to zhruba částce 3,4 miliardy zlotých (v přepočtu necelých 20 miliard korun).
Ministerstvo kultury předpokládá, že by nový mediální zákon mohl být hotový v létě. V srpnu navíc vyprší druhé funkční období současného prezidenta Andrzeje Dudy, který by ho mohl vetovat, neboť je nakloněný opozičnímu táboru.
Skandinávie jako vzor?
Samotné financování ze státního rozpočtu nutně nemusí znamenat ohrožení nezávislosti média. Vždy záleží na brzdách a pojistkách, které znemožňují aktuální vládě přitáhnout otěže natolik, aby televize a rozhlas zůstaly poslušné. Proto je takový rozdíl mezi skandinávskými státy a například Slovenskem. Zatímco severské země vidíme na předních místech žebříčku Reportérů bez hranic, jenž hodnotí svobodu médií, Slovensku patří až 38. pozice a meziročně si pohoršilo o devět míst. Kromě právních pojistek je vždy podstatná celková politická kultura a předvídatelnost financování.
Švédsko například změnilo financování médií veřejné služby od ledna 2019. Původní systém poplatků nahradil přímý daňový příspěvek vybíraný od každého, kdo má nějaký zdanitelný příjem. Povinnost se vztahuje na všechny dospělé osoby starší 18 let včetně důchodců, výjimku mají jen osoby výhradně závislé na státní podpoře.
Finanční úřad tento příspěvek automaticky strhává při podání daňového přiznání, u zaměstnanců je součástí povinných odvodů. Kdo má roční zdanitelný příjem nižší než 124 930 švédských korun, tedy asi 275 tisíc Kč, odvede na veřejnou službu 1 procento z příjmu. Kdo si vydělal víc, zaplatí pevnou částku. Letošní maximální sazba je 1249 švédských korun, tedy v přepočtu asi 2750 Kč. Koeficient pro výpočet stanovuje zákon v závislosti na každoroční výši stropní hodnoty pro výpočet důchodu. Firmy a podnikatelé žádný příspěvek nehradí.
Vybrané peníze převádí finanční správa každý měsíc na speciální účet pro veřejnoprávní média. Čerpají z něj tři média, která fungují jako samostatné subjekty: Švédský rozhlas (SR), Švédská televize (SVT) a Švédský vzdělávací rozhlas (UR). Tento účet je veden odděleně od státního rozpočtu. Prostředky, které na něm jsou, nesmí být použity na jiné účely než financování médií veřejné služby.
Ve švédském systému stát uděluje každých šest let koncese na provozování veřejné služby, ve kterých zároveň upřesňuje požadované cíle. Aktuální období vyprší 31. prosince 2025. Nedílnou součástí je šestiletý plán čerpání prostředků ze speciálního účtu, ve kterém jsou napsané maximální částky pro každou instituci a rok. Každá instituce tak na několik let dopředu ví, s jakou sumou může počítat. Vysílání reklamy není dovoleno.
Protože se opakovaně stalo, že na společném účtu pro média veřejné služby byl přebytek, byl koeficient pro výpočet daňového odvodu v zákoně snížen. Tím klesala i výše ročního odvodu na veřejnou službu.
Ačkoliv se koeficient pro letošní rok opět snížil, výsledná částka odvodu na veřejnou službu se zvýšila. Může za to vyšší stropní hodnota pro výpočet penzí.
Norsko opustilo model televizních poplatků od roku 2020. Státní akciová společnost NRK je od té doby financována ze státního rozpočtu. Tyto prostředky prakticky tvoří její celý rozpočet, nyní ročně hospodaří se skoro sedmi miliardami norských korun (v české měně je to přes 14,5 miliardy). Nemá dovoleno vysílat reklamu. Základní rozpočtové principy NRK jsou známé na čtyři roky dopředu, přičemž aktuální rámec vyprší 31. prosince 2026.
A v Dánsku je tradicí, že vláda podepisuje s ostatními parlamentními stranami víceleté dohody o mediální politice, aby bylo prostředí stabilní a předvídatelné i při změně vlády. Poslední taková dohoda byla uzavřena 14. června 2023 a platí do roku 2026. Tato dohoda se věnuje také veřejnoprávnímu vysílání a popisuje cíle, na nichž se parlamentní strany navzdory různým politickým postojům shodují.