Naposledy minulý týden vyplula znovu na povrch již klasická otázka, která se přidává v novinářských kruzích k lepšímu: „Kde byl reportér deníku Super David Soukup při reportážích z Afghánistánu?“ Novináři Soukupovi začali celkem vtipně přezdívat „Volá Kábul“ a ještě dlouhé měsíce vyvstávaly pochybnosti, jestli si náhodou neválel šunky v pákistánském hotelu a články o afghánské realitě si necucal z prstu. Minulý týden v pořadu ČT Média si rýpnul i publicista Jan Urban. Soukupa přímo nejmenoval, ale z kontextu vyplývalo, kdo má být tím srabem, který byl podle Urbana 150 km od Kábulu. Davida Soukupa to už docela štve. Jeho vyjádření vyšlo už krátce po prvních spekulacích na podzim roku 2001 na Světě Namodro, ale poznámky neutuchaly. Investigativci z Fakt přispěchali s objevnou reportáží, která zapadala do tehdejší drsné kritiky Superu – v tom samém vydání Fakt totiž Superu věnovali hned dvě reportáže, druhá byla o lživém obvinění herečky Šafránkové, že je alkoholička. Soukup podle svého vyjádření nemohl vědět, jak jeho kolegové v pražské redakci překroutí jeho slova. Pracovní poměr v deníku také kvůli tomu ukončil k 31. prosinci téhož roku. David Soukup v reakci na vystoupení Jana Urbana napsal následující dlouhé vysvětlení, v němž podrobně popisuje, kde všude v Afghánistánu byl, co tam dělal a s kým se setkal. Jeho text doplňují přepisy z Televizních novin TV Nova, do kterých telefonoval své aktuální postřehy a z pořadu Volejte řediteli.
David Soukup: *Skoro rok a půl se za mnou vláčí otázka: „Kde vlastně byl?“ A zároveň jsem po celou tu dobu napadán některými (to zdůrazňuji) žurnalisty, nechybějí urážky a osočování, které jsou legitimizovány tím, že se nebráním (jak také, že?). Pravdě a férovému jednání se přibouchly dveře. Skupinka lidí, třeba někteří lidé v ČT, si prostě vytvořila monopol na pravdu a určují, komu se věřit v téhle zemi má a komu ne, kdo má pravdu a kdo ji nemá.
Neměl jsem v úmyslu celou kauzu rozmazávat, držel jsem se známého pořekadla, které říká, že čím více se v tom šlape, tím více to smrdí, jenže pokud má neustále někdo potřebu se o mě otírat, nemohu to nechat bez reakce.
K tomu, co se mi přihodilo s tzv. Kábulem, jsem se už vyjádřil popravdě na internetových stránkách Světa Namodro, ve Snídani s Novou, v Českém rozhlase na stanici Praha, v časopise ANO… Nikdy jsem netvrdil, že jsem byl v Kábulu, nikdy jsem takovou věc nenapsal a ani neřekl nikde v televizi (viz připojený přepis Televizních novin). Moje cesta do Afghanistánu byla poctivá a odvedl jsem poctivou novinářskou práci. Jak došlo k tomu, že Super napsal, že jsem v Kábulu byl, vysvětlil později i někdejší šéfredaktor deníku Super Petr Štěpánek. Ireně Válové do Media Observatory napsal, že dotyčný redaktor, který mě do Kábulu „umístil“, byl potrestán.
Každý pochopí, že pokud se válečný zpravodaj (byl jsem téhle v branži nováček) ocitne se satelitním telefonem uprostřed několik tisíc kilometrů vzdáleného středověku, jakým Afghánistán v tu dobu určitě byl, nemá žádnou možnost číst český denní tisk, aby kontroloval, zda jeho vyjádření někdo nepřekroutil. Jedinou kontrolou mohou být Televizní noviny. Pokud totiž říkám, že jsem tam a tam, logicky nebudu sdělovat do jiného média, že jsem úplně jinde. Nemluvě o tom, že kdo jiný věděl lépe než já, že do Kábulu nebylo absolutně možné se dostat (ani v převlečení za afghánskou ženu s burkou na obličeji, jak to zkusil kolega z Paris Match).
