Jarní volba generálního ředitele České televize se blíží. O post chce soupeřit i dlouholetý mediální manažer Martin Konrád, který kandidaturu oznámil jako první.

Co člověka přivede ke kandidatuře na ředitele České televize?

Moje historie je v podstatě šestnáct let v médiích, takže mám celkem logicky zájem o Českou televizi jakožto nejprestižnější médium na trhu vůbec. Ať si kdo chce co chce říká, ČT je absolutní vrchol médií v České republice a má naprosto zásadní vliv na utváření společnosti.

Předpokládám, že chcete zúročit svou zkušenost z komerční televize.

Samozřejmě, chci ji zúročit, ale úplně naopak. Myslím, že Česká televize je dnes poněkud komerční. Všechny postupy, které přivedl současný management, jsou z Novy. Když se dnes podíváte na ČT1, je to už v podstatě komerční televize.

Já si naopak myslím, že je třeba se od tohoto modelu odklonit a jít zpátky k poslání České televize. Což je především podpora české kultury nebo podpora talentů, protože tohle komerční televize dělat nebudou. Měla by se vrátit k tématům každodenního života, to znamená přestat vytvářet krimi, přestat vytvářet věci, které jsou obsahově poměrně chudé, a naopak se vrátit k umění. Sledovanost je určitě důležitá, ale dá se jí dosáhnout jinými způsoby, než jenom podbízením se vkusu většinového diváka.

Neprospěla ale na druhou stranu zkušenost managementu z Novy vnější prezentaci a sebevědomí České televize? Když ji srovnáme před nástupem Petra Dvořáka a teď, nějaký posun tam asi vidět je.

Zcela jistě, já tam vidím celou řadu pozitivních kroků. Nicméně já bych volil jinou cestu, ten komerční model, který tam v současné době je, podporovat nechci.

Mluvíte o tom, že sledovanost se dá získat jinými způsoby. Můžete uvést nějaké příklady?

Sledovanost se dá budouvat i tak, že začnete zasahovat skupinu, která dnes v České televizi není. Česká televize je dnes pro diváka 50+. Obecně je televize médium pro diváky 40+, ale Česká televize je vždycky starší. V zásadě je to proto, že přebírá postupy komerčních televizí, ale je o krok za nimi. Ale to není cesta.

První možnost je oslovit mladého diváka, ale to jde v televizi velmi problematicky, proto by se měla rozvíjet nová média. S tím Česká televize začala, ale zase to dělá jako všichni ostatní. Měl by se vyrábět obsah pro mladé diváky vyráběný mladými lidmi, ale to znamená začít hledat talenty. Dokážeme poměrně dobře posoudit obsah pro skupinu 40+, ale nevíme, co chtějí mladí diváci.

Když se podíváte na internet třeba na seriál Vyšehrad, tak tam vidíte úplně jiný přístup k tvorbě. Jsou to mnohem kratší věci, kdežto seriály, které dělá Česká televize, jsou poměrně dlouhé, mají 55 minut. Ale svět je dnes mnohem rychlejší.

Česká televize ale přece uvedla sitcom Čtvrtá hvězda nebo seriál Trpaslík, které jsou právě kratší a jsou orientované na mladší publikum. To je tedy ten pravý směr podle vás?

Trpaslík je přesně ten směr, kterým by se ČT měla dál ubírat. Zkrátka kratší věci primárně obsahově formátované pro web, protože tam jsme schopni zaujmout mladou generaci. V televizi ji nenajdete, s tím mají problém i komerční stanice. Je to jedna z věcí, kudy by se ČT měla odvíjet.

Řekl jste dvě věci, asi bychom dali dohromady čtyři, ale to, co se jinak dnes vyrábí, je směřované na diváky 45 nebo spíše 50+. A tam míří i komerční televize, tam se generuje sledovanost pořadů. Sledovanost nemá být modlou. V Kodexu České televize je napsáno, co všechno má naplňovat. A když se na to podíváte, ona spoustu věcí nedělá.

Je daleko složitější jít cestou, kdy vezmete témata jako drogy, singles, xenofobie, rasismus a něco z nich vytvoříte. To, co se vytváří dnes, je zaměřeno čistě na český trh. Nejste pak schopni dělat koprodukce a prodávat, nevyvážíte českou kulturu. To, co se dělá, je pro většinového diváka na našem trhu, ale Česká televize má mít daleko širší záběr a má jít naproti divákům, kteří nejsou zaměřeni na soap opery.

Chtěl bych, aby byly seriály, kde ti herci zase budou hrát. Vývoj musí seriál připravit tak, aby připomínal věci, které kdysi vymýšlel Dietl. Je to úplně jiná kategorie. My tu jedeme v tom rychlém, komerčním sledu věcí, které mají přitáhnout diváka, který je dnes na Nově nebo na Primě. Ale to přece není cíl.

