Americká organizace Liga proti hanobení (Anti-Defamation League), která bojuje proti předsudkům, v listopadu 2019 ocenila herce, scenáristu a režiséra Sachu Barona Cohena. Londýnský rodák ze židovské rodiny se proslavil komediálními filmy, ve kterých se pomocí důkladného maskování stylizoval do různých postav.

Jeho nejznámější rolí je fiktivní kazašský reportér Borat. Oblíbený byl také jako natvrdlý rapper Ali G, který se známých osobností ptal na úplné nesmysly. Převtělil se i do rakouského módního návrháře Bruna, který se chtěl stát největší homosexuální filmovou hvězdou. Ve snímku Diktátor si zahrál autoritářského vládce ze severní Afriky.

Následující text je překladem hercova projevu při přebírání ceny.

Projev Sachy Barona Cohena po převzetí ocenění ADL

Děkuji Lize proti hanobení (ADL) za toto ocenění a za vaši práci v boji proti rasismu, nenávisti a nesnášenlivosti. A jen aby bylo jasno: když říkám „rasismus, nenávist a nesnášenlivost“, nemluvím o jménech labradoodlů Stephena Millera. [Pozn. překl.: Stephen Miller byl poradcem prezidenta Donalda Trumpa.]

Vím, že si někteří z vás možná říkají: Co sakra dělá komik na takové konferenci? Já si to tedy říkám určitě. Většinu posledních dvaceti let jsem strávil v roli někoho jiného. Teď vůbec poprvé stojím před publikem a pronáším projev v roli své nejméně populární postavy, Sachy Barona Cohena. A musím se přiznat, že mě to děsí.

Chápu, že moje přítomnost tady může být překvapivá i z jiného důvodu. Někteří kritici v minulosti tvrdili, že můj styl humoru může posilovat staré stereotypy.

Jenže já celý život vystupuji proti předsudkům a nesnášenlivosti. Když jsem dospíval v Británii, účastnil jsem se pochodů proti fašistické Národní frontě i protestů za zrušení apartheidu. Na univerzitě jsem procestoval Spojené státy a s pomocí archivů ADL napsal závěrečnou práci o hnutí za občanská práva. Jako komik se zase pomocí svých postav snažím přimět lidi, aby polevili v ostražitosti. Pak ukážou, čemu skutečně věří, včetně vlastních předsudků.

Nebudu tvrdit, že všechno, co jsem kdy udělal, sloužilo nějakému vyššímu cíli. Jistě, některé mé scénky byly naprosto pubertální. Dobře, nejspíš polovina. Ta druhá byla úplně dětinská. Nic zvlášť poučného nebylo ani na tom, jak jsem coby Borat z Kazachstánu, vůbec první novinář šířící fake news, pobíhal úplně nahý po konferenci hypotečních makléřů.

Když se ale Boratovi podařilo přimět celý bar v Arizoně, aby zpíval „Hoďme Žida do studny“, ukázalo to lhostejnost lidí k antisemitismu. [Pozn. překl.: Scéna pochází z pořadu Da Ali G Show z roku 2004. Cohen v roli Borata představil návštěvníkům countryového baru v Tucsonu smyšlenou „kazašskou lidovou píseň“ a vybídl je, aby se přidali k jejímu údajnému refrénu.]

Když jsem coby Brüno, homosexuální módní reportér z Rakouska, začal během zápasu v kleci v Arkansasu líbat muže, málem vypukly nepokoje. Ukázalo se, jak snadno může homofobie přerůst v násilí. [Pozn. překl.: Ve filmu Brüno z roku 2009 vystupuje titulní postava pod přezdívkou Straight Dave a uspořádá fingovaný zápas v kleci. Místo boje se začne líbat se svým někdejším partnerem Lutzem. Část publika reaguje agresivně a hází do klece předměty.]

A když jsem se v přestrojení za přehnaně pokrokového developera pokusil prosadit stavbu mešity v jedné venkovské obci, jeden z místních obyvatel hrdě prohlásil: „Jsem rasista. Vůči muslimům.“ Ukázalo se, nakolik je islamofobie přijímána jako něco normálního.

[Pozn. překl.: Jde o scénu z pořadu Who Is America? z roku 2018, natočenou v Kingmanu v Arizoně. Cohenova postava nabídla obyvatelům investici do obnovy centra města. Poté oznámila, že součástí projektu má být největší mešita mimo Blízký východ.]

