Češi jsou navyklí sedět před televizí, ve které nejvíce postrádají sportovní pořady. I tak se dají shrnout hlavní závěry výzkumu občanského sdružení Hermes o vztahu Čechů k digitálnímu vysílání.

Výzkum, jehož výsledky Hermes představil na čtvrteční tiskové konferenci, proběhl na přelomu ledna a února 2006. Postoje populace zjišťovala agentura Respond & Co. na vzorku 1250 lidí, přičemž zvolila formu hodinových rozhovorů s dotázanými. Sedmdesát procent diváků sleduje televizi každý den, více se dívají ženy. Když dotázaní měli spontánně uvést, co jim v nabídce současných stanic schází, šlo nejčastěji o sport (12,5 %), filmy, dokumenty a hudební pořady.

O digitálním vysílání mají Češi málo informací, často jen povrchních. 64 procent uvedlo, že má „nějaké informace“, dvě třetiny těchto diváků se pak o digitálním vysílání dozvěděly z televize. Zbylá třetina připadá na časopisy, noviny a rozhlas. Podle zástupců agentury jen málo lidí čerpá informace z internetu, a pokud ano, jde o lidi s vyšším vzděláním a vyššími příjmy. „Více než polovina respondentů, 52,5 %, nemá základní informace o digitálním vysílání, přes třicet procent chce informace o nových službách,“ uvedl Zdeněk Picek, který výsledky výzkumu prezentoval. Diváky také zajímají funkce set-top boxů, jejich zapojení a zprovoznění. Na jejich otázky zatím nejčastěji odpovídají přímo prodejci zařízení.

Obyvatelé České republiky se domnívají, že na řešení věcí, souvisejících s nástupem DVB-T, mají ještě dost času. Ochotu pořídit si digitální televizi před rokem 2009 projevilo jen 41 procent dotázaných, většina počká až na konečný termín. Důvodem jsou především obavy z vysokých nákladů. Třicet procent dotázaných zatím neví, k jaké formě digitálního vysílání se přikloní, 28 % je rozhodnuto zůstat u pozemního příjmu, 21 % zvolí kabelovou televizi, 15,5 % se chce spolehnout na digitální satelity. Nejmenší zájem je zatím o přenos signálu přes internetové protokoly. Čechy nijak zvlášť neláká ani možnost sledovat televizi na mobilu. „Český národ je naučen sednout si před televizi a cvaknout ovladačem,“ komentoval grafy Picek.

Kvůli nedostatku informací nedokázali respondenti rozlišit mezi výhodami tématických a plnoformátových programů. Kdyby si však měli vybrat, jaký specializovaný kanál by chtěli mít v nabídce, sáhlo by 72 procent lidí po filmové stanici. Další v pořadí jsou zpravodajské a cestopisné televize.

Obdobné rozpaky nastaly, když měli dotázaní komentovat, zda by jim vyhovovala spíše Pay TV nebo pay-per-view TV. Protože diváci neznají rozdíly mezi těmito dvěma metodami placení za poskytnutý obsah, odpovídali nejčastěji, že je jim celkem jedno, jak budou platit.

Interaktivní služby „rozhodně nebo spíše nechce“ 53 % dotázaných. Představují si pod nimi posílání SMS zpráv, telefonování na mobily nebo bezdrátové připojení k internetu. Tomu odpovídá i další výstup z průzkumu – lidé si pořídí set-top box, který nenabízí žádné rozšířené služby, pokud bude stát mezi 400 a 1000 Kč, optimálně 900 Kč. Cenu pod 500 Kč už diváci považují za známku nižší kvality.