Březen býval měsícem knihy, pak měsícem internetu a teď už je několik let měsícem multimédií. Evropská vysílací unie (EBU) během prvního jarního měsíce pravidelně pořádá odbornou konferenci Multimedia Meets Radio, na které si zástupci veřejnoprávních médií vyměňují zkušenosti s novými technologiemi. Ani letos na ní nechyběla výprava z Českého rozhlasu…

Spolupořadatelé ze zahraničního vysílání holandského rozhlasu vybrali impozantní místo konání. Dvoudenní konference se odehrávala v úplně nové budově, která svou architekturou i vybavením podtrhovala účel, pro který byla postavena. Jmenuje se Media Park a sídlí v ní Institut zvuku a obrazu, jeden z nejobjemnějších archivů audiovizuálního obsahu v celé Evropě. Spravuje na 700 tisíc hodin televizních, rozhlasových, hudebních a filmových záznamů. Zároveň funguje jako kontinuální archiv královské rodiny i všech veřejnoprávních vysílatelů v zemi. A protože stojí v Holandsku, nejde o šedý beton s regály zaprášených cívek, ale naopak o téměř psychedelicky pestrobarevnou budovu s odlehčenou konstrukcí, zurčícími fontánami a nejnovějšími technologiemi. Chodí do ní nejen badatelé, ale i školáci na hodiny mediální výchovy a profesionální tvůrci.

Možnosti budovy se hodily také v průběhu konference. Inteligentní světla neregulovala jen míru osvětlení, ale také jeho barevnost. A pauzy mezi přednáškami vyplňovala projekční stěna, na kterou se z internetu automaticky načítaly ohlasy na předvedené prezentace. Nebylo jich málo, během konference se normou stalo komentovat dění na sociální síti Twitter, sdílet powerpointové soubory přes blogy a Facebook, a vůbec se interaktivně zapojovat do dění.

Ostatně, pokud nějaké téma letošnímu ročníku Multimedia Meets Radio dominovalo, byly to právě sociální sítě a podobné nástroje, které podporují celosvětové sdružování lidí. Druhým hlavním okruhem byly aplikace pro mobilní telefony. Zástupci veřejnoprávních médií stále intenzivněji řeší problém, jak chytit posluchače, kteří jim utíkají pryč, protože pokrok je zjevně rychlejší, než myšlení programových pracovníků.

Nepřeženeš a ignorovat nebudeš

V biblických dobách dostal Mojžíš od Boha desky s desaterem na hoře Sinaj. V dnešní době by mu Bůh pravděpodobně poslal e-mail. Nebo by mu toto setkání zanesl do internetového kalendáře od Google jako plánovanou schůzku. Anebo by žádného prostředníka nepotřeboval a zhustil by desatero do 140 znaků v podobě zprávy na Twitteru.

Někdejší zaměstnanec BBC a současný konzultant Justin Kings přijel do Hilversumu s vlastním desaterem. Jako expert na nová média pomáhá firmám ovlivňovat, jak se o nich píše na internetu, co si o nich myslí uživatelé Facebooku a podporuje nové metody propagace výrobků. Žádná firma nemůže nad Facebookem mávnout rukou: podle počtu uživatelů by Facebook byl čtvrtá největší země na světě. A nic není pro pověst firmy tak rizikové, jako nespokojená tichá pošta. Jeden uživatel si postěžuje, další se k němu přidá, o jejich názorech se automaticky dozví všichni jejich přátelé, kteří tyto názory pak nasdílí pro své přátele… a problém je na světě.

Kings dal dohromady deset pravidel, kterými by se měl řídit veřejnoprávní rozhlas, pokud si nechce na sociálních sítích utrhnout ostudu. Základní pravidlo je komunikovat – od toho přece sociální sítě jsou. Nestačí jen něco oznámit a o týden později si vzpomenout, že by bylo dobré vydat ještě něco dalšího. Mezitím se totiž mohou pod původním oznámením nahromadit komentáře a otázky uživatelů. A když jim na ně nikdo neodpoví, co udělají? Inu, takové ignorantské rádio opustí a najdou si lepší.

Ovšem dobré také je svou činnost na sociálních sítích nepřehánět. Nic nenaštve uživatele tak, jako když ho zahltíte tunou zpráv, které vychrlíte nejlépe během pěti minut, takže ho všechny zavalí jako utržená horská lavina. Veřejnoprávní rozhlas musí i v prostředí internetu dodržovat pravidla hry, tedy zachovat nestrannost a správnost sdělení. Jsou známé příklady moderátorů, kteří na soukromém Twitteru utrousili názor na politiku a noviny je potom postavily na pranýř.

Podstatný je také přátelský přístup. Za veřejnoprávní rozhlas by s uživateli měla komunikovat konkrétní osoba, která jim na jejich otázky odpoví normálním, neúředním a nešroubovaným jazykem. Veřejnoprávní médium zkrátka nesmí působit jako neosobní instituce, to je chování státní propagandy, ne sdělovacího prostředku, který si platí obyvatelé za to, aby se jim věnoval.