Proto si vážím příležitosti být dnes mezi vámi. Demagogové po celém světě hrají na naše nejhorší pudy. Konspirační teorie, které se kdysi držely na okraji, pronikají do hlavního proudu. Jako by končil věk rozumu, éra argumentů založených na důkazech. Poznání se zpochybňuje a vědecký konsenzus odmítá.

Demokracie, která stojí na sdílené pravdě, ustupuje. Autokracie, která stojí na sdílených lžích, je na vzestupu. Přibývá trestných činů z nenávisti i vražedných útoků na náboženské a etnické menšiny.

Co mají všechny tyto nebezpečné trendy společného? Jsem jen komik a herec, ne učenec. Jedno je mi však naprosto jasné. Veškerou tuto nenávist a násilí usnadňuje hrstka internetových společností. Dohromady tvoří největší propagandistický stroj v dějinách.

Zamyslete se nad tím. Facebook, YouTube, Google, Twitter a další oslovují miliardy lidí. Algoritmy těchto platforem záměrně zesilují dosah obsahu, který udržuje pozornost uživatelů. Jde hlavně o příběhy, které hrají na naše nejnižší pudy a vyvolávají pobouření a strach.

Proto YouTube v miliardách případů doporučil videa konspirátora Alexe Jonese. Proto jsou falešné zprávy úspěšnější než ty pravdivé. Studie ukazují, že lež se šíří rychleji než pravda.

Není překvapením, že největší propagandistický stroj v dějinách rozšířil také nejstarší konspirační teorii v dějinách. Je to lež, že Židé představují nebezpečí. Jak to vyjádřil jeden novinový titulek: „Jen si představte, co by Goebbels dokázal s Facebookem“.

Na internetu může všechno působit stejně důvěryhodně. Breitbart vypadá jako BBC. Podvržené Protokoly sionských mudrců vypadají stejně věrohodně jako zpráva ADL. A blábolení šílence zní stejně přesvědčivě jako závěry nositele Nobelovy ceny. Zdá se, že jsme ztratili společné povědomí o základních faktech, na nichž závisí demokracie.

Jako rádoby gangster Ali G jsem se astronauta Buzze Aldrina zeptal: „Jaký to bylo projít se po Slunci?“. Ten vtip fungoval, protože jsme my všichni v publiku vycházeli ze stejných faktů. Pokud věříte, že přistání na Měsíci bylo zinscenované, ten vtip pro vás nefunguje.

Když pak Borat přiměl onen bar v Arizoně, aby souhlasil s tvrzením, že „Židé ovládají peníze všech lidí a nikdy je nevracejí“, vtip fungoval ze stejného důvodu. Publikum vědělo, že představa Židů jako lakomců je konspirační teorie pocházející ze středověku.

Když však konspirační teorie díky sociálním sítím zakoření, nenávistné skupiny snáze získávají nové členy. Zahraniční zpravodajské služby snáze zasahují do našich voleb. A země jako Myanmar snáze páchají genocidu Rohingů.

Je skutečně šokující, jak snadno se může konspirační myšlení proměnit v násilí. Ve svém zatím posledním pořadu Who Is America? jsem narazil na vzdělaného, na pohled úplně normálního muže. Dokázal si dlouhodobě udržet dobré zaměstnání. Na sociálních sítích však opakoval mnoho konspiračních teorií. Stejné teorie šířil prezident Trump přes Twitter ke svým 67 milionům sledujících ve více než 1700 případech.

Prezident dokonce napsal, že uvažuje o zařazení Antify mezi teroristické organizace. Antifa je označení pro antifašisty, kteří pochodují proti krajní pravici.

Tehdy jsem vystupoval v přestrojení za izraelského protiteroristického experta, plukovníka Errana Morada. Tomu muži jsem namluvil, že Antifa chystá na Pochodu žen v San Francisku spiknutí. Údajně chtěla přidávat do dětských plen hormony, aby z nich „udělala transgender děti“. A on tomu uvěřil.

Nařídil jsem mu, aby na tři nevinné účastníky pochodu připevnil malá zařízení. Vysvětlil jsem mu, že stisknutím tlačítka vyvolá výbuch, který je všechny zabije. Samozřejmě nešlo o skutečné výbušniny, ale on si myslel, že ano. Chtěl jsem zjistit, zda to opravdu udělá.

Odpověď byla ano. Stiskl tlačítko a myslel si, že právě zabil tři lidi. Voltaire měl pravdu: „Kdo vás dokáže přimět věřit nesmyslům, dokáže vás přimět i k páchání zvěrstev.“

A sociální sítě umožňují autoritářům šířit podobné nesmysly mezi miliardy lidí.

