Výsledky vyhledávání na českém Googlu budou o něco chudší. Může za to novela autorského zákona, která firmu vystavuje velkému ekonomickému riziku. Stát chtěl předvést, jak dokáže bránit zájmy národních mediálních domů proti globálnímu obrovi. Jenže dobré úmysly zase jednou vydláždily cestu do pekel. Parametry zákona jsou tak přísné, že jeho efekt je opačný. Médiím nepomůže a Google ukončil i tu omezenou podporu, kterou doteď vybraným vydavatelům poskytoval.

Přitom to původně vypadalo, že Google přistoupí na nové podmínky hry. Měl začít platit vydavatelům za krátké úryvky článků, které se objevovaly ve výsledcích vyhledávání. Vyplývalo to z evropské směrnice, kterou jsme měli jenom přenést do našich zákonů. Pravidla by byla stejná v celé unii, časem by si to sedlo a média by získala nějaké peníze od internetové firmy, která má dominantní postavení kvůli nejlépe propracovanému vyhledávacímu nástroji.

Jenže to by do celé věci nesměla vstoupit proslulá kreativita českých zákonodárců. Poslaneckou změnou se do zákona dostala pasáž, podle níž by velké internetové firmy musely zaplatit pokutu ve výši jednoho procenta globálního obratu, jestliže by se novým povinnostem vyhýbaly. Třeba tím, že by omezily fungování svých produktů, aby nespadaly pod nová pravidla.

Na to je možné pohlížet z různých úhlů pohledu, a také to vyvolalo velké diskuse. Má mít stát v ruce silné trumfy, aby udržel férové podmínky pro mediální podnikání? Ano, nepochybně má, protože žádný soukromý vydavatel nebude ve sporu s celosvětovou korporací silný jako celý stát se svým represivním aparátem. Měl být trest koncipován právě takhle? Očividně ne.

Google zkrátka změní podobu svého produktu ještě předtím, než nová legislativa začne platit. Naprosto legálně tedy vyšachuje vydavatele ze hry a politická scéna je za šašky. Extrémně tvrdý pozměňovací návrh poškodil všechny a nepomohl nikomu. Retroaktivně ho použít nejde.

Znovu jsou to plody nekvalitního a nedostatečného právního prostředí v oblasti moderních médií. Česká republika nemá a očividně ani nechce mít rámec pro fungování celého mediálního trhu, ať už veřejnoprávního nebo soukromého. Vždycky se lepí jenom dílčí problémy, a to ještě za situace, že už opravdu není zbytí a tlačí na nás Brusel. Není to přitom vina ministerských právníků. Ta hlavní odpovědnost jde za politiky ze všech stran, kteří jsou líní nebo neschopní koncipovat vizi regulace celého jednoho obrovského sektoru ekonomiky.

Pořád nevíme, jestli a jak budou do českého audiovizuálního průmyslu přispívat streamovací služby. Nevíme, jak bojovat s dezinformacemi, protože jsme nikdy právně nedefinovali, co to je, ani nevytvořili procesy, které by se pro takové situace daly použít. Nevíme ani to, koho považovat za médium nebo novináře, zejména v internetovém prostředí. Chybí dlouhodobá, moderní a udržitelná vize financování médií veřejné služby a rozsahu jejich činností. Táhne se přeměna Státního fondu kinematografie na audiovizuální fond, který bude podporovat i perspektivní herní průmysl. Hromadí se jeden problém vedle druhého, přičemž spousta kvalifikovaných lidí investuje energii a čas, aniž by ale stát ztělesněný politickou mocí vytvářel podmínky pro podnikání odpovídající 21. století.

V Česku se přestanou ukazovat náhledy zpravodajského obsahu ve vyhledávání na Googlu, neukazují se už ani ve službě Zprávy Google, končí také program podpory vybraných vydavatelů. Pro řadu médií jsou přitom přístupy z vyhledávačů důležitým zdrojem návštěvnosti. Ne každý si pamatuje adresu oblíbeného webu a uživatelské návyky jsou poměrně pestré. Zejména na mobilních telefonech s Androidem, tedy systémem od Googlu, se články z online médií dostávaly do algoritmického výběru na obrazovce mobilu.

Zkušenosti z jiných států ukazují, že dopad odstranění náhledů článků z vyhledávačů je významný. Bolestivě si to vyzkoušeli vydavatelé ve Španělsku nebo ve Francii. V tomhle se internetové firmy od tradičních médií nijak neliší: chrání své zájmy, vyhodnocují přínosy a rizika, propočítávají obchodní hlediska. Léta přiváděly tradičním médiím čtenáře, diváky a posluchače. Některým dalším pomohly vyrůst. Jenže do křehkého vztahu teď vpadlo ultimátum. Mediální politiku sice nemáme, ale udělat z médií politiku, to nám tu jde náramně.