V pražském kině Světozor včera dokumentaristé Radim Špaček a David Čálek promítli přibližně stočlennému publiku svůj nový celovečerní film o televizní krizi před čtyřmi lety. Pod názvem Bezesné noci bude uveden do kinodistribuce, autoři ho k odvysílání nabídli také České televizi, ta ale zatím nereagovala.

Film je sestříhán ze zhruba 60 hodin materiálu, který Špaček a Čálek natočili na obou stranách televizní krize. Mohli volně natáčet podmínky štábu Jany Bobošíkové, stejně tak se pohybovali po velíně zpravodajství na Kavčích horách.

Snímek nabízí dosud neznámé záběry ze zimy 2000/2001. Záběry neprovází žádný komentář, režiséři je pouze doplnili o titulky se jmény a daty. Dobové materiály jsou prostříhávány rozhovory s aktéry krize.

Po premiéře snímku diskutovali v kině Světozor o televizní krizi s odstupem čtyř let panelisté Jana Bobošíková, Miloš Čermák, Karel Hvížďala a Břetislav Rychlík. Během diskuse se vraceli ke konkrétním krokům obou stran na přelomu let 2000/2001 a hodnotili vývoj do dnešních dnů.

Bobošíkové bylo z publika vytýkáno, že došlo k nahrazování pořadů textovým oznámením. „Vím, že vysílat [vlastní] zpravodajství napadlo mě. Koho napadlo vysílat titulek tohoto znění, to si opravdu nepamatuji. Ale hlásím se k té zodpovědnosti, že jsem se pod to podepsala. Není důležité, kdo to vymyslel, ale kdo za to nesl zodpovědnost. A já se k té zodpovědnosti hlásím,“ řekla Bobošíková, která se nedomnívá, že by tehdejší zákon o České televizi byl špatný, „protože ten zákon v žádném případě nepotlačoval svobodu slova. Kromě této televize tady byl veřejnoprávní rozhlas, je tady řada tiskových médií, byly tady dvě soukromé televize,“ konstatovala.

„Myslím si, že vypnutí dvou kanálů veřejnoprávní televize ve společnosti, kde jsou pluralitní média a kde je svoboda slova, není nic nezákonného,“ dodala po výtce z publika, zda jí nepřipadá divné, když skupinka lidí může vypnout veřejnoprávní vysílání.

Břetislava Rychlíka znepokojoval postoj soukromých televizních stanic. „Ta role privátních televizí byla v tu chvíli taky zajímavá. Myslím, že pak ty následné trafiky, které ti aktéři z té druhé strany tam obdrželi, o tom velmi výrazně svědčily. A já si pořád myslím, že celá ta akce se odehrávala v zájmu marginalizace veřejnoprávní televize, jejího oslabení a posílení televize Nova. Myslím si, že na to hlavně odpovědělo těch 10,5 miliard, které jsme pak měli zaplatit za ni. K tomu já vidím klíč a další klíč je v tom, že se v této zemi bude odehrávat jakýsi boj o digitalizaci televize a mluvila o tom velmi výrazně před začátkem televizní krize, asi týden nebo čtrnáct dní, Lída Rakušanová. Myslím si, že to je schopná, korektní novinářka a má své informace. V tom já ty prsty vidím a myslím, že ty pravidelné jakoby porady s Vladimírem Železným, které v průběhu té krize probíhaly, byly dokonce natočeny, o tom svědčí,“ uvedl Rychlík.

Šéfkomentátor Lidových novin Miloš Čermák se podle svých slov při sledování filmu styděl za jednání některých lidí. „Problém svobody slova byl zástupný problém. Já si dodneška myslím, že o žádnou svobodu slova nešlo, že to byl problém, který prostě vznikl v televizi, že se nelíbil nový ředitel. Mně se ten film líbí jako jistá psychologická sonda, jak je možné pracovat s nějakou iluzí, nebo s nějakým mýtem a jak se nakonec skoro zaplní to náměstí, ač tam nebylo těch 120 tisíc lidí, ale bylo tam třeba 40 tisíc,“ myslí si o dokumentu.

Ve Světozoru bylo mezi diváky přítomno mnoho hostů z řad osob veřejně činných. Slova se ujal například senátor Jan Ruml, podle něhož se ovlivňování České televize politickým aparátem nezměnilo. „Ta krize v České televizi je nešťastná v tom, lépe řečeno, její důsledky jsou takové, že v posledku ta Česká televize to nakonec stejně prohrála. Protože to vazalství na těch politických stranách je stále stejné. Pořád je klientem té politické scény. Pořád se do ní derou prostě politické stranické zájmy,“ domnívá se senátor.

