Narodilo se DVB-H, radujme se, veselme se, znělo během sychravých říjnových dnů poloprázdným brněnským výstavištěm. T-Mobile ve svém extrémně růžovém domečku, familiérně přezdívaném mobilní nevěstinec, představil prototyp televize do kapsy. Pozadu nezůstal ani Eurotel.
Zájemci mohli vidět přístroj, který se neprodává, s technologií, která je omezeně dostupná. Jako vymoženost moderní doby byla předvedena mrňavá obrazovka s mrňavým televizním okýnkem, v němž běžel přenos z vily VyVolených. A všichni byli strašně šťastní, jak teď budou mít televizi v kapse u saka…
Jenže – proč? Proč by si měl Karel Vonásek z Dolních Počátků pořizovat placatý mobil za dvacet tisíc? K čemu mu to bude? Televizní divák byl přece vždycky rozmazlený. Vonásek se chce rozvalit na gauči před televizí s velkou úhlopříčkou, ne mžourat na signál s omezenými službami.
Vlastně je to paradox. Na jednu stranu se výrobci předhánějí v parametrech sestav domácích kin, z počítačů je možné vybudovat solidní multimediální centra. Na druhou stranu se vám do ruky dostává mobil, který sice kromě SMS, MMS a MP3 přenáší také video, ale kvalita je spíš srandovní.
Kámen úrazu spočívá právě v mizivé penetraci. Signál chytíte jen tam, kde je multiplex A a přístroje, na nichž oba operátoři DVB-H předváděli, budou uvedeny na trh asi až příští rok. Pokud by se měly rozšířit, musela by být jejich cena dotovaná. Mezitím úspěšně zastarají…
DVB-H zatím vypadá jako drahá frikulínská hračka. Konvergence technologií je hezká věc, ale vždycky je přece lepší, když nějaké zařízení umí jednu věc pořádně, než aby jich umělo pět částečně.