Na obranu společností provozujících sociální sítě je třeba říct, že podnikly několik kroků k omezení nenávisti a konspiračních teorií na svých platformách. Většinou však šlo jen o povrchní opatření.

Proto dnes říkám, že podle mě naše pluralitní demokracie stojí na okraji propasti. O dalším vývoji může rozhodnout příštích dvanáct měsíců a také to, jakou roli v nich sehrají sociální sítě.

Britští voliči půjdou k urnám. Internetoví konspirátoři přitom šíří odpornou teorii o „velké výměně“. Podle ní jsou bílí křesťané záměrně nahrazováni muslimskými přistěhovalci. Američané budou volit prezidenta. Trollové a boti mezitím udržují při životě nechutnou lež o „hispánské invazi“.

YouTube také celé roky nabízel videa, která označují změnu klimatu za „podvod“. Spojené státy nyní směřují k tomu, aby za rok formálně odstoupily od Pařížské dohody. Stoka plná nesnášenlivosti a odporných konspiračních teorií ohrožuje demokracii i naši planetu. Tohle přece nemohli mít tvůrci internetu na mysli.

Myslím, že nastal čas od základu přehodnotit sociální sítě a způsob, jakým šíří nenávist, konspirační teorie a lži. Mark Zuckerberg z Facebooku však před měsícem pronesl zásadní projev. Nepřekvapivě v něm varoval před novými zákony a regulací společností, jako je ta jeho. Některé z jeho argumentů jsou jednoduše absurdní. Vezměme si je jeden po druhém.

Za prvé, Zuckerberg se celý problém pokusil vykreslit jako „rozhodování (…) o svobodě projevu“. To je směšné. Tady nejde o omezení něčí svobody projevu.

Jde o něco jiného. Lidé dostali největší platformu v dějinách, s jejíž pomocí mohou oslovit třetinu planety. Takovou možnost dostali i někteří z nejzavrženíhodnějších lidí na světě. Svoboda projevu není svoboda dosahu.

Bohužel vždy budou existovat rasisté, misogynové, antisemité a lidé, kteří zneužívají děti. Myslím však, že se všichni shodneme na jednom. Lidem zaslepeným předsudky a pedofilům bychom neměli zdarma poskytovat platformu, která zesiluje dosah jejich názorů a pomáhá jim vyhledávat oběti.

Za druhé, Zuckerberg tvrdil, že nová omezení obsahu na sociálních sítích by znamenala „ustoupit od svobody projevu“. To je naprostý nesmysl. První dodatek Ústavy Spojených států říká, že „Kongres nesmí přijmout zákon“ omezující svobodu projevu. Na soukromé společnosti, jako je Facebook, se však nevztahuje.

Nechceme po těchto společnostech, aby určovaly hranice svobody projevu v celé společnosti. Chceme jen, aby se na vlastních platformách chovaly odpovědně.

Kdyby do restaurace husím krokem vpochodoval neonacista, začal vyhrožovat ostatním hostům a prohlašoval, že chce zabíjet Židy, musel by mu snad majitel naservírovat vybrané osmichodové menu? Samozřejmě že ne! Majitel restaurace má plné zákonné právo i morální povinnost nácka vyhodit. A stejné právo a povinnost mají také internetové společnosti.

Za třetí, Zuckerberg jako by stavěl regulaci společností, jako je ta jeho, na roveň praktikám „nejrepresivnějších režimů“. Neuvěřitelné. Říká to jeden ze šesti lidí, kteří rozhodují o tom, jaké informace uvidí velká část světa.

Jsou to Mark Zuckerberg za Facebook, Sundar Pichai za Google, Larry Page a Sergey Brin za mateřskou společnost Alphabet, Brinova bývalá švagrová Susan Wojcicki za YouTube a Jack Dorsey za Twitter.

Téhle skupině říkám Silicon Six, šestice ze Silicon Valley. Všichni jsou miliardáři a všichni jsou Američané. Víc než ochrana demokracie je zajímá růst ceny jejich akcií.

Je to ideologický imperialismus. Šest nikým nevolených lidí ze Silicon Valley vnucuje svou vizi zbytku světa. Nezodpovídají se žádné vládě a chovají se, jako by pro ně zákony neplatily. Jako bychom žili v Římské říši a Mark Zuckerberg byl Caesar. Alespoň by to vysvětlovalo jeho účes.

