Americká mediální scéna čelí bezprecedentnímu tlaku ze strany administrativy prezidenta Donalda Trumpa. Nejmocnější světový politik využívá politická, právní a finanční opatření k tomu, aby umlčel své kritiky a zkrotil média, která označuje za své nepřátele, případně za plýtvající levicově zaujaté redakce. Část novinářů sice hledá zastání u soudu, řada velkých korporací se však rozhodla nedráždit hlavu státu, která je drží v šachu obchodními předpisy.
Současně dochází ke změnám v umění a kultuře. Na jaře 2026 skončí satirický televizní pořad jednoho z nejhlasitějších kritiků Donalda Trumpa. Pořad dalšího televizního komika na jiné stanici byl dokonce rovnou na týden stažen z vysílání. Přihodilo se to jen krátce poté, co ho ostře kritizoval předseda telekomunikačního úřadu, jehož jmenoval do funkce právě současný prezident.
Hlava státu také pohrozila filmovému průmyslu uvalením 100% cla na veškerou produkci natáčenou mimo USA. Donald Trump to tradičně oznámil prostřednictvím své vlastní sociální sítě s názvem Pravda (Truth), aniž by upřesnil, co tím myslí. Znejistil tím producenty, protože je úplně běžné, že na amerických filmech podílejí produkce z mnoha zemí.
Trumpovo tažení se týká prakticky všech typů médií, od tradičních vydavatelů novin po sociální sítě, od soukromých provozovatelů po veřejně financované projekty. A právě na médiích, která čerpají peníze daňových poplatníků, názorně ukázal svou sílu jako na prvních.
Ticho v éteru
Spojené státy mají dlouhou tradici médií, která vysílají do zahraničí. Přesněji řečeno by předchozí věta už měla být v minulém čase. Donald Trump a jeho věrní totiž zcela demontovali systém, který pomáhal desítky let šířit necenzurované zpravodajství do autoritářských režimů potlačujících opozici.
V období mezi polovinou března a polovinou června 2025 bylo v podstatě zlikvidováno největší americké médium pro zahraničí, rozhlasová stanice Hlas Ameriky (Voice of America). Toto rádio s téměř padesátkou jazykových mutací je po právní stránce projektem vládní Agentury pro globální média (USAGM) a je zcela závislé na státním financování. Prezident tedy snadno vydal příkaz, aby byl provoz redukován na naprosté minimum.
O práci přišlo 85 % všech zaměstnanců a spolupracovníků, od poloviny března je na většině vysílacích frekvencí ticho a žádné novinky od té doby nepřibývají ani na webových stránkách. V provozu zůstalo nejspíš jen omezené vysílání v perštině, čínštině a dvou afghánských úředních jazycích. Redakce mají údajně přebírat materiály dodávané protrumpovskou sítí One America News (OAN). V době uzávěrky tohoto textu stále probíhaly soudy o neplatnost výpovědí a obnovení původního rozsahu vysílání.
Federální granty na svůj provoz čerpají také další známé stanice: Rádio Svobodná Evropa a Rádio Svobodná Asie. Postavení Rádia Svobodná Evropa se od Hlasu Ameriky liší v klíčovém detailu: je to totiž soukromá společnost, které vláda svěřila úkoly v oblasti zahraničního vysílání. Peníze na tyto úkoly přidělil Kongres, jenže vládní agentura je přestala svévolně vyplácet.
Rádio se opakovaně bránilo u soudu a se zpožděním se k financím nakonec dostalo. Přesto muselo sáhnout k zásadním škrtům. Na peníze od americké vlády mělo nárok naposledy v září, kdy skončil účetní rok. Od té doby čerpá rezervy.
Na říjnové konferenci Forum 2000 v Praze oznámil generální ředitel rádia Stephen Capus, že bude v právním boji o financování pokračovat tak dlouho, jak bude muset. Zároveň tato americká společnost založí pražskou odbočku, čímž si otevře cestu k novým zdrojům financování, na které by jinak jako podnik se sídlem v USA nedosáhla.
