Kvůli nástupu Tálibánu k moci neutíkají z Afghánistánu jen diplomati a místní obyvatelé, ale také zahraniční novináři. V zemi měly mnoho reportérů zejména americké mediální domy. Své kolegy narychlo evakuovaly například deník Washington Post nebo televizní stanice CBS a NBC. Redakce New York Times dokonce dostala do bezpečí celkem 128 spolupracovníků s rodinami.

Další západní média bez bližších podrobností „přijala opatření“ a pokračují v reportážích přímo z Kábulu. Nechtějí dopadnout jako někteří novináři, kteří už na vlastní kůži pocítili nástup nových pořádků. Stoupenci Tálibánu například napadli a zavraždili příbuzného spolupracovníka německé televize Deutsche Welle. Původně hledali přímo novináře, ten je však v Německu. Také napadli redaktora národní televize a sebrali mu kameru. Dvě moderátorky stejné stanice dostaly nařízené volno, dokud nový režim nerozhodne, zda se mohou vrátit na obrazovky. Domovy dalších nejméně čtyř žurnalistů přepadly a prohledaly jednotky Tálibánu.

Tálibán se však zároveň přizpůsobil multimediální a internetové době. Zatímco ještě v 90. letech zakázal internet, teď obratně využívá weby a sociální sítě k šíření svých postojů. Má k dispozici spřízněné produkční studio Al-Emarah (Emirát), jehož štáby natáčejí v ulicích Kábulu ankety o návratu „k normálnímu životu“. Obsah vzniká v pěti jazycích včetně angličtiny a šíří se napříč populárními sociálními sítěmi. Představitelé Tálibánu pořádají tiskové konference a mají své lidi na PR. Inspirovali se u militantních skupin v regionu, které si už před lety zřizovaly facebookové stránky, twitterové účty a komunikační kanály v aplikacích jako je Telegram. Tálibánu nejde ani tak o působení na domácí publikum, ale spíš o mezinárodní renomé, vztahy s vlivnými arabskými médii a ovlivňování veřejné debaty. Kašíruje své kroky, a pomáhá mu v tom armáda oficiálních i anonymních účtů na digitálních platformách. Facebook a YouTube sice proti takovým účtům zasahují, na Twitteru je ale situace složitější a počet účtů oficiálně nebo neoficiálně spojených s bojovníky Tálibánu se odhaduje na tisíce.

Volbu technologických prostředků pro šíření propagandy neovlivňují ani tak technologie, jako spíš nízká gramotnost obyvatel. Mobily jsou běžná věc, ale podle loňských údajů organizace UNESCO je pouhých 43 procent obyvatel Afghánistánu gramotných. Proto je pro tálibánské public relations tak důležité natáčet videa anebo audio vzkazy. A proto se mluvčí Tálibánu snaží získat co nejvíc prostoru v televizi. Z obrazovky pak uklidňují obyvatele, že ulice zase budou bezpečné, nikomu nic nehrozí a nikdo se nebude nikomu mstít. Souběžně se však na sociálních sítích objevují záběry zbitých a přepadených lidí, které ozbrojenci vytahují z aut a domů. Jenže Tálibán nechce tentokrát popularizovat svou násilnou stránku. Naopak, chce posilovat dojem, že zvládne řídit zemi, vybudovat a udržet funkční politické vztahy. Má dokonce své internetové influencery, kteří ve videích sdělují někdejším spolupracovníkům předchozího režimu, že jim „už odpustili, vážně“. Řada populárních osobností, které se v posledních dvaceti letech zviditelnily v Afghánistánu, začala upravovat a mazat vytvořený digitální obsah, aby se neobrátil proti nim.

Symbolem mediálního pokrytí afghánské krize se stala reportérka CNN Clarissa Wardová. Při jednom vysílání se okolo ní shromáždili ozbrojení tálibové a mířili na jejího spolupracovníka. Štáb raději místo opustil. V Kábulu vydržela do poslední chvíle, město opustila v sobotu v armádním letadle se skoro třemi stovkami Afghánců. Podobně jako redaktoři jiných televizních stanic se přesunula do katarského Dauhá. Situace je chaotická a řada stoupenců Tálibánu nejspíš jedná na vlastní pěst bez přesných instrukcí. Když hlídky zmlátily při focení demonstrace fotografa deníku Los Angeles Times, a teprve později zjistily, že je novinář, s omluvou mu nabídly vodu a energetický nápoj.

Zástupci Tálibánu také oficiálně navštívili velkou soukromou zpravodajskou stanici Tolo News a ujišťovali její personál, že může bez problémů dál vysílat. Místní novináři ovšem pochybují, jak dlouho tato zdánlivá otevřenost novým vládcům vydrží. S určitou hořkostí připomínají, že Tálibán se naučil využít moderní média pro svůj prospěch – a pak je zkrotí, aby totéž nemohl zopakovat někdo jiný.