Žertvův deníček, úžasné čtení. Nemusím ho blíže představovat. Teď se po dlouhé době objevilo na Žertvově blogu oznámení z nejsmutnějších – jeho kolega Bína popisuje, že se Žertva zabil při dopravní nehodě na Jihlavsku. Je to emotivní, důrazné, drtivé. A snad až podezřele propracované, zdůvodněné a plné faktů, aby nebylo pochyb. Jenže ony jsou. „Žertvovo heslo k Deníčku znám, protože mi ho jednou svěřil, „kdyby bylo potřeba“,“ zdůvodňuje Bína, proč po čtyřech měsících po ukončení blogu oznamuje Žertvovu smrt zrovna on. „Bylo to na skolnku podzimu, ČTK o tom přinesla jako první suchou vyděšenou zprávu. Žertvovo auto narazilo krátce před půlnocí do betonového pilíře na dálnici kousek od Jihlavy, řidič byl na místě mrtev, nehodu šetří policie. Editor novin, který už bezmála doufal, že má směnu za sebou, nedůvěřivě koukal na obrazovku zpráv, kde mu zdělovali, že jeho šéf je mrtvý,“ pokračuje. A já mu nevěřím, pochybuji. ČTK nemohla přinést zprávu, která je suchá a vyděšená zároveň, protože její zprávy o dopravních nehodách se omezují na základní faktografickou linii – kdy, kde, co, kdo, jak, přičemž poslední dva údaje mohou být (a bývají) vyloučeny, pokud není citována policie. Vyjel jsem si z infobanky ČTK všechny zprávy o dopravních nehodách v kraji Vysočina od 1. září do 20. prosince. Trvá to pár sekund. Klíčová slova – narazil, nehoda. V ani jedné z nich není nic o žádné nehodě, při níž by někdo narazil do betonového pilíře. Nehody na dálnici zase byly srážky nebo smyk, případně hromadná nehoda. A v žádné nebylo jméno, takže editor novin nemohl koukat na obrazovku a vědět, že je jeho šéf mrtvý. Leda by znal jeho auto. Jenže tam, kde byly značky aut uvedeny, vůbec neodpovídaly pozici mediálního magnáta (jezdil by šéf vydavatelství Avií, když jel za milenkou?). Tam, kde nebyly, zas vůbec neodpovídala situace (srážka s vlakem, třeba). A pak je tu poslední argument – Žertva se jednou zmiňoval, že seděl s jistým Vladimírem Ž. v hospodě, kde doufali, že nebudou žádní novináři. Když se podíváme, kdo v ČR vydává noviny (MF DNES, BLESK, LN, HN, PRÁVO, HALÓ NOVINY, DENÍKY BOHEMIA, eventuálně IMPULS), můžeme začít škrtat. S VŽ by se přátelsky určitě nesešel nikdo z vedení MfD a LN. Pozice Impulsu na trhu neodpovídala postavení mediálního magnáta. Deníky Bohemia jsou roztříštěné do regionálních redakcí, škrtnout je můžeme taky. Hospodářské noviny taky, těžko by jejich editor sledoval sekci domácího zpravodajství o nehodách (zpravodajská databanka ČTK je strukturovaná). Blesk vydává Ringier, kde nelze vyloučit, že by s někým z vedení seděl VŽ u piva, nicméně VŽ se v minulosti několikrát ošklivě vyjádřil o těchto Švýcarech, takže je to taky nepravděpodobné. A navíc, Blesk a Nova jsou jako olej a voda. Zbývají Haló noviny a Právo. Haló noviny vydává ÚV KSČM přes firmu Futura a jsou těžce prodělečné. Škrt. Tak že by Právo? To vydává Borgis, a. s., česká firma. Ale tam nikdo není tak důležitý, aby o jeho úmrtí případně informovala ČTK. Škrt. A nemáme nic. Navíc, z mediální branže zemřel v poslední době pouze šéfredaktor Blesku Miroslav Lábler. Ale ten nezemřel při nehodě, ale na infarkt v Kladně. A ještě zahynul moderátor královéhradeckého vysílání Českého rozhlasu, ale to bylo při letecké nehodě. Popravdě, přijde mi to celé jako červená knihovna, jako román. Úmrtí oblíbené osoby bývá častá literární faleš. Je to moc stylizované, přehnaně pravdivé. Moc knižní….