Nárazník píše, že Vojtěch Lindaur bude šéfovat kultuře v Mladém světě. Odpovídá to proměně, kterou týdeník v poslední době prošel – značně se odklonil od masové podoby zavedené Davidem Soukupem a věnuje se spíš tématům pro náročnějšího čtenáře. Do redakce se vrátili prověření redaktoři, kteří v Mlaďáku působili ještě za šéfredaktora Klikara, například David Nesnídal. Otázka je, jak dlouho to jednomu z nejstarších týdeníků pro mladé lidi vydrží. Nad Mlaďákem visí Damoklův meč prodejnosti, a jestliže Soukupova koncepce měla vzhledem k jisté podbízivosti naději Mlaďák vytáhnout z remitendy větší než velké (přeci jenom prsa prodáte snadněji než umění), pak současná podoba pod šéfredaktorem Hlaváčem je návratem zpátky. Právě určitá alternativnost na trhu týdeníků je sice možná chvályhodná z hlediska intelektuálního, trh však právě tuto koncepci předtím, než se Mlaďák dostal pod křídla Primy, odsunul do hrůzostrašně nízkých čísel. Audit prodaného nákladu tehdy ukazoval jen několikatisícové hodnoty, věc pro časopis na přesyceném trhu smrtelnou. Divil bych se, kdyby se po roce situace nějak výrazněji změnila, i když má Mlaďák marketingovou podporu svého televizního chlebodárce. Také proto slyším čím dál častěji od novinářských drben u sklenice zázvorové limonády, že Mlaďák to má spočítané a končí. Pravda, slýchám to už půl roku, a vždycky má Mlaďák skončit do dvou měsíců…