Takže třeba minisérie typu Labyrint, nebo seriál Svět pod hlavou, mají podle vás pořád rezervy, ať už v žánru nebo v hereckých výkonech?

Svět pod hlavou je z britského originálu, je to jenom přepsané do českých reálií. Zase to není nic původního, ale něco, co někde bylo úspěšné a fungovalo to, a navíc jsme opět u kriminálky. To lidi zaujme a nahoní sledovanost. Je to pořád dokola, i u těch minisérií jde většinou o kriminální témata. Nevím, proč nejsme schopni vytvářet věci o každodenním životě.

Sledovanost na jednu stranu asi nemůže být modlou, ale na druhou stranu pro stranu televize musí mít relevantní zásah na trhu. Kde vidíte z tohoto pohledu pozici veřejnoprávní televize na trhu?

Vidím ji v tom, že to bude národní televize v nejlepším slova smyslu a ve všech oblastech – sportu, vědě, kultuře i v tom, co se v té televizi bude odehrávat. Když chcete lidi zaujmout, nemusíte jít nutně do žánru krimi, ale třeba dobře vyvinout seriál o postavách české historie. ČT by takové věci měla přinášet, protože si je nikdo jiný nemůže dovolit. Vůbec nechápu seriály typu Mattoni. Nevím, proč v televizi vůbec je, mimo to, že ho zasponzoruje výrobce vod a někde přihodí nějaké peníze.

Televize by měla jít víc za postavami české historie typu Jana Lucemburského nebo královského rodu Přemyslovců, atd. Její úloha je ve vzdělávání. Lidi by měli být na něco hrdí, na to, že jsou Češi, na to, že ten národ něco znamenal v historii. Národní televize utváří národní hrdost a měla by ji Čechům vrátit.

Češi jsou často shazováni a ve finále pak převládá pocit, že největší Čech je Jára Cimrman. To je špatně, řada Čechů dokázala velké věci a národ o tom pořádně neví. Když se bavíte s Angličanem nebo Němcem, jsou na sebe hrdí. A i takový pořad, který není jednoduchá stravitelná kriminálka, ale historická výpravná věc, přitáhne diváka.

Sága o Janu Husovi tedy byla ta správná cesta?

Ano, takhle nějak bych to viděl. Stejně tak si myslím, že Gen je také správná cesta. Přesně to se má v České televizi odehrávat, protože to posiluje vědomí, že jsme národ, který má nějaký význam v Evropě.

A další věc: celá Evropská unie má dnes katastrofální pověst. Je ze všech stran živena tím, co všechno zase udělalo špatně, ale nikdo už dneska nevidí, že se přispívá na dálnice a spoustu veřejně prospěšných věcí. Pozitivní příběhy úplně zanikají. Chtěl bych, aby ta blbá nálada, která v té společnosti částečně je, a je bohužel živena i komerčními médii, protože se daleko líp zpracovávají věci, které jsou negativní, tak aby bylo daleko víc pozitivních věcí. Co se komu povedlo, co se kde podařilo vybudovat třeba v sousedním regionu. My třeba daleko více víme o Sýrii než o tom, co se děje ve vedlejším regionu.

Mimochodem mě trošku zaráží, proč komerční Nova si může dovolit reportéra v Sýrii a veřejnoprávní televize ho tam nemá. To je něco, co já vůbec nechápu. Proč je tak málo reportérů po světě, pokud chceme objektivně referovat o tom, co se děje. Měli bychom mít nějaké zázemí a nespoléhat se jenom na Reuters, ale jít cestou vlastních reportérů, spojením s Českým rozhlasem..

Ale třeba zrovna Česká televize má blízkovýchodního zpravodaje Jakuba Szántó.

Ano, má asi tři nebo čtyři zpravodaje. To se mi zdá na Českou televizi a svět kolem nás poměrně málo. Představoval bych si, že těch reportérů a zdrojů bude obecně víc. Jsou po světě různé agentury.

A u nás v každém regionu máte někoho, kdo něco vytváří. Ale regiony v České televizi jsou taková z nouze ctnost. Udělají se nová studia, otázka je, co budou vyrábět. Myslím si, že by jich mělo být daleko víc…

Třeba v každém kraji?

Přesně tak. Právě tohle vytváří společné povědomí, odkud pocházíme a jací lidé tu žijí. Když se podíváte na Chartu BBC, je tam krásně popsané, že BBC má zobrazovat každodenní život tak, jak je, a tím usilovat o národní sounáležitost. Pojmenoval bych to jako meziregionální komunikaci, té by mělo být v televizi mnohem víc.

