Je to fenomenální! Je to úžasné! Je to revoluční! Je to zlom v přijímání informací! Je to… mrtvé. Kdepak, milé děti, řeč není o některých hitech současného internetového světa. Ty úvodní věty jsou jen důkazem, že historie se opakuje, mediální klišé jsou věčná a až zas někdo napíše, jak klasické typy médií bídně zhynou, můžeme se tomu (zase) jenom zasmát.
Nadšenými slovy z prvních řádků se totiž hemžily ódy, kterými nejen americká média ohlašovala nástup programu PointCast. Mnoho mladších čtenářů o takové službě nebude mít ani tušení, protože jde o deset let starou věc, a to je v multimediální době už přece jenom pravěk.
S jistou mírou zjednodušení můžeme říct, že PointCast byl předchůdce RSS kanálů. Šlo o program pro Windows 95, který sledoval a stahoval nové zprávy z webů, určených uživatelem. Další zdroje šlo do aplikace přidávat přes malé soubory s příponou *.cdf (Canal Definiton File). Na českém internetu je tehdy nabízely třeba České noviny, Živě a pár dalších serverů. Dnes už věc celkem běžná, tehdy to ovšem byla Událost a z autorů programu se stali boháči. Byla doba internetové horečky, vzduchem lítaly miliony dolarů a všichni věřili, že teď už bude svět jenom lepší.
Odborné týdeníky se předháněly, kdo víc PointCast pochválí. Jednou to byl revoluční obchodní model, pak zas návykový fenomén, protože program se dal nastavit i jako šetřič obrazovky… Pravda je, že počty uživatelů vypadaly nadějně. Koncem roku 1996 jich bylo už 1,5 milionu a výnosy z reklamy, která se v programu zobrazovala, dosáhly pěti milionů dolarů. Kolem firmy začali kroužit investoři a do PointCastu putovaly peníze od takových gigantů, jako je General Electric nebo Compaq. „Jsme přesvědčeni, že PointCast Network bude zpravodajstvím pro 21. století,“ prohlašoval spokojeně ředitel PointCastu Christopher Hassett.
Pak se ale ozvalo hlasité PRÁSK a bublina splaskla. První ránu zasadili systémoví administrátoři ve firmách, kteří instalování programu na počítače razantně zatrhli. PointCast byl totiž naprogramován tak, že aktuality z webů tahal nesnesitelně často a generoval značné objemy přenesených dat kvůli stahování reklamních bannerů. Druhou ránou byl nástup Internet Exploreru 4 s vestavěnými funkcemi Aktivní plocha a Aktivní kanály. A přisadili si uživatelé, neboť si nemohli obsah uspořádat podle sebe, ale museli si vystačit s předem danými kategoriemi.
Jak firma rychle vyrostla, tak rychle se dostala do dluhů. Sebevědomí majitelé PointCastu odmítli nabídku mediálního magnáta Ruperta Murdocha, který chtěl společnost v roce 1997 koupit za bezmála půl miliardy dolarů. Prý to bylo málo. Ve skutečnosti žádná lepší nabídka nepřišla a PointCast byl odprodán o dva roky později za mizerných sedm milionů dolarů. Rok poté zavřel krám úplně. I tak může skončit revoluce pro 21. století…