Proto mne překvapuje, že novinář píšící o médiích, Miloš Čermák, mne do dnešního dne nekontaktoval a přesto se o mě bez skrupulí občas pejorativně zmiňuje. Petra Procházková, aniž by se pokoušela mi uvěřit, se do mě obula v pořadu Fakta, to samé fotograf Šibík, který už vůbec netušil o celé věci nic, zato ve Faktech zafungoval jako komparz v roličce „tribuna žurnalistiky“. Jaromír Štětina mě také občas rád někde napálí (myslím si však, že jen proto, neboť ví jen to, co se o mě vysílalo v pořadu Fakta).
Poněkud hrubší až sprosté mi však přijde hlásání publicisty Jana Urbana z minulého týdne. Ve své plamenné řeči v pořadu Média na ČT mě sice nejmenoval, ale za to o mě mluvil jako o dvacetiletém mladíkovi, lumpovi a srabovi, který byl 150 kilometrů od Kábulu… Pan Štětina seděl naproti a ani nehlesl, přestože mě potkal ve válečné zóně cca 40 km od Kábulu. Je to jako za totality – předem vás odsoudí bez důkazů a nikdo se vás nezastane, aby neměl problémy s režimem…
Proto jsem se rozhodl popsat svoji cestu tak, jak probíhala. Když za mnou přijel pan Vandrovec z České televize točit Fakta, tvrdil, že točí profil válečných reportérů. Řekl mi: „Vyprávějte nám vaši cestu, jaké to bylo, co jste zažil.“ Nic zlého netuše, ochotně jsem mu převyprávěl průběh celé cesty bez jakékoli zmínky o Kábulu. Jeho to nezarazilo a jen na konci prohodil: „A v Kábulu jste nebyl?“ Odpověď zněla: „Ne, co bych tam dělal? Tam přeci nemohl být v tu dobu nikdo, už se mě na to ptal někdo z Lidovek. Co je to za blbost…“ Neřekl ani popel a odjel. Tomuto investigativnímu reportérovi nepřišlo vůbec divné, že o nějakém Kábulu nic netuším. Jak bych taky mohl, když jsem první týden po návratu ležel doma v horečkách, měl o 10 kilo méně a žaludeční křeče k tomu. Vážně mě nenapadlo, abych si četl své přepsané reportáže v Superu tři týdny nazpět.
Takže všem, které to zajímá, těm, co mě mají potřebu urážet a těm, co mi nevěří:
-
Cestu do Afghánistánu jsem si zorganizoval sám (může za to moje zvědavost a příležitost) a dne 26. 9. 2001 jsem odletěl z Mnichova do Dušanbé v Tádžikistánu. V letadle jsem se seznámil s britským novinářem Justinem a francouzským Pascalem. V Dušanbé jsem měl na rozdíl od nich zajištěný hotel i odvoz z letiště. Vzal jsem je s sebou, a protože jsem narozdíl od nich hovořil rusky, vše jsem jim vyřídil. Navíc Pascalovi jsme pomohli odvézt počítač, který vezl jako dar pro afghánskou opozici (Severní alianci). Pascal nám zase pomohl získat rychle víza do Afghanistánu a pořadí do vojenského letadla, které nás dopravilo do afghánského Fajzabádu.
-
Ve Fajzabádu jsem bydlel v místnosti s dvěma rakouskými novináři: Andreasem Zeppelzauerem, Heinzem Tesarkem (oba týdeník News) a tureckým zpravodajem CNN, který se domluvil paštunem. Nepotřebovali jsme proto tlumočníka. Ti mě zlákali a společně jsme si pronajali gazika ruské výroby s řidičem, který nás vezl dva dny přes hory za 500 USD do Džabalsarádu.
