Jako jeden muž jsou dnes české deníky. Všechny mají jako otvírák story amerického střihu – mladý hnusný vrah ubodal starého hodného učitele. Lidové noviny se ke všemu ústy zástupce šéfredaktora Davida Shorfa durdí, že nemohou vyslepičit jeho jméno, protože to zakazuje nově platící zákon. Shorf argumentuje opravdu svérázně: „Zkuste si představit, že 17 a půlletý muž zavraždí prezidenta republiky. Celá země je na nohou. Všichni novináři vědí, kdo je vrah, ale nesmějí podle zákona uveřejnit nic. Je totiž mladistvý.“ A co druhý pohled? Ptejme se také, k čemu by veřejnosti byla informace, kdo je českým Lee Harvey Oswaldem. Aby ho veřejnost mohla lynčovat? Ztrácí vrah právo na soukromí a soudní proces? Co když mladíka doženou k vraždě prezidenta okolnosti, které zásadním způsobem ovlivní chápaní jeho činu? A proč byl příkladem zrovna prezident – zajímaly by se Lidovky o jméno vraha Marie Kropáčkové z Dlouhé Lhoty u Kocourkova? A jaký je rozdíl mezi vrahem prezidenta a vrahem Kropáčkové (pozor, nikoliv vraždou, ale vrahem)? Věc druhá – ubodání učitele během hodiny je jistě tragické, ale po přečtení deníků na mě padly chmury. Nabyl jsem totiž dojem, že se MF DNES, Lidovky i Právo snažily o americký styl. Cítím z těch článků jakousi nevyjádřenou touhu „škoda, že ještě nepobodal dalších dvacet lidí“. To by teprve byl mediální hon. To by bylo jemnocitných profilů obětí. Vraha bychom bez jména znali od početí až po život ve vazbě. Mediálně oblíbený psycholog Karel Humhal by přispěl varováním, že agresivita žáků stoupá. A právnička Dagmar Raupachová by kritizovala fakt, že učitelé nepožívají pravomocí veřejných činitelů… Brr. Ostatně, Lidovky už tohle eso skoro vytáhly (článek „Pedagogové chtějí ochranu“). Pro mě osobně je zajímavější, že nemocnice v Motole se rozpadá čím dál víc a Součková na to zvysoka…. Čímž ovšem nemyslím, že to měl být otvírák místo vraždy. Já bych na titulku dal na pohled nevinnou zprávu, že za vysávání peněz z krachující Union Banky podle policie nikdo nemůže.