V poslední době přestávám u našich televizních stanic chápat pojem „živý vstup“. Přenosový vůz je báječná věc, ale už pěkných pár týdnů ho všechny tři celoplošné televize posílají do terénu nějak nápadně často. Vrcholem absurdního divadla byl nedělní přímý přenos televize Nova ze hřbitova, kde stepoval reportér Jiří Dlabaja, oznámil nám šokující novinku, že na hřbitově lidé zapalují svíčky a vyzpovídal hrobníka, zda se před Památkou zesnulých zvýšila návštěvnost. Co čekali? Že se náhle odsune deska na jednom z hrobů, vyleze napůl zetlelá zombie a vrhne se na paní Kropáčkovou, která opodál plní konev vodou?
Ale ona ani Česká televize a Prima na tom nejsou líp. Ve snaze oživit zpravodajskou relaci posílají do terénu přenosák, kdyby se náhodou něco dělo. Průšvihem je, že v Česku se děje leda kulový… A tak nám často nervózní reportéři mnoha nesouvislými slovy přeříkávají obecné plky, které stejně tak mohla říct moderátorka ve studiu. Prim v tom hrají zprávy na ČT24, které se opakují každou půlhodinu. Dialog pak vypadá nějak takhle:
*- Terezo, víme už, co je obsahem uzavřeného jednání?
- Tak… to jednání je uzavřené a ještě neskončilo, takže nevíme vůbec nic. Ale mělo by každou chvíli skončit.
- Terezo, díky za informace.*
nebo
*- Honzo, jaká je situace na místě?
- Hasiči stále likvidují následky nehody.
- Je od posledního vstupu něco nového?
- Dá se říct, že situace je pořád stejná.*
Je to postavené na hlavu. Servírují nám zívačku, vydávanou za akční záležitost, ale když se někde něco opravdu děje a není to v Praze, musíme si počkat, až se štáb vrátí z místa a přiveze obrázky. Řečeno s jednou reklamou, na českých obrazovkách je pro někoho až moc živo…