Čeští politici hledají nové cesty, jak oslovit potenciální voliče svými blahodárnými myšlenkami. Průkopníky v tomto směru jsou poslanci z ODS, kteří už pár měsíců mají své blogy. Stejná strana dokonce blogovala před volbami do Evropského parlamentu jaksi hromadně. Stranou však nezůstává ani levice, a tak si svůj deníček pořídil ministr Zdeněk Škromach a nejnověji eurokomisař Vladimír Špidla.
Čekáte-li, že se politici bůhvíjak odvázali, jste na špatných adresách. Miloš Patera (odkaz do internetového archivu, původní stránka už neexistuje), Zbyněk Novotný (odkaz mimo tento web) i Zdeněk Škromach (odkaz mimo tento web) na weby převážně překlápějí přepisy svých vystoupení. Zatímco jiní bloggeři se internetové veřejnosti svěřují s osobními zážitky, politici zůstávají ve škatulce úřední formy vyjádření. Například Paterův text „Interpelace na ministra dopravy a ministra financí ve věci kompenzace finančních prostředků dopravců“ vyloženě láká ke čtení, největším odvazem jeho kolegy Novotného je pak anketa o chování ministra zdravotnictví Ratha.
Šéf resortu práce a sociálních věcí Škromach sice začal slibným familierním názvem „Zdenkův blog“, ale u toho také skončil. Zápisky v deníčku jsou jen zkopírované Škromachovy články, které vyšly v Právu. Znalci ale stejně vědí, že na ministrově webu jsou nejlepší fotogalerie. Tu s Jožkou Černým, tu v domově důchodců v Kadani… Momentálně je Škromach vedle Jiřího Paroubka politik s pravděpodobně největší fotogalerií vlastní osoby na webu.
A tak na pomyslném stupínku vítězů stanul Vladimír Špidla. Ano, ten robotický politik, jehož chudokrevné bezobsažné fráze dováděly k šílenství české novináře, zatímco nyní si s nimi musí poradit novináři v Bruselu. („Vůbec mu nerozumím, co chce vlastně říct,“ postěžoval si prý zoufale nějaký německý novinář po první tiskovce s čerstvě jmenovaným komisařem pro zaměstnanost.)
Špidla překonal sám sebe a pozor – dokonce používá smajlíky! Přesněji řečeno jeden, ale i to se dá považovat za dobrý začátek… „Není to špatné mít takový občasník. Rozhodně nemám ambici ho vnucovat jako obšťastník. Jen bych nerad, aby z něj byl časem otravník. A už vůbec ho nemíním projektovat coby opravník. Ne, určitě nechci uvádět na pravou míru, co se píše např. v médiích. Ze zkušenosti vím, že novináři jsou většinou vlastně všichni jen dobří. A člověk si za to vždycky může stejně sám…;-),“ napsal eurokomisař v prvním zápisku.
Uvedená ukázka není úplně vypovídající. Fakt, že v prvním zápisku použil Špidla souvětí s vedlejšími větami, ještě neznamená, že se mu rozvité věty dostaly do krve. S každým dalším zápiskem jsou jeho věty kratší, jako by se pořád bál, že by je mohl někdo zkreslit. A tak pomyslné střihy dělá sám. Místy to vypadá, jako kdyby měl na paměti, že každá věta se musí vejít do tří sekund televizních zpráv. („Loňská rozháranost totiž často hrozila až paralýzou. Doslova na úkor všech. A zdaleka nejen v rámci Unie. Tak už to ostatně bývá.“)
Špidla je tak vlastně průkopníkem. Blog mu neslouží za archiv, ale jako prostor pro sdělování myšlenek a názorů, byť poněkud šroubovaných. Kéž bychom se dočkali toho, že myšlenky a názory začnou nabízet politici srozumitelnou formou i tady v Česku. Politika za bariérou tiskových mluvčí, náměstků a třicetistránkových komuniké je už poněkud přežitá.
PS: Málem jsem zapomněl. Svůj blog má i Vladimír Doležal (odkaz mimo tento web) z ODS. Jmenuje se „Můj život nejen v parlamentu“. Ještě pořád…