Mám lepší nápad. Nenechávejme o osudu světa rozhodovat Silicon Six. Alespoň část rozhodování svěřme voleným zástupcům, kterým dali mandát občané demokratických zemí.

Za čtvrté, Zuckerberg mluví o tom, že vítá „názorovou rozmanitost“. Loni uvedl jeden příklad. Příspěvky popírající holokaust prý považuje za „hluboce urážlivé“. Nemyslí si však, že by je Facebook měl odstraňovat, „protože si myslím, že v některých věcech se různí lidé zkrátka mýlí“.

Právě teď jsou na Facebooku stále popírači holokaustu. Google vás jediným kliknutím stále zavede na ty nejodpudivější stránky, které holokaust popírají. Jeden z vedoucích představitelů Googlu mi dokonce kdysi řekl, že tyto stránky pouze ukazují „obě strany“ sporu. To je šílené.

Abych citoval Edwarda R. Murrowa: „Nelze přijmout, že u každého tématu existují dvě rovnocenné a logické strany sporu.“ O holokaustu máme miliony důkazů. Je to historická skutečnost. Popírat jej není jen nějaký názor. Ti, kdo holokaust popírají, chtějí připravit půdu pro další.

Zuckerberg přesto tvrdí, že o tom, „co je důvěryhodné, by měli rozhodovat lidé, ne technologické společnosti“. Jak to ale mají poznat v době, kdy dvě třetiny mileniálů tvrdí, že o Osvětimi nikdy ani neslyšely? Jak mají poznat, že lež je lež?

Objektivní pravda existuje. Fakta existují. Pokud tyto internetové společnosti opravdu chtějí něco změnit, měly by zaměstnat dost moderátorů, kteří budou obsah skutečně kontrolovat. Měly by úzce spolupracovat s organizacemi, jako je ADL. Měly by trvat na faktech a vyčistit své platformy od těchto lží a konspiračních teorií.

Za páté, když Zuckerberg mluvil o obtížnosti odstraňování obsahu, zeptal se: „Kde tu hranici stanovíte?“ Ano, vymezit hranici může být složité. Ve skutečnosti však říká toto: Důsledněji odstraňovat lži a konspirační teorie je zkrátka příliš drahé.

Jsou to nejbohatší společnosti na světě a mají nejlepší inženýry na světě. Kdyby chtěly, mohly by tyto problémy vyřešit. Twitter by mohl nasadit algoritmus, který odstraní více nenávistných projevů zastánců nadřazenosti bílé rasy. Údajně to však neudělal, protože by tím ze své platformy vyhodil i některé velmi významné politiky. Možná by to nebylo nic špatného!

Pravda je, že tyto společnosti se od základů nezmění. Jejich obchodní model stojí na tom, že lidé na platformách co nejvíc reagují a tráví tam co nejvíc času. A nic nevyvolává tolik reakcí jako lži, strach a pobouření.

Je načase konečně nazvat tyto společnosti tím, čím ve skutečnosti jsou: největšími vydavateli v dějinách. Mám pro ně jeden návrh. Dodržujte základní pravidla a profesní standardy. Noviny, časopisy a televizní zpravodajství se jimi řídí každý den.

V televizi a ve filmu taková pravidla máme. Některé věci nesmíme říkat ani dělat. V Anglii mi řekli, že Ali G nesmí mluvit sprostě, pokud se v nějakém pořadu objeví před devátou večer. Tady ve Spojených státech Americká filmová asociace (MPAA) reguluje a věkově klasifikuje filmy, které sledujeme. Museli jsme vystřihnout nebo zkrátit některé scény v mých filmech, aby těmto pravidlům vyhověly.

Pokud existují pravidla pro to, co smějí promítat kina a vysílat televizní stanice, pak by se jimi měly řídit také společnosti, které zprostředkovávají obsah miliardám lidí.

Vezměte si politickou reklamu. Twitter ji naštěstí konečně zakázal a Google také zavádí změny. Když však zaplatíte Facebooku, zveřejní jakoukoli „politickou“ reklamu, kterou si přejete. Nezáleží na tom, zda je pravdivá.

Facebook vám dokonce pomůže zacílit tyto lži na velmi úzké skupiny uživatelů, aby měly co největší účinek. Podle této zvrácené logiky by ve třicátých letech dovolil Hitlerovi zveřejňovat třicetisekundové reklamy na jeho „řešení židovského problému“.

Tady je tedy jeden dobrý standard: Facebooku, začni politické reklamy před zveřejněním ověřovat. Okamžitě přestaň umožňovat přesné cílení lží. Pokud je reklama nepravdivá, vrať peníze a nezveřejňuj ji.

