Patří internetový obsah mezi veřejnou službu, kterou by měl poskytovat rozhlas? Nad takovou otázkou si láme hlavu už několik velkých zemí Evropy. Polemiky o rozsahu a dopadu aktivit médií veřejné služby v digitální době se dříve nebo později dočkáme i u nás. Nejpozději v prosinci 2009 bychom měli do českého práva implementovat evropskou směrnici o audiovizuálních mediálních službách. A na dveře klepe i rozhlasová digitalizace.
Zatímco v první polovině příštího roku budou česká a moravská města objíždět renomovaná jména evropské politiky, odehraje se ve stínu českého předsednictví jedno důležité setkání. V březnu do Prahy přijedou zástupci veřejnoprávních rozhlasových stanic na uzavřenou odbornou konferenci Multimedia Meets Radio. Setkání se koná už potřetí a zástupci rádií, sdružených v asociaci EBU, si na něm vzájemně vyměňují své zkušenosti s proměnou cílových skupin posluchačů, s vlivem nových technologií na každodenní práci a s proměnou legislativních pravidel, podle nichž média veřejné služby fungují.
Setkání po Ženevě a Barceloně tentokrát hostí Praha, respektive Český rozhlas. S progresivním nasazováním nových technologií má bohaté zkušenosti. Byl to například právě náš rozhlas, kdo v nebývalé míře zpřístupnil přes webové stránky skoro všechny své pořady formou podcastingu; v roce 2005 to byl krok málo obvyklý i v západní Evropě, a řadu našich kolegů inspiroval.
Je pravděpodobné, že i na pražském setkání bude řeč o evropské směrnici, kterou musí všechny členské státy Evropské unie včlenit do svých zákonů do prosince 2009. Směrnice na jednu stranu rozvolňuje pravidla pro reklamu a povoluje product placement, na druhou stranu se snaží rozšířit dohled z audiovizuálních médií i na webové stránky, za nimiž stojí pravidelná redakční práce.
Přidáme-li k tomu aktivity eurokomisařek Viviane Redingové (telekomunikace) a Neelie Kroesové (rovná soutěž), jimž se chýlí ke konci funkční období, a také národní diskuse o podobě veřejné služby ve Francii, Velké Británii či Německu, můžeme rok 2009 směle označit za „digitálně neklidný“.
Když se radí EBU
Členské rozhlasy Evropské vysílací unie (EBU) se setkávají poměrně často. EBU disponuje několika odbornými pracovními skupinami, má své zastoupení v Bruselu, a pravidelně – několikrát do roka – organizuje diskusní setkání nad nejnovějšími trendy. Například loňský ročník setkání Multimedia Meets Radio se točil kolem umisťování pořadů na internet a podcastingu, tedy stahování záznamů do MP3 přehrávačů. Letošní něco takového považoval za naprostou samozřejmost a všichni mluvili o komunitních službách. Největším problémem nebylo „jak to dát na internet“, ale „jak neztratit uživatele v době Facebooku“.
Rádia jsou si vědoma proměn v návycích posluchačů. Mládež jednoznačně preferuje internet před pasivní konzumací rozhlasového vysílání. Nechtějí-li média veřejné služby o mladé lidi přijít, musí jít za nimi. V zemích, kde mají veřejnoprávní vysílatelé povolenou reklamu na webových stránkách, jde navíc o pěkný balík peněz.
Téma je bolestivé zejména pro kolegy z Německa, kde brzy vyprší čtyřletý kontrakt mezi vládou a ARD na poskytování veřejné služby. Před podpisem smlouvy na další období se začalo diskutovat nejen o výši koncesionářských poplatků a systému jejich vybírání. Soukromí producenti obsahu se začali zemských politiků ptát, jestli jim nepřipadá nefér, když ARD a ZDF zprostředkovávají na svých webech ryze komerční aktivity, jako například placené seznamky nebo záběry ze sportovních přenosů, přičemž tvorbu tohoto obsahu financují právě z koncesí.
A už několik měsíců se obdobná debata vede o postavení BBC v Británii. Regulační úřad OFCOM prostřednictvím veřejné konzultace zjišťuje, jakou „Beeb“ by si Britové přáli, až v zemi zcela skončí analogové vysílání. Všichni zúčastnění se sice zatím shodují, že BBC by rozhodně měla existovat i v digitální době, liší se však v akceptovatelné míře činností, jež by měla zajišťovat. Od devadesátých let se pravidelně vrací otázka, jestli toho BBC náhodou nedělá příliš mnoho. Letos narazila, když plánovala „hyperlokální“ internetový zpravodajský server, na němž by si každý Brit mohl najít čerstvé události takřka ze sousední ulice. Nápadu zasvítila červená, když se proti němu ohradili regionální vydavatelé, kteří se obávali, že by je obří síla BBC smetla z trhu a zlikvidovala jejich podnikání.
