Šéf vydavatelství Stratosféra Antonin Herbeck je z generace úspěšných mladých mužů, kteří dobývají svět pomocí zkušeností, které získali za oceánem. Herbeck, vlastním jménem Antonín Hrbek, utekl do Spojených států v polovině osmdesátých let přes Jugoslávii a mediální ostruhy získal v americké ELLE na pozici fotografa. Na vydavateli pak vyprosil licenci a v už kapitalistickém Československu začal ELLE vydávat s Martinem Shenarem.

Pak mezi oběma ambiciózními muži došlo k roztržce, Herbeck zamával šátečkem a šel. Shenar dnes řídí vydavatelství Hachette-Filipacchi 2000 a vydává například Quo. Herbeck se uchýlil na ředitelské místo do Stratosféry, známé především časopisy Spy, Speed, Esquire, atd. – tyto magazíny dávají přednost lehkému novinářskému stylu, který má vyjadřovat životní postoj ideálního čtenáře: Nic není problém, všechno vím, poradím… Lákavé pozlátko je pupeční šňůrou propojeno se světem celebrit, a portfoliu Stratosféry kraluje imbecilní (a proto nejprodávanější) zpravodaj z řad V.I.P osobností – SPY (mj. exhumoval ze smetiště zapomnění Sagvana Tofiho, toliko poradce pro partnerské vztahy v dalším plátku z Herbeckova portfolia – Stylu).

V březnu minulého roku si znuděný yuppie Herbeck vymyslel novou hračku (nabažil se svého červeného ferrari?). Sudička Antonin snila o báječném a respektovaném týdeníku, který bude přinášet japíkům všechno, co potřebují k životu – samozřejmě již řádně předžvýkané, aby mladí, dynamičtí a úspěšní nemuseli nedejbože přemýšlet.

Záměr pojmenovaný Redhot se příliš nechytil a odezva od čtenářů nebyla nijak valná. V pátek ráno editoři obvykle vymýšleli čtenářské reakce, aby bylo čím zaplnit stranu čtyři s dopisy čtenářů. Herbeckův výmysl japíky nechytil, protože ti se věnovali naživo tomu, o čem Redhot jen psal.

A tak se časopis pomalu sunul ke změně koncepce s cílem zvýšit prodaný náklad, v té době skomírající na dvaceti tisících. To je ve srovnání se 150 tisíci Spye ubohoučké, a bledé to je už při srovnání s Reflexem, který prodával 60 tisíc kusů nebo Týdnem, který si každý týden koupilo rovněž kolem 50-70 tisíc lidí. Dvacet tisíc prodává v současné době Mladý svět.

Původní obsah tvořily politické komentáře smíchané se stránkami o módě a adrenalinových sportech. O loňských prázdninách přesvědčil Herbeck Fabiana Golga, aby se ujal řízení časopisu, a v září vyšlo první proměněné číslo. Golgo měl vizi, ve které byl Redhot platformou pro výměnu názorů, pro polemiky, analýzy a komentáře. Ani tuto vizi se nepodařilo dotáhnout do konce, zájem čtenářů nestoupal a Golgo dostal nabídku z Playboye, začátkem letošního roku proto ve Stratosféře skončil a o svém působení napsal článek pro Britské listy.

Z týdeníku se v lednu 2002 rozhodnutím Herbecka stal čtrnáctideník, obsah měli oživit bývalí investigativní reportéři České televize – např. Petr Vrabec. Ani to se nepodařilo. Po roce projekt zpravodajského Redhotu končí a Herbeck do světa oznamuje: Z Redhotu bude měsíčník pro muže odrostlé Esquiru, a povedu ho sám. Ani Herbeck ale časopis nevzkřísil – byl náhle příliš zaměnitelný s mnoha dalšími časopisy na trhu včetně titulů Stratosféry. Esquire a Redhot jako by si z oka vypadli, v obou Herbeck na několika stránkách předváděl, jak umí fotit mladičké modelky ve studiu, oba nabízeli technické novinky…

Po prázdninách je zase všechno jinak. Ve Stratosféře se přeskupilo obsazení dvou redakcí – nad dosud kvalitním rychloobrátkovým časopisem o hudbě Show! začal bdít Ondřej Höppner, který se možná vyzná v celebritách (šéfuje Spyi), ale jinak umí napsat pouze komentář o myslivcích, které upřímně nesnáší. Do Show! s ním „přesídlil“ také Vladimír Dundr, art director (zní to módně a anglicky, proto si vysvětleme, že ten člověk obíhá se svačinou v ruce redakční grafiky a radí jim, který titulek mají obarvit jeho oblíbenou neonově zářící oranžovou).

Na čtrnáctideníku se to bohužel značně podepsalo, nejen vizuální kvalita šla o dost dolů.

Dosavadní šéfredaktor Luděk Staněk se jen přesunul do jiného patra v Drtinově 8 a pokouší se z Redhotu vytvořit něco inteligentního. S jistou slovní hříčkou mohu říct, že v atmosféře Stratosféry to dost dobře nejde, a doufám, že si bude Luděk brát práci domů.

Výše uvedené vypovídá o Herbeckově stylu – kdo dostatečně uhne očima „kreativnímu řediteli“ a kdo se – až na výjimky, kterým patří čest – nechá koupit, ten může mít svoje vyhřáté místečko jisté. Herbeck je podnikatel, ne novinář, a proto mu jde především o zisk (což je dobře). Proto v případě Redhotu svévolně přebíral články ze zahraničních týdeníků, a později nejen články a karikatury, ale i layout (lednový Redhot byste od oka od Newsweeku rozeznali jen těžko) – snížily se tím náklady, stačilo zaplatit překladatele a redaktora v jedné osobě, ne licenční poplatky. Proto je web Redhotu (www.redhot.cz) „vypůjčený“ od New York Times (www.nytimes.com) – kreativita všech ředitelů, co jich jen ve Stratosféře je, asi měla ten den volno.

A proto mrví Höppner s Dundrem Show! – aby se to prodávalo ještě lépe. Na obsah hledět netřeba, z části ho může psát třeba pes. Jako fenka Sarah v případě Spye.

Autor pro Redhot napsal od září 2001 do ledna 2002 několik článků.