Další dobré pravidlo: Zpomalte. Každý jednotlivý příspěvek nemusí být zveřejněn okamžitě. Oscar Wilde kdysi řekl: „Žijeme v době, kdy jsou zbytečnosti našimi jedinými potřebami.“ Je však skutečně nezbytné, aby se každá myšlenka nebo každé video okamžitě objevily na internetu, i kdyby šlo o rasistický, zločinný nebo vražedný obsah? Samozřejmě že ne!

Útočník, který na Novém Zélandu zmasakroval muslimy, vysílal své zvěrstvo živě na Facebooku. [Pozn. překl.: Cohen odkazuje na teroristický útok na dvě mešity v Christchurchi z 15. března 2019.] Záznam se poté rozšířil po internetu a pravděpodobně nasbíral miliony zhlédnutí. Byl to snuff film, tedy záznam skutečného vraždění, který vám přinesly sociální sítě.

Proč nelze zavést delší prodlevu? Tento traumatizující hnus by se během ní dal zachytit a zastavit dřív, než se vůbec dostane ven.

A nakonec Zuckerberg řekl, že společnosti provozující sociální sítě by měly „plnit své povinnosti“. Už ale vůbec nemluvil o tom, co se má stát, když je plnit nebudou. Teď už je poměrně jasné, že jim samoregulaci nelze svěřit. Podobně jako v době průmyslové revoluce nastal čas, aby regulace a zákony omezily chamtivost těchto technologických loupeživých baronů.

V každém jiném odvětví může společnost nést odpovědnost za vadný výrobek. Když vybuchují motory nebo selhávají bezpečnostní pásy, automobilky stahují z provozu desítky tisíc vozů. Stojí je to miliardy dolarů.

Je proto spravedlivé říct Facebooku, YouTube a Twitteru: Vaše produkty jsou vadné. Musíte je opravit. Nezáleží na tom, kolik to bude stát ani kolik moderátorů obsahu kvůli tomu budete muset zaměstnat.

V každém jiném odvětví vás lze žalovat za škodu, kterou způsobíte. Vydavatele lze žalovat za urážku na cti a jednotlivce za pomluvu. Mě žalovali už mnohokrát! Právě teď mě žaluje někdo, jehož jméno neuvedu, protože by mě mohl zažalovat znovu!

Společnosti provozující sociální sítě jsou však do značné míry chráněny před odpovědností za obsah zveřejněný jejich uživateli, jakkoli závadný může být. Chrání je, a teď se podržte, paragraf 230 zákona o slušnosti v komunikaci. Absurdní!

Internetové společnosti lze nyní činit odpovědnými, pokud pedofilové přes jejich weby vyhledávají dětské oběti. Já říkám, ať je vedeme k odpovědnosti také za lidi, kteří jejich weby používají k podněcování hromadného vraždění dětí kvůli jejich rase nebo náboženství.

A možná nebudou stačit pokuty.

Možná nastal čas říct Marku Zuckerbergovi a ředitelům těchto společností: Už jste dovolili jedné cizí mocnosti zasahovat do našich voleb. Už jste napomohli genocidě v Myanmaru. Dopusťte něco takového znovu a půjdete do vězení.

Nakonec jde o to, v jakém světě chceme žít. Zuckerberg ve svém projevu řekl, že jedním z jeho hlavních cílů je „prosazovat co nejširší pojetí svobody projevu“. Naše svobody však nejsou jen cílem samy o sobě. Jsou také prostředkem k něčemu dalšímu. Ve Spojených státech v této souvislosti mluvíte o právu na život, svobodu a usilování o štěstí.

Nenávist, konspirační teorie a lži však dnes tato práva ohrožují.

Na závěr vám proto nabídnu jiný možný cíl naší společnosti. Jejím nejvyšším cílem by mělo být zajistit, aby se lidé nestávali terčem útoků, obtěžování ani vražd. Nikdo by neměl být pronásledován kvůli tomu, kým je, odkud pochází, koho miluje nebo jak se modlí.

Pokud si toto vytkneme za cíl, musíme dát přednost pravdě před lží, toleranci před předsudky, empatii před lhostejností a odborníkům před ignoranty. Pak možná, ale opravdu jen možná, dokážeme zastavit největší propagandistický stroj v dějinách. Dokážeme zachránit demokracii a zachovat prostor pro svobodu slova i svobodu projevu. A co je nejdůležitější, moje vtipy budou pořád fungovat.

Moc vám všem děkuji.