-
V Džabalsarádu jsme se ubytovali. Tady mě ovšem také hned první noc málem zastřelili vystresovaní Afghánci. Zapomněl jsem si totiž v kufru v autě (auta se nezamykají, nemají už čím, protože startují dráty) spacák a vydal jsem se pro něj, aniž bych to někomu řekl. Když jsem otevřel kufr, uslyšel jsem řev a ránu. Andreas mi zřejmě zachránil život. Vydal se totiž naštěstí za mnou a vojákovi, který na mě namířil a nabil, strhl zbraň k zemi. Myslel si, že jsem prý terorista.
-
Navštívili jsme vojenské letiště (kde byla jen nefunkční letadla) v Bagramu, místní posádky a vydávali se do hor a na tiskovky do baráku, kterému říkali ministerstvo zahraničí. Tady nám neustále oznamovali, že nálety budou brzy. Zítra, pozítří, příští týden… Na všechno jsme potřebovali povolení, za všechno jsme museli pořád platit. Docházeli nám peníze a tak jsme se rozhodli vrátit. Jeli jsme tedy do 30 kilometrů vzdálené provincie Badachšan, kam občas přiletěl vrtulník – za 300 USD vozil kromě novinářů ještě zbraně a potraviny. Létal zpravidla k hranicím do Chodžebaudínu (zde byl později Janek Kroupa z Na vlastní oči), což byla poněkud civilizovanější a bezpečnější oblast na hranicích s Tádžikistánem. Místní „komandér“ také nevěděl, kdy nějaké letadlo přiletí. Stále opakoval „dneska, dneska…“ Ale trvalo několik dní (den každého z nás stál 30 USD: spaní na zemi a nějaké jídlo). Byli jsme zoufalí, Heinz skoro nejedl, zvracel, chtěli za každou cenu pryč.
-
Dům, kde jsme žili, byl plný zdeptaných a vyčerpaných novinářů čekajících na vrtulník, který by je dopravil zpět do Tádžikistánu. Mezi nimi i Petra Procházková, Martin Jazairi z ČT a jeho kameraman. S nimi jsem se právě tady seznámil. Neměli jsme mezi sebou žádný problém, spíše naopak. Bavili jsme se normálně, o všem možném a bylo to fajn mluvit po 14 dnech zase česky uprostřed Afghanistánu.
-
O pořadník na vrtulník byla skoro rvačka. Američané Kábul ne a ne bombardovat, vrtulník nikde, nuda, až „ponorka“. Do toho se zhroutil jeden starší britský novinář, který nutně potřeboval lékaře. Konečně se objevil vrtulník, který byl i poslední. Přednostně musel Brit. Pak se dostali také Petra Procházková, Martin Jazairi a jeho kameraman. Na vrtulník čekali déle než my a rovněž jim došly peníze. Následně byl Američany uzavřen vzdušný prostor. To byla předzvěst náletů na Kábul, které začaly v noci. Ihned jsme se sebrali a jeli zpět do Džabalsáradu, vzdáleného asi 30, 40 km od Kábulu. Určit kilometry bylo vždy komplikované. Afghánci totiž vzdálenosti určovali spíše na hodiny a minuty. Dostat z nich kilometry bylo těžké.
-
V Džábalsáradu jsme museli spát v jednom domě na zemi v chodbě. Jinde už nebylo místo. Barák praskal ve švech. Začalo bombardování Kábulu, začala válka. Ceny stoupaly. Dolar neznamenal nic. Prý jich mají hodně. V Džabalsarádu potkal Andreas své dva kolegy z rakouské televize ORF, reportéra Fredericka Ortera a jeho kameramana – rovněž Fredericka – Lexe. Od této chvíle jsme cestovali společně dvěma vozy. ORFáci měli tlumočníka Mudžiba, synovce při atentátu zabitého vůdce Masúda. Byl však drahý. Vzali si proto jiného, levnějšího, který mluvil trochu anglicky, trochu rusky. Měli ovšem také peníze, což o nás se říci už nedalo. Takže si jako krajani vypomohli.