Důležitou roli má počet fanoušků. Stoupání jejich počtu je nutné chválit a zároveň je nezbytné rostoucí trend podporovat. Ve vysílání, na oficiálních internetových stránkách, v tištěných inzerátech, kdekoliv – na adresu facebookové stránky se místo najde vždycky. Pokud médium veřejné služby nezíská žádné fanoušky, ukazuje to na vážný problém.

Fanoušci milují, pokud mají podíl na obsahu vysílání. Moderátor se může zeptat, jakého hosta nebo písničku by si přáli. Redaktor může shánět kontakty na zajímavé lidi. A tým reportérů se přes sociální sítě dozví o místních událostech a kulturních akcích. „Proto je důležité naslouchat, podporovat ty, kteří stojí na vaší straně a chápat důvody těch, kteří vás nesnášejí,“ podotkl Kings.

Nezbytné je vnímat témata, jimiž diskuse na sociálních sítích žije. Proč dělat aktuální pořad o něčem, co lidi nezajímá, když je zjevné, že je pálí něco jiného? Sociální sítě mohou sloužit jako inspirace pro dramaturgy a scénáristy. A zpravidla se najde i kvalitní uživatelský obsah. Facebook a Twitter jsou většinou první platformy, kam lidé posílají z mobilního telefonu fotografie mimořádných událostí a nehod, případně postřehy z místa.

Poslední pravidlo zní chovejte se jako ve vysílání. „Musíte zazářit, ale nepřepálit to. Využívejte všechny funkce, které sociální sítě nabízejí. Nebuďte nudní a dávejte najevo, že vás uživatelé zajímají,“ shrnul Kings.

Zkušenosti odjinud

Originálním způsobem se dvoudenního setkání zúčastnil Kasper Tostesen z dánské rozhlasové stanice P3. Seděl doma a svou prezentaci komentoval prostřednictvím videopřenosu v programu Skype. Stanice P3 oslovuje mladé posluchače a svůj obsah jim dodává všemi myslitelnými způsoby: intenzivně využívá webové stránky, Facebook, mobilní telefony atd. Navíc nechala naprogramovat malou aplikaci, kterou si může kdokoliv dát na své osobní internetové stránky nebo třeba na plochu počítače. Dá se přes ni poslouchat živé vysílání P3, ale také tam naskakuje program vysílání, informace z Facebooku a videa, která natočila redakce se zajímavými hosty.

Široce se mluvilo o aplikacích pro mobilní telefon iPhone. Tento mobil si neoblíbili jenom mladí lidé, ale v zásadě všichni, kdo podlehli marketingu společnosti Apple, která ho vyrábí. iPhone výrazně ovlivnil způsob, jakým běžná populace zachází s mobilem. Právě pro iPhone se vyvíjí celá řada aplikací a rozhlasové stanice v nich vidí možný zdroj příjmů i posluchačů. Zájem by tu byl: 37 ze stovky nejpopulárnějších aplikací pro iPhone jsou aplikace rozhlasových stanic. Používají je 4 miliony posluchačů denně a majitelé mobilů si jich nainstalují 25 tisíc za jediný den.

Český rozhlas jednu také nabízí, umožňuje poslouchat na telefonu vysílání všech stanic vč. digitálních. Francouzský rozhlas takových aplikací vyvinul hned osm najednou, další chystá. Němci udělali speciální aplikaci na sledování televizních zpráv. Naopak váhají Dánové a Švýcaři, kteří jsou ve svízelné finanční situaci a navíc není jisté, zda by expanzi do mobilních telefonů obhájili před politiky.

Panevropská spolupráce

Evropská vysílací unie si důležitost nových technologií uvědomuje a snaží se svým členským organizacím ulehčit jejich nasazování. Jedním z pomocných kroků má být přehrávač internetového vysílání a pořadů ve formátu MP3, jehož vývoj unie zaplatila a teď se ho chystá za zvýhodněnou cenu nabízet národním rozhlasům a televizím. Umí zobrazovat informace o písničkách a interpretech, zvládá vkládání reklamy, umožňuje zapojit webkameru. Ale licence není ani po slevě z nejlevnějších: v přepočtu přijde bratru na čtvrt milionu korun.

V plenkách je zatím výměnný systém, ve kterém by si členské organizace EBU měly bezplatně předávat videozáběry a audionahrávky. Zapojila se do něj také Organizace spojených národů, která v něm nabídla například záběry ze zemětřesením postiženého Haiti. Systém je na adrese http://mes.ebu.ch, ale chyb je v něm víc než skutečných funkcí. V době konání Multimedia Meets Radio stále nefungovaly některé základní nabídky a celé prostředí působilo příliš technokraticky a těžkopádně, jakkoliv se přítomní shodli, že taková věc by se asi hodila.

Příští Multimedia Meets Radio se uskuteční zřejmě v Ženevě v březnu 2011. Letos Český rozhlas zastupovali Alexandr Pícha a Filip Rožánek z internetové divize.