Rádio Svobodná Asie svůj boj o další existenci zatím prohrává. Od 31. října začalo zavírat zahraniční kanceláře a propouštět zaměstnance, z nichž většina byla už od loňského března na neplacené dovolené. Přestalo vysílat a kvůli zoufalé finanční situaci si nemůže dovolit už ani aktualizace na webu a sociálních sítích.
Oficiálně věří, že je to jen dočasné. „Až nám vrátí peníze, vrátíme se také my,“ napsala šéfredaktorka Rosa Hwang v posledním článku o „pozastavení“ činnosti.
Ústupky soukromých médií
Od soukromých médií a sociálních sítí mezitím Trump inkasuje štědré dary a mimosoudní vyrovnání. Během jediného roku získal ve prospěch své chystané knihovny a na výstavbu nového tanečního sálu v Bílém domě desítky milionů dolarů. Vyplatily mu je například společnosti Disney, Paramount, Meta (majitel Facebooku a Instagramu) nebo Alphabet (majitel Googlu a YouTube).
Nejednalo se o pokuty. Byly to dohody, které měly za cíl smést ze stolu soudní spory a s nimi spojené politické a regulační tlaky. Ani největší korporace teď nechtějí riskovat nákladné právní bitvy v důsledku žalob, které Donald Trump podával ještě v mezidobí, než se vrátil do prezidentského úřadu. Často se týkaly toho, že mu sociální sítě po útoku na Kapitol v roce 2021 zrušily oficiální profily a zamezily mu publikovat nové příspěvky.
V lednu se s Trumpem usmířila společnost Meta, stálo ji to 25 milionů dolarů (z toho 22 milionů ve prospěch budoucí knihovny). V únoru dostal Donald Trump 10 milionů dolarů od sociální sítě X, nyní vlastněné Elonem Muskem. V září se mateřská firma YouTube zavázala vyplatit 24,5 milionu dolarů, z toho 22 milionů půjde na zmíněný taneční sál v Bílém domě.
Už v prosinci 2024 se televizní stanice ABC, vlastněná společností Disney, rozhodla přispět 15 miliony dolarů do fondu na Trumpovu budoucí knihovnu. Trump ji žaloval za pomluvu, protože přední moderátor ABC News opakovaně řekl ve vysílání, že soud shledal Trumpa odpovědným za „znásilnění“. Ve skutečnosti to bylo „sexuální zneužívání“.
V červenci poslal prezidentovi 16 milionů dolarů vlastník stanice CBS, mediální gigant Paramount. Skončil tím spor ohledně editování televizního rozhovoru s Trumpovou protikandidátkou Kamalou Harrisovou.
Dohodu ve vysílání CBS glosoval satirik Stephen Colbert, moderátor populárního nočního pořadu The Late Show. Označil ji jako „pořádně tučný úplatek“. „Paramount ví, že by se mohli snadno bránit, protože podle jejich vlastních slov byla žaloba zcela bezdůvodná,“ řekl Colbert s odkazem na původní postoj firmy k žalobě.
O několik dnů později stanice vydala tiskovou zprávu, že aktuálně vysílaná sezona legendárního pořadu je poslední v jeho historii a po odvysílání finální epizody v květnu 2026 tento formát i moderátora stáhne z obrazovek bez náhrady. Colbert, jenž Trumpa často ironizoval, se to dozvěděl jen krátce před oficiálním oznámením. CBS zdůraznila, že její rozhodnutí je čistě finanční a „nesouvisí s ničím jiným“. Pořad prý stojí moc peněz a v nočním vysílacím čase není dost inzerentů, aby se zaplatil.
Sotva týden po tomto rozhodnutí telekomunikační úřad konečně schválil obchod, při kterém firmu Paramount převzalo produkční studio Skydance. Posouzení transakce v hodnotě osmi miliard dolarů trvalo nápadně déle, než je obvyklé. Úřad ji zkoumal více než 250 dnů, ačkoliv běžně si na to dává 180 dnů.