„Když se prostě podíváte na to, jaký je její vztah k současným politickým stranám, jaká je úroveň toho zpravodajství, jaká je profesionalita, práce těch novinářů, tak já se obávám, že to, co se stalo před čtyřmi lety, že bylo sice velké vzedmutí, které nakonec ty politické strany stejně přetvořily a transformovaly do svého obrazu, jak má fungovat veřejnoprávní televize. A myslím si, že z jejich pohledu takto veřejnoprávní televize nikde na světě nefunguje a fungovat nesmí,“ kritizoval Ruml současný stav.

Na Rumlova slova zareagovala tehdejší členka Rady ČT Jana Dědečková. „Je pozdě objevovat profesionalitu až za čtyři roky,“ vzkázala Rumlovi a dodala: „Já bych chtěla říct, že to, co se stalo před čtyřmi lety, bylo především neprofesionalitou zpravodajců České televize a neprofesionalitou jejích pracovníků.“

Radim Špaček a David Čálek se panelistů také zeptali, co televizní krize přinesla a zda hrozí, že se bude opakovat. „Pokud my se nebudeme zabývat těmi vnitřními statuty, pokud ta veřejnoprávní televize bude jenom přebarvený název té státní, nebudou tam rozdělené ta šéfredaktorská větev od té ředitelské, které si venku nejsou podřízené, rozděleno strategické řízení od operativního, pak se to může opakovat vždycky,“ soudí novinář Karel Hvížďala.

Potlesk sklidil Čermák, když vyslovil názor o zbytečnosti celé krize. „Jako každá taková trapná událost to bylo v podstatě k ničemu,“ poznamenal. „Pro mě osobně nepadá svoboda slova v Česku s Českou televizí. Jestli tady v nějakém momentě byla ohrožena svoboda slova nebo nějaké principy novinařiny, tak to bylo ve chvíli, kdy tam pan Ruml přišel a spal tam s novinářema,“ dodal.

„Já si myslím, že to bylo období nesmírně poučné, protože ukázalo několik věcí,“ odpověděla Jana Bobošíková. „Ukázalo v plné nahotě, jak se liší představy různých lidí o tom, jak má vypadat demokracie. Dále ukázalo v plné nahotě, co všechno se může stát ve společnosti, kde selžou dvě věci: za prvé profesionalita těch, kteří mají v rukou silné médium – a televize jednoznačně velmi silné médium je – a za druhé řekněme malá vůle, nebo neznalost, nebo malá odvaha těch, kteří jsou zodpovědní za dodržování práva a za řád a pořádek ve společnosti, a kteří na tu funkci rezignují. Takže to je takové řekněme poučení nebo to, jak já vnímám tu dobu,“ pokračovala a dodala: „Pokud jde o mé osobní pocity, já to vnímám jako období, které mi naprosto otevřelo oči, které pro mě bylo nesmírnou životní školou a jsem ráda, že jsem měla šanci toto prožít,“ uzavřela tehdejší šéfka zpravodajství.

Brněnský režisér Rychlík souhlasil s Čermákem ohledně přespávání politiků ve velínu. Vysvětlil, že redaktoři se obávali možného nástupu policie, neboť na tehdejšího ministra vnitra Stanislava Grosse byl údajně vyvíjen silný nátlak, aby policejní jednotky do televize poslal. „Souhlasím s vámi, že ten moment, kdy ti politici tam přespávali, byl zvláštní a byl jsem jeden z těch, kdo vlastně s těmi redaktory dojednával, aby se to opustilo. (…) Trávili tam noc proto, že se zdálo, kdyby došlo k nějakému masakru, že to může být ještě horší. Nakonec se došlo k úvaze, (…) že je lepší když budou třeba na telefonu a přijdou tam jako ústavní činitelé, kteří třeba mají nějakou imunitu a mohli by prostě s tou policií vyjednávat, protože jsme nevěděli v tu chvíli, kdo je schopen vyjednávat,“ vysvětlil Rychlík.

Podobně jako Ruml si myslí, že situace stále není růžová. „Dalo nám to to, že je to pořád špatné s těmi médii a že je nutné zásadně s tím v té české společnosti něco udělat, protože ta role těch médií je v demokracii stále vážnější a odpovědnější. (…) Byl bych rád, kdyby Rada České televize plnila svou funkci aspoň v těch minimálních věcech, jako je tlak na to, aby vznikl kariérní řád, který je běžný zrovna v BBC. Ochraňuje redaktory jak dovnitř, tak směrem ven. Je klíčem k nezávislosti redaktorů, aby jim prostě nikdo nemohl z minuty na minutu dávat výpovědi, protože mohou být hodnoceni jenom na základě své práce, nikoliv na základě emocí,“ řekl na závěr diskuse. Ta poté ještě před půlnocí neoficiálně pokračovala v kuloárech.