-
Afghánští vojáci uspořádali výpravu pro zvědavé novináře do hor, aby viděli bombardování Kábulu. Jeli jsme vozy v kolonách do hor se zhasnutými světly. To proto, abychom se vyhnuli talibanským odstřelovačům. Řidiči zřejmě znali cestu zpaměti. Pak jsme šli ještě asi dalších půl hodiny pěšky mezi skalami. Prošli jsme dutinou ve skále, po žebříku a ocitli se na vrcholku jedné z nich. Odsud jsme sledovali bombardování Kábulu. Na otázku, jak jsme daleko od Kábulu, nám Afghánci odpovídali různě – prý 8 až 14 kilometrů. A přesně tak jsem to i předal dál do Prahy. (viz zpravodajství týdeníku NEWS a ORF). Petra Procházková později tuhle vzdálenost zpochybnila. Nevím proč to udělala a na základě čeho?
-
11. října jsme se rozhodli vrátit zpět do Tádžikistánu. Najali jsme společně dvě asi 15 let staré terénní toyoty, každou za 800 USD a vydali se na šestatřicetihodinovou cestu po zemi (vzdušný prostor byl stále uzavřen). Svezl se s námi i zmíněný tlumočník Mudžib, který potřeboval na hranicích nabrat nové klienty. Jeli jsme opět asi den a půl v autech. Po cestě zpět jsme potkávali náklaďáky plné vojáků. Kmenoví náčelníci potřebovali zřejmě peníze a tak se začaly objevovat zátarasy přes cestu (to zdůrazňuji, silnice tam žádné nemají!). Tahali nás ven z aut, chtěli peníze, fotoaparáty, satelitní telefon apod. Mudžib byl naše spása. Vzhledem k strýčkovi Masúdovi, měla rodina u kmenů respekt a tak jsme vždy vyvázli za 100, jindy za 150 dolarů a mé hodinky, které mi stáhli ve zmatku z ruky. Po cestě zpět jsme zažili už jen „drobnost“. Jakýsi člověk po našem voze začal střílet.
-
Hranice jsme překročili večer přes řeku v Chodžebaudínu. Tady jsme sice byli v Tádžikistánu, ale ve vojenském prostoru, který střežili Rusové. Oznámili nám, že máme zůstat na břehu a že další auto pro nás přijede až ráno. Tady zafungovala moje ruština. Nacpal jsem se do posledního vozu s nadějí, že najdu pomoc. Rakouští kolegové zůstali stát na břehu. Za dvě hodiny jsem se pro ně vrátil s náklaďákem a velitelem posádky, kterého jsem přemluvil. Dali nám najíst a poskytli nám jednu místnost s postelemi. Sami spali na zemi. Frederick Oerter mi pak poděkoval ve své reportáži vysílané ORF (chcete-li ji shlédnout, musí o ni oficiálně požádat nějaká televize).
Tak toto je v kostce popsaná má cesta. Je smutné, když se v tolik opěvované demokracii musí novinář, kterého zostouzejí, doprošovat, aby mohl říci pravdu, aby se mohl vyjádřit.
Asi málokomu z těch mediálních „pranýřovačů“ dojde, jak moc můžou ublížit, obviňují-li někoho, aniž by proto měli důkazy nebo nechali druhou stranu se k obvinění aspoň vyjádřit. Postavili se tak do stejné řady mezi bulvární novináře, jimiž tak opovrhují. A je to horší o to, že na rozdíl od bulváru, který je jako bulvár braný, jsou oni společností vnímáni jako vážení a seriózní publicisté.
David Soukup*
PŘEPIS REPORTÁŽÍ Z TELEVIZNÍCH NOVIN
TV Nova Svět po teroristickém útoku 29.09.2001
19:30 Televizní noviny – Strana: 01
Svět po teroristickém útoku
Jestliže zatím tedy Taliban popírá, že by měl co dočinění s americkými vojáky, musí stále více pozornosti věnovat severní části země, kterou drží opozice. Bojovníci takzvaného Severního spojenectví tvrdí, že po zahájení ofenzívy se jejich území stále rozšiřuje.