ČT24 je přes den strašlivě nudná záležitost. Když zrovna není nějaká tiskovka nebo něco nebouchne, odehrávají se tam divné věci. Dívám se na ni, když něco dělám, a nevím, jestli je to nějaký spořící mód, ale omílají se věci dokola a zdá se mi, že tam chybí zdroje. ČT je člen EBU, tak proč v rámci této organizace není sdílení materiálů? Vždyť by tam mohly běžet hned poté, co se odvysílají v dané zemi.

Není to spíš tím, že žijeme v zemi, kde se toho zase tolik neděje a světové dění musí mít přece jen nějakou relevanci? Když jen tak nakoupíte obsah třeba z německé televize, asi to divák úplně neocení.

První věc: nevím, jestli nakoupí, ty obsahy se dají i sdílet. Vždycky se ze zpráv dá vybrat něco, co je relevantní a zajímavé pro diváka. Všichni jezdíme do zahraničí, Evropa je nám hrozně blízko, hranice jsou otevřené, to dění není zase tak daleko. Obsah by se tedy dal klidně vyměňovat zcela bez problémů. Spíš si myslím, že chybí aktivita. Nic takového neexistuje a ochuzuje to pak vysílání, protože jste nuceni točit dokola zprávy ze země, kde, jak jste řekl, se nic neděje.

Druhá věc je ta přítomnost v regionech. Když v nich budete mít studia, budete si vychovávat talenty, které pak mohou postoupit do centra. A zároveň najdete další témata. Člověk v regionu je schopný přijít s tématem, které má vztah i k celku a může být zajímavé pro lidi v jiných regionech. Dnes jsou to krátké příspěvky do hlavního zpravodajství, sem tam nějaká výstava, takhle to nejde dělat.

Studia by mohla mít i samostatné zprávy, třeba třikrát za den. Divák v regionu si bude moci zvolit, jestli se bude dívat na celostátní ČT24, nebo na místní zprávy. V regionech funguje řada komerčních televizí, které nějakým způsobem přežívají a lidi se na ně dívají. Proč nejít touto cestou a tvořit podhoubí, aby televize měla zdroje a lidi?

Nedostanete se s ohledem na nutnou denní spotřebu zpravodajského kanálu i těch studií do úzkých, kdy se témata rychle vyčerpají? Už teď, když běží zpravodajství z regionů, je často vděčné za každou výstavu králíků, aby bylo o čem točit.

Ale to je způsobem vedení lidí. Protože ti králíci, koně, psi a tak dále jsou nouze. Když budete mluvit s kterýmkoliv hejtmanem, tak vám nastolí x témat, která jsou v regionu aktuální. Nevím, jestli je někdo bude chtít zpracovávat, nebo ne, ale ty regiony žijí. My si v Praze myslíme, že jsme pupek světa, ale nejsme. V regionech se často dělají daleko zajímavější věci a je tam spousta talentů, které tam často zůstanou a zaniknou. Musíme jim dát prostor, aby mohly něco vytvářet.

To je služba veřejnosti. Spočívá v tom, že dáváte nový pohled a nové možnosti. To si soukromá televize nemůže nikdy dovolit. Je to šance pro lidi a takhle já si představuji, že budeme pracovat a rozvíjet talenty.

Posuňme se od zpravodajství ke sportu. Měla by Česká televize usilovat třeba o olympiádu? A má mít vůbec sportovní kanál?

Je tu spousta komerčních kanálů. Česká televize by neměla vstupovat do čisté komerce, tedy tam, kde není tak silná česká stopa. Uvedu dva sporty, které nemají v ČT co dělat: rugby a golf. Sice hezky vyplní vysílací čas, ale v zásadě se tam s Čechem na určité úrovni nepotkáte.

Veřejná služba obecně spočívá i v tom, že máte zdarma sporty, které jsou většinové nebo je v nich velká česká stopa. Nesporně je to olympiáda, je to fotbal a hokej, ale otázka je, jestli přenášet mistrovství světa, když tam Češi nejsou a pravděpodobně hned tak nebudou. To samé je pak biatlon.

Ale chtěl bych dělat více českého sportu na úrovni jednotlivých lig. Určit klíč, podle kterého se bude rozdělovat vysílací čas mezi sporty. Jestli chce někdo vidět tenisový turnaj v Dubaji, ať si ho zaplatí u komerčního poskytovatele. Ale Fed Cup by ve veřejnoprávní televizi být měl. Je to něco, co je národní zájem a je to dlouhodobě úspěšné, s velmi silnou českou stopou. Ale chtěl bych dělat i ženský volejbal a fotbal, proč ne. Každý sport tu spoluvytváří sportovní hnutí.

Na druhou stranu se i na ligové úrovni snaží jednotlivé kluby tlačit na cenu práv a získat co nejvíce za vysílání zápasů. Kdybyste měl stanovit nějakou hranici, kdy ještě budete usilovat o veřejnou službu a kdy už by ekonomicky nedávala smysl, jaká by byla? Česká televize už naznačovala, že v některých případech do přeplácení práv jednoduše nepůjde.

