Policista chytí vraha, nasadí mu želízka a upozorní ho, že má právo nevypovídat. Nejzprofanovanější scéna amerických filmů a seriálů je ve skutečnosti velmi důležitá. Ve středu totiž uplyne 41 let od zpřesnění práv podezřelých osob, v americkém policejním slangu zvaných Miranda. Až tedy v nějakém nedabovaném snímku uslyšíte pokyn detektiva, aby pravděpodobnému pachateli „přečetli Mirandu“, není to dojemná starost o literární sečtělost zadržených.
Je to pojistka pro obě strany. Vyšetřovatel nemůže podezřelému klást otázky v souvislosti s případem, dokud mu nepřečte jeho práva. A podezřelý má alespoň základní jistotu, že s ním vyšetřovatel nemůže manipulovat, jak se mu zlíbí. Jediné, co se kriminalista může dozvědět od podezřelého bez přečtení základních práv, je jméno, datum narození a bydliště. Pokud bude vyzvídat dál, a třeba vymámí ze zadržené osoby přiznání, soud se bude zajímat, zda byl obžalovaný seznámen se svými právy. Pokud ne, nastává jiná situace, kterou mají scénáristé v oblibě – soudce veškerá prohlášení, učiněná bez tohoto úkonu, odmítne uznat jako důkaz.
Povinnost seznámit zadrženého s jeho právy je důsledkem procesu s Ernestem Mirandou. V březnu 1963 oznámila osmnáctiletá dívka na policii, že ji unesl a znásilnil neznámý muž. Mezi podezřelými byl i Miranda, napadená ho však při konfrontaci nepoznala. Nakonec se ale sám přiznal a žalobci jeho přiznání použili jako jediný důkaz před soudem. Mladík byl shledán vinným a poslán do vězení za znásilnění a loupež. O tři roky později nastal nečekaný zlom, protože Nejvyšší soud Mirandu částečně zprostil obvinění s poukazem na to, že byl zastrašován při výslechu, nevěděl, že nemusí vypovídat ve svůj neprospěch a navíc mu nikdo neřekl, že se může poradit s právníkem. Jeho doznání v případu znásilnění tedy soudci shledali neplatným.
Soudci v precedentním rozhodnutí zdůraznili, že každý zadržený musí vědět o svém právu nevypovídat. Policie ho také musí informovat, že vše, co řekne, může být použito proti němu. Rozsudek padnul 13. června 1966 a od té doby se „ramena spravedlnosti“ začala učit novou „básničku“:
Máte právo nevypovídat. Vše, co řeknete, může a bude před soudem použito proti vám. Máte právo na advokáta. Pokud si ho nemůžete dovolit, bude vám přidělen během vyšetřování a před soudem.
Ernesto Miranda byl krátce poté odsouzen během nového procesu na základě nových důkazů a svědeckých výpovědí. Měl si odsedět jedenáct let, ale ve skutečnosti strávil za mřížemi jen necelých šest let. Na svobodě se však nechoval zrovna jako beránek a jeho oplétačky se zákonem spíš narůstaly, než aby ustávaly. Zemřel pouhé čtyři roky po propuštění, když ho během zuřivé rvačky ubodal neznámý hispánský útočník.
Policie vraha zadržela a seznámila ho s jeho právy. Muž jich využil, odmítnul vypovídat a pro nedostatek jiných důkazů musel být propuštěn. Mirandův osud došel ironického naplnění.