18. 10. 2007

Když se u nás hledá ideál pro podobu České televize a Českého rozhlasu, často se pro něj sahá do Británie k BBC. Ale evropská scéna veřejnoprávních médií je pestřejší, než by se mohlo zdát. Regulace je občas i docela zábavná.

Zmíněná BBC je gigant, se kterým se z organizačního a právního hlediska cokoliv poměřuje jen velmi obtížně. Na britských ostrovech se touto dobou opět chystá revize úkolů veřejné služby už v tradiční podobě velké veřejné debaty. Ve Spojeném království se často ozývají hlasy, že obstát na televizním a rozhlasovém trhu vedle BBC je tak trochu nadlidský úkol, neboť veřejnoprávní kolos dělá snad úplně všechno.

Ostatně, má na to i rozpočet, jejž mu všechny ostatní televize mohou v Evropě jen závidět. Jen příjem z koncesionářských poplatků byl totiž podle výroční zprávy přes tři miliardy liber.

VYSÍLEJTE RYTMICKY

Neškodí se proto rozhlédnout i jinde po Evropě.

Některé zákony o veřejnoprávních médiích v sobě pozoruhodně snoubí nejnovější technologie s nejhlubší tradicí. Například Dánsko. „Dává se na vědomost, že Folketing (parlament) nařídil a my, Markéta Druhá, z milosti Boží královna dánská, dáváme Náš královský souhlas s následujícím zákonem: Dánský zákon o televizním a rozhlasovém vysílání,“ praví se v záhlaví právního dokumentu. Co na to říká Bůh, těžko říct, zatím rozhovor žádnému z médií nedal.

Jinak ovšem dánský zákon výrazně nevybočuje z obvyklých norem, jež se vysílání veřejné služby týkají. S jednou výjimkou: tamnímu rozhlasu výslovně nařizuje, aby vysílal „rytmickou hudbu“.

Ačkoliv u nás balkánské státy bývají spíše odstrašujícími příklady veřejného dění, tamní zákony o národním rozhlasu a televizi bývají velmi moderní a propracované. Značně se v nich odráží silné náboženské cítění obyvatel. Albánská televize třeba musí poskytovat zdarma vysílací čas náboženským institucím a vysílat všechny jejich slavnosti ve dnech státních svátků.

V Bosně a Hercegovině se za veřejnoprávní považuje jakákoliv televize, která je nejméně z 51 procenta financována z jakýchkoliv veřejných zdrojů. Ale pozor, tyto peníze mohou po dle zákona z roku 2004 pocházet i od politických stran. V případě, že se na financování televize podílí souzřejmě kromý i veřejný sektor, určuje zaměření televize a její hodnoty registrační listina, uložená u soudu.

Čtyřicet procent týdenního objemu vysílání ale musí být věnováno zpravodajství, publicistice a vzdělávání.

ZÁKAZ POMLOUVÁNÍ

Poláci do zákona o koncesionářských poplatcích zapracovali nejširší skupinu lidí, kteří jsou od placení poplatků osvobozeni. Platit nemusí invalidé, lidé neschopní práce, staří, mentálně a tělesně postižení (rozlišeno na několika stupních), lidé s vážným postižením, kteří se zároveň účastní pracovní a sociální rehabilitace, dále některé typy farmářů, občané nad 75 let, lidé, kteří berou sociální dávky, lidé neslyšící nebo s částečnou ztrátou sluchu, nevidomí, jejichž zbytky zraku ovšem nejsou vyšší než 15 procent … Jinde v Evropě tak podrobný výčet nenajdeme.

V evropských zákonech samozřejmě najdeme i ustanovení, jež jsou nám povědomá z těch českých – albánská televize musí pokrýt 90 až 99 procent obyvatel, bosenská má reklamní čas omezený na osm minut během jedné hodiny, chorvatská musí všechny pořady vysílat v národním jazyce se zohledněním dialektů a tak dále.

Překročíme-li hranice kontinentu, stane se mozaika veřejnoprávních zákonů ještě barevnější. Těžko říci, co se v hlavě honí Jamajčanům, když se podíváme na jejich regulaci obsahu. Copak se tam asi odehrávalo, když se muselo zákonem zapovědět „vysílat skandály či pomluvy“.

Kyrgyzstán zase ve svém zákonu o masových médiích stanoví kromě jiného, že reportér smí informovat o přírodních katastrofách, manifestacích a demonstracích – ovšem pouze tehdy, pokud předloží novinářský průkaz. Má dokonce výslovně dovoleno ověřovat fakta a konzultovat je se specialisty.

Nejdál ale dospěla s regulací Papua-Nová Guinea. Ta zakazuje vedle pornografie a násilí vysílat také kanibalismus. Možná hrozilo, že by si tamní politici mohli při vášnivějších diskusích doslova ležet v žaludku.

Spoluautorka: Irena Ryšánková