V září visela hrozba zrušení nad pořadem Jimmy Kimmel Live!, což je noční show televize ABC. Mateřská korporace Disney výrobu pořadu na týden pozastavila kvůli kontroverzně vnímanému úvodnímu monologu, v němž se Kimmel věnoval reakcím konzervativců na vraždu aktivisty Charlieho Kirka. Přechodné ukončení pořadu následovalo jen několik hodin poté, co předseda telekomunikačního úřadu naznačil, že by stanice mohla kvůli Kimmelovým poznámkám čelit hrozbě odebrání vysílacích licencí.
V americkém systému má totiž celoplošná televizní síť řadu lokálních spolupracujících partnerů, kteří podnikají na základě vlastních koncesí a přebírají celostátní pořady do sdílených programových oken. A také v této oblasti se chystají fúze, které potřebují úřední souhlas kvůli hospodářské soutěži…
Když se pořad vrátil na obrazovky, měl rekordní sledovanost. Moderátor si trochu posypal hlavu popelem, šéf telekomunikačního úřadu se hájil, že svou kritikou nechtěl naznačovat nic konkrétního, a společnost Disney svůj krok vysvětlovala snahou uklidnit zjitřené emoce v citlivém období po politicky motivovaném atentátu.
Tlak na veřejnoprávní média
V poslední říjnový den začala také poslední etapa řízené likvidace Společnosti veřejnoprávního vysílání (CPB). Tato soukromá nezisková organizace rozdělovala peníze z federálního rozpočtu, které pomáhaly financovat chod více než 1500 místních rozhlasových a televizních stanic napříč celými Spojenými státy. Jsou mezi nimi rádia na střední vlně, jejichž signál pokrývá i odlehlé pouštní nebo venkovské oblasti, které nejsou komerčně zajímavé pro tradiční média, a občas ani pro telekomunikační operátory.
Určitý objem peněz dostávala prostřednictvím této neziskovky rovněž celostátní média veřejné služby, což je v amerických podmínkách rozhlas NPR a televizní síť PBS. Pro tato velká média se značným dosahem však není utnutí vládních zdrojů takovou ranou jako pro lokální, městské a regionální vysílače. Mohou se totiž opřít o vícezdrojové financování, jehož tradiční složkou jsou dobrovolné příspěvky široké veřejnosti, firemní dary nebo městské a univerzitní granty.
CPB rozdělovala celkem jednu miliardu dolarů ročně. O zastavení tohoto grantu rozhodli republikánští kongresmani letos v létě, vůbec poprvé po více než půl století. Konzervativci kolem Donalda Trumpa obviňují veřejnoprávní média z levicové zaujatosti a neobjektivního zpravodajství.
Jiný takto významný zdroj peněz není k dispozici. CPB tedy nezbylo než vstoupit do likvidace, jež se po vypořádání všech závazků završí v lednu 2026. „Realita je taková, že mnoho stanic nepřežije a nejtěžší ztráta to bude pro malá města, venkovské oblasti a domorodé komunity,“ upozornila. „Už dnes mnoho stanic snižuje počet zaměstnanců, omezuje místní programy, osvětová partnerství a místní žurnalistiku. Mizí tak důvěryhodné zdroje informací, vzdělání a spojení s komunitou,“ dodala CPB.
Také tato organizace zažalovala některá rozhodnutí prezidenta Trumpa. Soudní spory se však vlečou. „Po celá desetiletí jsme udržovali bariéru mezi veřejnoprávním mediálním systémem a politickým vměšováním, podporovali žurnalistiku a prosazovali první dodatek ústavy. Nikdy jsme se nevzdali a svého poslání chránit nezávislost veřejnoprávních médií se budeme držet do posledních dnů,“ uzavřela své prohlášení.