Souhlasím, že Česká televize si v určité chvíli bude muset mezi sporty vybrat. Nebude pro ni únosné mít jak hokej, tak fotbal. Bude si muset jeden z těch sportů vybrat, protože ten druhý neutáhne. Celé je to dané rozpočtem, který Česká televize na sport má. Chcete dělat mistrovství světa v hokeji, olympiádu, sporty s výrazným zastoupením Čechů. Když si to rozpočítáte, zůstanou nějaké peníze a rozhodnete se, kterým směrem půjdete. Asi bude nutné komerčním televizím něco přenechat. ČT by měla jít po většinových velkých sportech, které by si divák jinak musel platit na komerčních kanálech.

Na začátku jste zmínil nová média. Česká televize je přítomna prakticky na všech platformách, které asi existují – od mobilních aplikací po hybridní televize. Kritici říkají, že to je činnost, za kterou si Českou televizi neplatíme, na druhé straně je názor, že poplatník by měl mít možnost najít vysílání na platformách, které používá. Který z těchto názorů je vám bližší?

Televizní obrazovka, na jejíž bázi se dnes platí poplatky, byla historicky středobodem domácnosti. Dnes zdaleka není, do budoucna už vůbec nebude. Proto je mi bližší názor, který říká, že je třeba podporovat nová média, protože bez nich se k tomu koncovému spotřebiteli, divákovi, už ani nedostanete. Jestliže to časem už nebude televize, ale tablet, telefon nebo třeba zařízení úplně jiného druhu, třeba jenom brýle s projekcí, tak to bude cesta k divákovi. A vy tyto cesty musíte podporovat. Jinak vám klesne sledovanost, ať budete dělat sebelíbivější věci, a toho diváka už nenajdete. Sledovanost není modla, jak jsem říkal, ale způsob, jak se k divákovi dostanete, pořád musíte mít. Proto nová média rozhodně podporovat a vyčlenit na ně větší část rozpočtu.

Nová média České televize jsem si procházel, ale je to něco, co mají zatím všichni. Všichni je mají, protože v tom vidí nějakou budoucnost. Nevědí přesně jakou, ale vědí, že se bez nich neobejdou. Česká televize by měla být vůdcem nových médií. Má nejmoderněji vybavená studia v Česku vůbec, nejlepší přenosovou techniku, a to dává nějaké možnosti. Přijde přechod na DVB-T2, možnost přenosu většího přenosu dat, a s tím přijde další rozvoj aplikací a koncových zařízení. Česká televize tam musí být.

Nemám problém ani tak s tím, jak jsou nová média v České televizi dělaná, není to špatné, ale jsou málo marketovaná. Lidi o nich skoro nevědí. A to bych chtěl změnit. Obecně, marketing ČT, a nejde ani tak o kreativní stránku, jako o pojetí navenek, by se měl daleko víc posílit.

ČT teď uzavírala tendr na PR agentury, přičemž jednou z těch dílčích činností by měla být právě propagace pořadů na sociálních sítích. Šel byste tedy cestou interního rozvoje, nebo byste takové činnosti outsourcoval?

Model outsourcování mi nevadí, když je odůvodněný. To znamená, že v komerční sféře budete mít velmi pravděpodobně vždycky na trhu lidi, kteří některé věci dělají lépe. Pokud je rozdíl takový, aby stálo za to zaplatit, potom to dává smysl. Na druhé straně je otázka, co tedy dělají lidi v marketingovém oddělení.

Sám jste zmiňoval, že počet diváků před klasickou obrazovkou klesá, televizi klesají příjmy z poplatků. Jak byste chtěl řešit financování ČT?

Pro mě je zarážející, že výběr poplatků v Českém rozhlase neustále roste, kdežto v České televizi začal klesat. Zaráží mě už to, proč se to vůbec vybírá odděleně, ušetřily by se peníze, kdyby to bylo dohromady – jsou to stejné databáze a stejní koncesionáři. Rozhlas to asi dělá nějak lépe, zajímalo by mě, v čem je rozdíl.

A co se výběru poplatků týče, vím, že jsou nepopulární a vnímané jako další daň, ale udržují nezávislost. Pokud nebudou a televize bude navázaná na státní rozpočet, bude závislá na libovůli politiků, jak se při schvalování rozpočtu vyspí a jak se jim zrovna bude líbit. To by pak byla politická televize.

A kudy z toho ven? Podpořil byste třeba německý model, kde plošně platí každý a poplatek není vůbec vázaný na přijímač?

Tam poplatek hradí každá domácnost. Je to jedna z možných cest, možná dokonce ta nejschůdnější. Vytvářený obsah stejně budou lidi přijímat a konzumovat, jen ne na televizi postavené uprostřed obývacího pokoje. Německý solidární systém by byl logický.