David SOUKUP, reportér deníku Super
Tady ve Fajzabádu, kde se nyní nacházím, vládne bojová nálada. V domě, kde bydlím, se prohání vojáci afghánské opozice s kalašnikovy na zádech a těší se na dodávku dalších ruských zbraní.
Bára ŠINDELÁŘOVÁ, redaktorka
Skutečně, Severní spojenectví si u ruské armády objednalo zbraně, ale jen staré, z padesátých a šedesátých let. Bojovníci jsou prý na ně zvyklí a prý jsou také nejkvalitnější.
Martin KRUŠINA, redaktor
TV Nova Přípravy na odvetný útok 07.10.2001
19:30 Televizní noviny – Strana: 03
Přípravy na odvetný útok
Karel VOŘÍŠEK, moderátor
Každý, kdo dnes sledoval zprávy světových agentur, musel dojít k jedinému závěru – americká armáda je od útoku velmi blízko a každý, kdo si tohle myslel, měl pravdu.
redaktoři: Adam Kaucký
Martin Krušina
redaktor
Informace o tom, že by útok mohl začít, se objevují už několik dní, nikdy však jejich intenzita nebyla tak silná jako dnes. „Opusťte okolí vojenských základen,“ to je jasný vzkaz, který šéfové protitalibanského Severního spojenectví dali svým občanům. Ještě před tím oznámili: „Útok přijde velmi brzy.“ Ministr zahraničí Severního spojenectví dokonce na otázku, která chtěla tento výrok upřesnit, odpověděl: „Neříkám brzy, ale velmi brzy.“
David SOUKUP, reportér deníku Super /čas hovoru 17.30/
My předpokládáme to, že když Spojené státy uzavřely vzdušný prostor a zakázaly létat i afghánské armádě, že se dá očekávat útok ještě dnes v noci.
redaktor
Tisíce Pákistánců provolávají „smrt Americe“. To je pro Pákistán typický obrázek už od 11. září. Teprve dnes se ale proamerické vedení země odhodlalo hlavního organizátora všech těchto demonstrací zadržet. Maulán Rahmán, vůdce pákistánských radikálů, dostal nařízeno domácí vězení
TV Nova Aktuální situace v Afghánistánu 07.10.2001
19:30 Televizní noviny – Strana: 04
Aktuální situace v Afghánistánu
Nicol LENERTOVÁ, moderátorka
Před malou chvílí jsme se znovu spojili s reportérem deníku Super, který je 50 kilometrů od Kábulu.
David SOUKUP, reportér deníku Super
Od Kábulu jsem nyní několik desítek kilometrů, takže slyšíme to bombardování. Už odpoledne Spojené státy uzavřely vzdušný prostor nad Afghánistánem. Tady mezi vojáky vládne nadšení. Všichni poslouchají rádio, většinou BBC nebo tady jejich místní rozhlas. Já bych řekl, že všechno má pod kontrolou americká armáda. V tuto chvíli se snažíme dostat co nejblíž ke Kábulu a ozvu se, jakmile to bude možné
TV Nova Druhá vlna útoků na Afghánistán 08.10.2001
19:30 Televizní noviny – Strana: 05
Druhá vlna útoků na Afghánistán
Miroslava ČEJKOVÁ, moderátorka
Dalším z novinářů, kteří jsou v tuto chvíli v samotném středu Afghánistánu, je David Soukup z deníku Super. Teď uslyšíte záznam telefonátu, který jsme natočili pár okamžiků poté, co druhá vlna útoků začala. Volal z auta, ve kterém se spolu s několika bojovníky protitalibanského Severního spojenectví blíží ke Kábulu.
