Vláda Petra Fialy je tu s námi deset měsíců a zemi přebrala v mimořádně složité době. Část veřejnosti má obavy a vztek. Radikálnější demonstranti touží otočit směřování země a šíří revoluční nálady. Představitelé koaličních stran slibovali, že se zlepší v komunikaci. Ale pořád se to nějak nedaří. Spíš naopak, komunikační přešlapy se hromadí. Jestliže ministr průmyslu jeden den něco prohlásí v Otázkách Václava Moravce, a druhý den své vyjádření koriguje, je to amatérismus. O to větší, když se mu to podaří v mezidobí protivládních demonstrací, jejichž hlavním tématem jsou ceny energií.

Ale ministr Síkela v tom není sám, komunikačních veletočů se dopouští kabinet jako celek. Nejdřív odmítá zastropování cen, pak sám sebe chválí za to, že zastropování schválil. Vláda sice zřídila oddělení strategické komunikace, ale i kdyby se tam všichni stavěli na hlavu a měli k dispozici všechny zdroje světa, tak s užvaněnými politiky nic nezmůžou. Strategická komunikace není jedna kampaň. Strategická komunikace je všechno, co děláte, kdy to děláte, jak to vnímá veřejnost a jakými prostředky k ní promlouváte. A především to nemá být další politické PR, ale státní nástroj, jak předat nezbytné praktické informace i těm, kteří vládu nevolili.

Jistou komunikační neobratnost signalizuje rovněž premiér, který si oblíbil formát mimořádného projevu. Letos už potřetí vystoupil v nejsledovanějším čase všech televizních stanic, dále na všech zpravodajských webech a v rádiu. Jako by vždycky chtěl přehlušit, vysvětlit a ztlumit všechny výroky, kvůli nimž měly v předcházejících měsících redakce žně. Nezvedená třída udělala ze školy holubník, takže musí přijít profesor, který dá věcem zase řád. Primárně by ale ten holubník vůbec neměl dopustit.

Začíná to mít i zajímavé právní souvislosti. Prostor pro zvláštní vystoupení představitele státní moci je nárokovatelný jen za určitých okolností, které stanovuje zákon. Představitel opozice totiž nikdy prostor se stejným okamžitým zásahem nedostane. Nemá takzvaný mocenský bonus, odpovědnost za exekutivní rozhodnutí. Zákon ovšem nepočítá s tím, že by mimořádný projev byl – obrazně řečeno – každou chvíli.

Vysílací zákon požaduje pod hrozbou pokuty „nezbytný vysílací čas“ pro důležitá a neodkladná oznámení v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu, stavu ohrožení státu, válečného stavu, stavu kybernetického nebezpečí, nebo opatření na ochranu veřejného zdraví. Proto k národu hovořili premiéři a ministři zdravotnictví. Leoš Heger takto před deseti lety vyhlásil prohibici, přičemž zákaz prodeje tvrdého alkoholu vešel v platnost okamžikem vyhlášení v televizním vysílání. Všichni si pamatujeme také nekonečné tiskové konference a projevy Andreje Babiše i rotujících ministrů zdravotnictví. Ti všichni ale měli legitimní, zákonem určený přístup do vysílání. Buď platil nouzový stav, nebo se vyhlašovalo opatření.

Jenže teď žádná podmínka vyjmenovaná v zákoně splněna není. Televize a rádia tedy v současné době přenášejí mimořádné projevy jako gesto dobré vůle, a pochopitelně také jako novinářsky atraktivní obsah. Rovnováha se s každým vystoupením o něco vychýlí. I když zpravodajské stanice bezprostředně zařadí reakce dalších představitelů politické scény, na ostatních kanálech následuje běžný program.

V posledním projevu předseda vlády doporučil lidem, ať sledují vládní kampaň Deštník proti drahotě a neostýchají se využít pomoc. Černobílé vizuály rukou v této kampani doprovázejí tlumené barvy, takže celek působí spíše tísnivě než jako vzpruha v náročné době. Web vznikal v rychlosti, ledacos se mu dá odpustit, ale v této podobě reálně nic nového nepřináší. Obdobné informace jsou třeba na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, které je má navíc srozumitelněji a atraktivněji zpracované. Například u příspěvku na bydlení nabízí modelové příklady (rodina, důchodkyně, samoživitelka) a instruktážní video.

Strategická komunikace se z různých důvodů rozjíždí pomalu a má rozpačité výstupy. Od úředníků ze Strakovy akademie jsme slyšeli, jak pomalý je státní aparát, když má dojít ke změnám, jak složité je najmout lidi a jak peníze nerostou na stromech. Jenže mimořádná doba žádá mimořádnou rychlost, flexibilitu a odvahu prosadit změny. Jinak bude strategická komunikace třeba pěkná, ovšem k ničemu.