Prakticky bez povšimnutí veřejnosti a médií proběhla volba generálního ředitele Českého rozhlasu. Mohli bychom říct, že to tak zkrátka chodí: veřejnoprávní rádio je absolutně ve stínu své mladší tlustší sestry na Kavčích horách. Zatímco při volbě šéfa České televize není pro novináře kam šlápnout, a své si k tomu řeknou také politici, v rozhlase všechno proběhlo tak nějak mimochodem uprostřed normálního pracovního týdne. O funkci se ucházeli tři zájemci, dva z nich vyřadili a Český rozhlas povede dalších šest let současný šéf René Zavoral. Pokud se nestane nic mimořádného, bude ve funkci až do ledna 2028.

V novodobých dějinách rozhlasu to není samozřejmost. Zavoralovi předchůdci byli v průběhu druhého mandátu odvoláni anebo se ho ani nedočkali a museli rezignovat. O tento prestižní post navíc byla vždycky veřejná i zákulisní bitka. Před šesti lety se do výběrového řízení přihlásilo 26 zájemců a tehdejší Rada Českého rozhlasu z nich do finále vybrala pět. Byla to silná sestava známých jmen z mediálního prostředí. Náskok Reného Zavorala ale tehdy byl jasný a všeobecně se očekávalo, že vítězem bude právě on. Měl navíc výhodu důkladné znalosti prostředí.

Letos byla Zavoralova výhra ještě okatější než při první volbě. Do konkurzu se přihlásil on a dva naprosto neznámí uchazeči. Protikandidáti současného ředitele vyhořeli už na tom, že nedokázali připravit podklady k přihlášce, například správně zalepit obálku. Jeden z nich místo kandidátského projektu poslal podivný manifest. Pro Český rozhlas taková situace s neohroženým vítězem není zase tak dobrou zprávou. Můžeme ji také číst tak, že všem mediálním insiderům byl výsledek konkurzu dopředu jasný, proto nechtěli ztrácet čas psaním projektu a jeho obhajobou. Také je možné, že uchazeči nechtěli být spojováni se současným složením rozhlasové rady. Nelze vyloučit ani to, že došli mediální manažeři a pro ty, kteří by kandidovat mohli, není rozhlas zajímavý. Zato televize, ta má obrázky, vliv a mnohem větší balík peněz.

Ačkoliv je Český rozhlas nenápadný, výkonnostně je v nejlepší kondici za dlouhé dekády. Jeho hlavní zpravodajská stanice Radiožurnál je po letech nejposlouchanějším programem v zemi. Vznikl také úspěšný zpravodajský server iRozhlas a naplno se rozjela digitalizace. Kritika zaznívá hlavně od bývalých zaměstnanců a spolupracovníků, pro vedení rozhlasu je tedy jednoduché ji odpálkovat jako kyselé hrozny. Také ve sněmovně je víceméně klid: proti šéfovi rozhlasu nevystupují ani vládní strany, ale ani opozice. Výjimkou je tábor Okamurovců, za které v rozhlasové radě kope lídr jejich pražské kandidátky Josef Nerušil. Ale ten při rozhodování o generálním řediteli odešel z veřejné schůze, volba tedy proběhla rychle a v poklidu. Ostatní radní nešetřili chválou, co všechno se stávajícímu generálnímu řediteli za dobu jeho mandátu povedlo.

Při pohledu zvenčí to vypadá, že největší boje se teď povedou o zpravodajství a publicistiku Českého rozhlasu. René Zavoral v kandidátském projevu sám zdůraznil, že nemá rád aktivistickou žurnalistiku. V tom má nepochybně pravdu, stejně jako je vhodné umírnit vystupování redaktorů na sociálních sítích. Ale tlaky, které vyvíjejí členové rozhlasové rady, stojí za zvýšenou pozornost. Ostřelují především vedení publicistické stanice Plus. Zatímco jeden radní by chtěl rozšířit okruh komentátorů o jména z alternativních webů, další začal upozorňovat na minulost šéfredaktora stanice, předlistopadového člena komunistické strany. V dubnu rada schválila usnesení, v němž vyjádřila nespokojenost s tím, jak je dbáno zásad objektivity, nestrannosti a vyváženosti ve vysílání stanice. Opírá se přitom o stížnosti konzervativní části posluchačů a analýzu už zmiňovaného Josefa Nerušila, který poté ohlásil kandidaturu za SPD a dnes tlačí na to, aby šéfredaktor Plusu Petr Šabata skončil ve funkci. Plus patří mezi úspěšné projekty Českého rozhlasu a jeho poslechovost stále roste, v posledním průzkumu to bylo 122 tisíc posluchačů denně. A to zkrátka dráždí.

Zavoralův druhý mandát začne v druhé polovině ledna. Sluší se popřát hodně úspěchů, šťastnou ruku při nových projektech a odolnost vůči tlakům z jakékoliv strany. I kdyby se zaklínala přímou demokracií.