David SOUKUP, reportér deníku Super
V tuto chvíli slyšíme z dálky nálety, jsme 12 kilometrů od Kábulu. Bojovníci, kteří jsou tady s námi, se radují. Každý takový nálet oslabuje Taliban a ulehčuje jim ofenzivu. V tuto chvíli pouze slyšíme, ale nic nevidíme, protože je to za horami a my jsme ve frontové linii pod horami
TV Nova Aktuální situace v Afghánistánu 09.10.2001
19:30 Televizní noviny – Strana: 02
Aktuální situace v Afghánistánu
Pavel ZUNA, moderátor
Pouhých pár kilometrů od hlavního afghánského města Kábulu je v těchto chvílích reportér deníku Super David Soukup. Nám se s ním podařilo spojit krátce po půl sedmé večer našeho času.
David SOUKUP, reportér deníku Super
Přestože ty první nálety už proběhly, tak hlavní úder by měl přijít dnes v noci. Když probíhaly ty nálety, spousta těch vojáků zrovna při těch náletech se modlilo. Někteří lidi to zase berou s rozpaky, protože, za prvé, války se bojí, za druhé, někteří z nich mají příbuzné právě v Kábulu. Já jsem mluvil s člověkem, který tady má fabriku na cement, kterou postavili Češi, a tomu ji zničila čtyřmi nálety pákistánská letadla z území Talibanu. Takže ten to bere jako takovou odvetu
TV Nova Nálety na Afghánistán pokračují 10.10.2001
19:30 Televizní noviny – Strana: 03
Nálety na Afghánistán pokračují
Pavel ZUNA, moderátor
Je to tak, nálety na Afghánistán pokračují. Také v uplynulých 24 hodinách Američané bombardovaly nepřátelské cíle i za denního světla. S další hlavní vlnou náletů, která opět probíhá, počkali ale opět na noční tmu.
redaktorka
Tento zvuk už je v Afghánistánu slyšet čtvrtý den. Už čtvrtý den dopadají na vojenské cíle Talibanu americké bomby a rakety. Pentagon zveřejnil družicové snímky, na kterých sami vidíte, kam přesně bomby dopadly.
redaktor
Takhle vypadal výcvikový tábor teroristů ještě před náletem. Tady jsou budovy a různá zařízení a takhle to vypadá po náletu. Skoro všechno je srovnané se zemí. Na dalším snímku je letiště. To bombardovaly letouny B-2. Obě ranveje jsou zničené. Jedna bomba ale minula cíl a tady vidíte, kam dopadla.
redaktor
Hnutí Taliban i přesto stále odmítá, že by Američané jejich vojenské základny zničili.
Abdul Salam ZAEEF, velvyslanec Talibanu v Pákistánu
Naše obranné prostředky jsou v pořádku. Usáma bin Ládin a náš vůdce Umar jsou v bezpečí.
redaktorka
Taliban navíc tvrdí, že při náletech už přišlo o život více než 70 civilistů a 100 jich bylo zraněno.
osoba
Bomba zasáhla náš dům. Moje žena a mé dvě děti jsou zraněny. Tady přece není žádná vojenská základna a Američané říkali, že budou bombardovat jen vojenské cíle.
redaktorka
Američané zatím zprávy o civilních obětech nepotvrdili. Nálety pokračují se stejnou intenzitou. Spojené státy navíc dál podporují takzvanou Severní alianci, která využívá situace a postupuje ke Kábulu.
David SOUKUP, reportér deníku Super
Taliban ztrácí kontrolu nad vlastní armádou. Podle našich informací uzavřel ministr obrany protitalibanské Severní aliance tajnou dohodu s 50 talibanskými veliteli. Ti dezertovali i s několika tisíci vojáky. Proslýchá se, že byli dokonce motivováni penězi, které přišly především ze Spojených států.
TV Nova Probíhající odveta 11.10.2001
19:30 Televizní noviny – Strana: 01
Probíhající odveta
Pavel ZUNA, moderátor
Dobrý večer, vítejte u Televizních novin.
Miroslava ČEJKOVÁ, moderátorka
Hezký večer.
