Fialova vláda dala dosud nejkomplexnější odpověď na to, jakou budoucnost si představuje pro Českou televizi a Český rozhlas. Obě média veřejné služby živí poplatky, které se nezvedly už řadu let. Před otázkou, co bude dál, ministr kultury ještě loni kličkoval.

Většinou říkal, co nechce – například zvyšovat poplatky nebo rozšířit prostor pro reklamu v České televizi. Ale nikdy nedodal, co tedy chce. Tazatelům vzkázal, že řešení má navrhnout Rada České televize. Jemu to prý nepřísluší, ačkoliv je jeho ministerstvo garantem mediálních zákonů. A tedy také legislativy související s poplatky.

Ledy se pohnuly na přelomu roku, když se poprvé sešli ředitelé televize a rozhlasu s politiky a ministerskými úředníky. Podle toho, co ministr kultury Martin Baxa nyní oznámil ve sněmovně, nebudou obě média převedena pod státní rozpočet. Vláda se tedy nechce vydat stejnou cestou, kterou v poslední době zvolili třeba Francouzi nebo Slováci. U nás po zestátnění České televize a Českého rozhlasu volá především Okamurova SPD, která by z vysílatelů chtěla udělat kapitolu státního rozpočtu.

Z Baxových slov vyplynulo, že model televizních a rozhlasových poplatků zůstane zachován. Změní se ale jejich definice. Varianty jsou přitom dvě. Buď širší vymezení toho, co se považuje za přístroj pro příjem vysílání, nebo paušální platba podle německého vzoru.

V prvním případě by zpoplatnění podléhaly mimo jiné počítače, na kterých se dá spustit internetové vysílání. Přibývá totiž domácností, které nemají klasický televizor, ale veřejnoprávní obsah sledují přes internet. A ten momentálně žádným poplatkům nepodléhá.

Ve druhém případě by vůbec nebylo podstatné, jestli v domácnosti nějaké zařízení je. Úhrady by posílala každá domácnost. Německo má tento model od roku 2009. Poplatky jsou tam ukotveny jako solidární platba, která přináší všeobecný prospěch v podobě nestranného zpravodajství a kvalitního obsahu.

Z pohledu obou veřejnoprávních médií je zachování poplatků chytrý tah. Většina lidí je pořád platí prostřednictvím sdruženého inkasa, i když tato poštovní služba podražila. Menší část poplatníků dává přednost trvalému příkazu na účet České televize nebo Českého rozhlasu, případně platbě kartou. Díky tomuto nastavení není problém s platební morálkou. Radikální změna systému by byla vždy spojena s rizikem, že část poplatníků se bude povinnosti vyhýbat.

Nějakou dobu ještě zabere, než se dozvíme přesné parametry budoucích poplatků. Ministr například nezmínil, jestli se bude upravovat jejich výše. V tom ještě může být problém, protože inflace je nemilosrdná a reálná hodnota současných poplatků je podstatně nižší než nominální.

Vláda také nechce měnit definici veřejné služby, jak je teď napsaná v mediálních zákonech. Chce spíše zohlednit technologický vývoj. Ani u tohoto bodu zatím nevíme, co to konkrétně bude znamenat. Zákon například doteď ukládá České televizi povinnost provozovat teletext. Soukromé stanice už ho vypnuly. Na veřejnoprávní televizi má pořád svůj stabilní okruh čtenářů, ale ani to nepotrvá věčně.

Ministr zdůraznil, že diskuse o náplni, fungování a kvalitě médií veřejné služby se často zužuje jenom na zpravodajství, ačkoliv jejich nabídka je mnohem širší. Jako by opoziční poslanci chtěli potvrdit jeho slova, tepali právě do redaktorů veřejnoprávního zpravodajství. Poslanec ANO Milan Brázdil se rozparádil a obvinil televizi, že obsahem zpráv manipuluje, a pak „našimi ústy šíří své názory“. Prý musí manželce u večerních zpráv vysvětlovat, že ve sněmovně je to ve skutečnosti jinak, než jak to vypadá na obrazovce.

Potíž je v tom, že lidem jako je poslanec Brázdil vadí, když zpravodajství neodpovídá jejich světonázoru. Jak to dopadá, když politici mluví do práce novinářům, jsme mohli v minulých letech vidět na Slovensku. Tamní reportéři často protestovali proti poměrům v redakci. Televize byla spíš otloukánek a hračka politiků. Naposledy se stala předmětem politických dohod při schvalování státního rozpočtu na letošní rok. Opozice byla vládní návrh ochotná podpořit jen výměnou za zrušení televizních poplatků. Kabinet na to přistoupil, takže uprostřed roku skončí poplatky a místo nich přijde platba z rozpočtu.

To raději pomalejší diskusi jako u nás, než prudké otočky jako na Slovensku.