O tom, jak důležité téma podoba veřejné služby v digitální době je, svědčí i rozsah studií na toto téma. Komparativní analýza profesora Hallvarda Moa z univerzity v norském Bergenu se rozrostla na 220 stran. A když si think-tank britské expremiérky Margaret Thatcherové objednal stanovisko legendárního scénáristy a producenta Antonyho Jaye, zabrala mu odpověď na otázku o vhodné podobě BBC v digitální době 20 stran.
Členské rozhlasy EBU jsou proto opatrné a internetové aktivity buď propojují s vysílanými pořady, nebo je konstruují jako striktně populárně-naučné. Bylo to znát i v září při jubilejním 60. ročníku přehlídky televizní a rozhlasové tvorby Prix Italia. Soutěžní webové projekty buď vychovávaly děti (Belgie), zpřístupňovaly kulturní dědictví (Dánsko), popularizovaly vědecké obory (Německo, Norsko, Velká Británie) nebo podporovaly toleranci ve společnosti a ekologické chování (Finsko, Nizozemsko).
Český rozhlas má na webu ke komerčním aktivitám daleko. Dlouhodobě popularizuje zejména přírodu (Mládě milénia, Flying over Natura, Odhalení), historii (Do hlubin historie), upozorňuje na problémy zemí třetího světa (projekt s Lékaři bez hranic), nebo pomáhá dětem z dětských domovů (Daruj hračku). Odhalení dostali prestižní cenu, „divokého Oscara“ pro přírodovědný projekt, projekt Do hlubin historie se zase ucházel o Prix Europa v Berlíně. Uživatelé na těchto stránkách oceňují interaktivitu i použití videozáběrů a animací. Obavy, že by se rozhlas chystal dělat televizi, které se čas od času objevují i mezi členy Rady Českého rozhlasu, jsou však nesmyslné a přehnané.
Maďaři nám ukazují záda
Vedle debat spíše koncepčního charakteru jsou tu ještě otázky technické. Část evropských zemí po televizní digitalizaci čile přešla k digitalizaci rozhlasové. Oblíbené příklady Velké Británie, Irska a Dánska můžeme tentokrát nechat stranou. Prosinec 2008 je totiž měsícem, kdy se naostro spouští digitální rozhlasové multiplexy i v blízkém Maďarsku.
V České republice dosud o digitální rozhlasovou síť významně usiluje pouze veřejnoprávní rozhlas, který má k jejímu zprovoznění připravenou i první strategii. Rozhlasová rada ji vzala na vědomí v říjnu. Materiál počítá s celoplošnou sítí ve III. televizním pásmu, jejíž reálný provoz přichází v úvahu mezi lety 2010-2012. Předtím je ale ještě potřeba, aby bylo na vysílači Buková hora vypnuto na 12. kanále analogové vysílání televize Nova.
Po legislativní stránce by měla cestu k rozhlasové digitalizaci vydláždit novela vysílacího zákona, kterou nyní probírají poslanci ve výborech. Shrneme-li její podstatu, pak soukromým rádiím „zabetonuje“ krátící se licence až do roku 2020, a tato rádia na oplátku začnou motivovat posluchače k přechodu na digitální příjem.
Rozhlas veřejné služby je připraven poskytovat digitálním posluchačům také doplňkové služby. Samozřejmostí je elektronický programový průvodce, který už nyní doprovází rozhlasové programy i v digitálním multiplexu České televize, tedy v DVB-T. Ale protože kodifikovány jsou už i rozhlasové přijímače, které kromě zvuku nabídnou také informace na displeji, experimentuje rovněž s doplňkovými obrázky ke zvukové stopě.
Stanice Český rozhlas Leonardo například na svém webu pro pohodlí posluchače nabízí záznamy z přednášek Davida Vávry a Jana Kaplického, kde záznam jejich vystoupení doplňují fotografie a kresby, které promítali. Jeden obrázek vydá za tisíc slov, i když u toho zrovna posloucháte rozhlas. Nové obzory ale digitální technologie otevírají i posluchačům vážné hudby. Stanice Český rozhlas D-Dur už nabídla přes internet své speciály, zaměřené na fanoušky soudobé hudby. Playlist tvořilo 700 skladeb od 500 autorů – od konzervativněji orientovaných přes tvorbu uznávaných klasiků po avantgardní, elektroakustické a další experimentální kompozice.
Do digitální doby vstupuje Český rozhlas připravený na jedničku. A to je nejlepší zpráva, jakou může svým koncesionářům přinést.