Dnes 11. října 2001, je to přesně měsíc, co se svět změnil. Ještě před jednatřiceti dny se probouzel do normálního rána, dnes je to svět po atentátu na New York a Washington, svět války se všemi podobami terorismu, je to svět právě probíhající odvety.
Právě teď probíhá další vlna amerického bombardování. Podle britského vojenského velení může válečná operace, která je prý zatím velmi úspěšná, probíhat delší dobu. Náčelník generálního štábu se zmínil i o konkrétním termínu, řekl, že akce mohou trvat až do příštího léta. Vojenská operace ale už má i svou první americkou oběť.
redaktor
Jeden voják technických jednotek zahynul nešťastnou náhodou při ženijních pracích v Saúdské Arábii.
redaktor
I v těchto chvílích další a další stíhací bombardéry vzlétají z letadlových lodí. Jejich cíl je stejný jako v předchozích dnech. Vojenské objekty v Kábulu a dalších afghánských městech. I dnes začalo bombardování už za denního světla. Podle svědků otřáslo Kandahárem, který je hlavním sídlem Talibanu, nejméně 30 explozí. Nejsilnější z nich byl výbuch skladu munice, který zasáhla americká střela.
David SOUKUP, reportér deníku Super
Podle zpráv, které mám k dispozici, bylo včerejší bombardování velmi úspěšné a zahynulo při něm několik desítek, možná i stovek vojáků a jejich velitelů.
redaktor
Pro ničení podzemních bunkrů teroristických základen začala americká letadla používat také rakety GBU-28, takzvané ničitele bunkrů. Tyto laserem naváděné střely se dokáží provrtat až sedmimetrovou vrstvou betonu a teprve poté explodují. Během náletů se zároveň rozpoutaly tvrdé boje mezi talibanskými ozbrojenci a jejich protivníky ze Severního spojenectví.
David SOUKUP, reportér deníku Super
Od rána probíhala na území protitalibanské aliance v Afghánistánu mobilizace. Stovky vojáků se hrnou do boje s Talibanem o Kábul. Kábul má v tuto chvíli prestižní význam pro afghánskou opozici, proto se ho budou snažit dobýt ještě dnes.
redaktor
TV Nova Severní aliance varovala Spojené státy 12.10.2001
21:51 Právě dnes – Strana: 02
Severní aliance varovala Spojené státy
Reynolds KORANTENG, moderátor
Americký ministr obrany Donald Rumsfeld dnes vyzval afghánskou opozici, aby zahájila ofenzívu proti těm pozicím Talibanu, které už byly narušeny spojeneckým bombardováním.
redaktor
Severní aliance, která je početně daleko menší než její protivník Taliban, dnes Spojené státy varovala: Pokud uděláte chybu a dáte tomuto hnutí druhou šanci, vytvoří stovky nových Usámů. Reagovala tak na včerejší prohlášení amerického prezidenta George Bushe. Ten chce zastavit útoky na Afghánistán, pokud Taliban bin Ládina vydá. Poslední zprávy hovoří ale o tom, že je opozice značně rozdrobena a jednotlivé skupiny se navzájem napadají.
David SOUKUP, redaktor deníku Super
Nejenže bojují mezi sebou, ale dnes nám i zatarasili cestu v afghánských horách a žádali výpalné. Pravděpodobně se jim nedostává finančních prostředků na munici.
redaktor
Afghánská opozice sice usiluje o nastolení vlastní vlády v zemi, ale už dnes je jasné, že to nebude mít jednoduché. Její snaha by totiž vyvolala značný odpor sousedního Pákistánu. Ten Severní alianci opakovaně varoval, aby si v současné situaci doslova nepřihřívala vlastní polívčičku PŘEPIS POŘADU VOLEJTE ŘEDITELI
Vladimír Železný:
TV Nova 27.10.2001 12:00 Volejte řediteli
Zpravodaj Soukup a kde byl v Afghánistánu a zda vůbec v Afghánistánu byl.
Tento týden se rozhořela mediální válka a ona se u nás v Česku rozhořívá
často a všimněte si té zvláštní shody, jen si toho všimněte, že vždy dva
deníky z jednoho vydavatelství plus ještě jeden deník občas k nim a moudří
investigátoři z České televize vždy shodou okolností objeví ve stejný den
úplně stejnou věc a se stejnými slovy a se stejnými argumenty. Tak se
vždycky ptám: „Není on tam někdo náhodou, kdo jim to všem rozdistribuoval a
řekl: „Tak a teď toto.“ A oni to všichni otisknou, protože jsou v
souvislosti s nějakou kampaní. Tentokrát je to kampaň proti Davidu
Soukupovi, což je zpravodaj deníku Super. Já se nebudu dotýkat toho, co
udělali redaktoři s jeho příspěvkem v Super. Oni ho upravili tak, že ho
trošičku, podle mého názoru, učinili barevnější malinko, ale bude se týkat
toho, že my jsme byli napadeni v Nově, že to, co David Soukup nám
telefonoval jako náš zpravodaj, nebyla pravda. Tak, za prvé, nikdo
netvrdil, že je ve středu Kábulu nebo přímo ve městě Kábulu. On se dostal z
českých žurnalistů, a to může být také mimochodem jedním z důvodů, proč tak
žárlivě některé jiné televize nebo jiné deníky, zpochybňují tento akt. On
se dostal z českých novinářů bezpečně nejblíže k centru Kábulu. Dostal se
přibližně 8 kilometrů, dostal se do oblasti kábulského letiště, a to je
mimořádný výkon novinářský, protože jel z Tádžikistánu nebo se dostával
pravděpodobně přes Tádžikistán, přes průsmyky dolů, a to je nějakých 800,
820 kilometrů od hranice s Tádžikistánem. A být 8 kilometrů od centra města
nebo od míst, která byla v Kábulu bombardována, to je mimořádný novinářský
výkon. A teď k tomu, byl tam, nebo tam nebyl. A my jsme zjišťovali, zda tam
byl a nalezli jsme svědky. On tam totiž nebyl sám. Byli s ním dva
pracovníci rakouské, zdůrazňuji, veřejnoprávní televize, to pro kolegy z
České televize, veřejnoprávní televize ORF. Byl to redaktor Friedrich Erter
a kameramen Friedrich Lex a společně s nimi byl ještě novinář rakouského
týdeníku News Andreas Zeppelzauer. A ti všichni uvádějí stejnou informaci a
kameraman samozřejmě natáčel. My zatím nemáme ty záběry nebo ty příspěvky.
Věřím, že je časem dostaneme. Nicméně položili jsme panu Zeppelzauerovi a
Friedrichu Lexovi otázku. Poslechněte si jejich odpověď. Já jsem položil
otázku, z jaké vzdálenosti jste pozorovali bombardování s panem Soukupem.
Andreas ZEPPELZAUER, reportér týdeníku News
Byli jsme v blízkosti letiště v Kábulu, a to bylo docela blízko od místa,
kde se bombardovalo. Řekl bych asi tak 7 až 10 kilometrů.
Friedrich LEX, kameraman televizní stanice ORF
Viděli jsme bombardování Kábulu ze vzdálenosti asi 8 kilometrů.
Vladimír ŽELEZNÝ, generální ředitel TV Nova
Stačí? Pokud nestačí, tak vám jistě časem ještě dodáme záběry rakouské
veřejnoprávní, zdůrazňuji veřejnoprávní televize, té snad budou v České
televizi věřit, ORF z míst, kde natáčeli a z míst, kde se nacházel také s
nimi v jednom týmu David Soukup. Tak tolik ke konkurenčnímu souboji. A on
to možná ani není jenom konkurenční souboj médií. Ono se to nedělá běžně
tohle to, ale také k souboji možná jinému spíše souvisejícímu s nějakými
kampaněmi. Je to čistá kampaň. Pojďme k telefonickým dotazů.