Po dlouhém a zablokovaném hlasování se Česká televize dočkala nového generálního ředitele až díky dohodě dvou finalistů. Kontrolní orgán, který ředitele vybírá, vyslal do světa velmi nejasnou zprávu, jak si představuje další fungování nejdůležitějšího média v zemi.

Česká televize má od 1. července nového generálního ředitele. Zvolila jím Hynka Chudárka, dosavadního šéfa obchodního úseku. Televizi dobře zná, protože v ní pracuje od roku 2012, a toto byla navíc jeho třetí kandidatura na nejvyšší manažerský post. Chtěl ji vést už v letech 2009 a 2011, kdy však radní dali přednost Jiřímu Janečkovi, respektive Petru Dvořákovi.

Chudárkovy finanční kořeny jsou poznat na jeho veřejném vystupování i samotném projektu, který rámuje fungování České televize až do roku 2031. Nepatří mezi mediální vizionáře, jeho úsilí směřuje spíš k efektivnímu provozu než k programovým a strategickým inovacím. Ostatně i na první tiskové konferenci po zvolení do funkce mluvil především o nutnosti profesionálního řízení a vnitřního klidu v televizi.

Některé názory na podobu České televize si udržuje už od první kandidatury před šestnácti lety, například co se týče počtu manažerů na nejvyšším stupni řízení anebo snahy obnovit velké rodinné seriály, kdysi vznikající v koprodukci s německými partnery. Jiné úvahy z projektu jsou pro současnou dobu takřka povinnou zmínkou, například nutnost oslovovat mladé publikum na digitálních platformách. Generální ředitel však těmto obecně stanoveným cílům nedodává žádnou konkrétní náplň a při veřejném slyšení před Radou České televize poznamenal, že by to nechal na kolezích z vedení, kteří tomu rozumí.

Hynek Chudárek se funkce ujal jako kompromisní ředitel. Výběrové řízení po odvolání jeho předchůdce bylo složité a názorně ukázalo, že Rada České televize je rozdělena na dvě poloviny, které mají protichůdné priority.

Do tendru se přihlásilo 21 zájemců. Jednoho účastníka radní vyřadili, neboť nesplnil ani základní předpoklady – neměl magisterský stupeň vysokoškolského vzdělání.

Ve středu 11. června pak z tajného hlasování vzešla pětice finalistů, přičemž s největší podporou šel do finále Hynek Chudárek. Podpořilo ho tehdy všech 17 členů rady (standardně je radních 18, ale jedno místo je neobsazené). Druhý největší počet radních favorizoval mediální manažerku Libuši Šmuclerovou, obdržela 15 hlasů. Na třetí příčce se umístil dlouholetý zahraniční zpravodaj Miroslav Karas s 11 hlasy. Do finální sestavy se dostali ještě programový ředitel Milan Fridrich a šéf sportovního vysílání Jiří Ponikelský, shodně obdrželi 10 hlasů.

Rada České televize udělala velmi vstřícný krok vůči veřejnosti, kterou vyzvala, ať posílá své návrhy otázek pro kandidáty. Zároveň na webu zveřejnila kompletně všechny projekty ještě před veřejným slyšením, které se uskutečnilo 18. června. Nic z toho podle zákona dělat nemusí, klidně by mohla ředitele vybrat přímým oslovením vytipovaného manažera, ale ke zvyklostem posledních několika výběrových řízení patřila snaha o maximální otevřenost. Samotné veřejné slyšení je součástí veřejně přenášeného zasedání Rady České televize, které se koná před zraky mnoha novinářů a mohou ho na místě sledovat také zástupci široké veřejnosti.

Kontrastuje to s praxí na Slovensku, kde shodou okolností vybrali novou ředitelku Slovenské televize a rozhlasu jen o měsíc dřív. Tamní kontrolní orgán veřejné slyšení pouze streamoval na internetu, novináři ani běžní občané na místě být nesměli. Místnost musel opustit dokonce i reportér samotné STVR, ale zvláštním usnesením byla nakonec povolena účast několika opozičních poslanců. Projekty kandidátů na webu nejsou a jmenovací dekret předávala nové ředitelce Martině Flašíkové ministryně kultury, která zároveň ze zákona jmenovala několik členů kontrolního orgánu. Mimo jiné do něj vyslala také tajemníka svého úřadu.

Letošní veřejné slyšení v České televizi trvalo od devíti hodin ráno do pozdního odpoledne, přičemž každého uchazeče radní „grilovali“ desítky minut. Suverénně nejlepší dojem udělali programový ředitel Milan Fridrich a jediná uchazečka mimo prostředí České televize, předsedkyně představenstva mediálního domu Czech News Center Libuše Šmuclerová. Milanu Fridrichovi radní dokonce velkoryse prominuli, že jeho projekt výrazně přesáhnul maximální rozsah určený v základních podmínkách výběrového řízení. U Libuše Šmuclerové oceňovali její pohled zvenčí a pojmenování klíčových výzev, kterým bude Česká televize v nejbližších letech čelit.

Naopak nejslabší výkon podali Miroslav Karas a Jiří Ponikelský, na kterých bylo znát úzkoprofilové zaměření – v jednom případě na zpravodajství, ve druhém na sport. Když po nich radní chtěli konkrétnější představy z jiných oblastí veřejné služby, často se nedokázali vymanit z frází anebo předkládali názory, s nimiž se sice nedá nesouhlasit, ale zároveň neprokázali hlubší znalost problematiky.

Vystoupení Hynka Chudárka se nejvíc točilo kolem ekonomiky, organizace a procesů. Radní mu však připomněli také skandál s jarním vysíláním ženského magazínu Sama doma, které si kompletně zaplatila brněnská reprodukční klinika a navíc ho do Brna jela natáčet ostravská posádka. Klinika si tento pořad objednala za sto tisíc korun jako obchodní spolupráci formou umístění produktu, navíc vyšlo najevo, že jedna z moderátorek s ní sama aktivně spolupracuje na propagaci na sociálních sítích. Výsledkem bylo devadesát minut obdivného představení služeb kliniky a jejích manažerů.

Chudárek se radní snažil přesvědčit, že jako obchodní ředitel neměl s tímto případem nic společného a všechno jde za ostravským studiem. Odpovědnost odmítl.

Zároveň některé radní překvapil snahou vyvést výrobu pořadů z České televize tak, aby na jejich natáčení mohly externí produkce dostat peníze například ze státního audiovizuálního fondu. Opakovaně ale připomínal i závazky, které pro Českou televizi vyplynou z chystaného memoranda o veřejné službě, v němž se na základě dohod s komerčními vysílateli objeví pevně dané parametry pro podíl zahraničního zpravodajství, regionálního vysílání nebo investic do sportovního programu.

Ještě před prvním kolem hlasování obdrželi někteří členové rady textovou zprávu od ředitele zpravodajství Petra Mrzeny, který se také ucházel o post generálního ředitele, avšak do finálové pětice nepostoupil. V této zprávě radní žádal, aby nehlasovali pro Milana Fridricha, neboť prý něco jiného říká navenek a něco jiného svým kolegům v televizi. Mrzenovi navíc vadilo, že Fridrich kritizoval práci zpravodajství České televize a o hlavní zpravodajské relaci Události poznamenal, že připomíná víc spotřebitelský magazín.

Zpráva o pokusu ovlivnit postoj radních však vyšla na portálu Aktuálně.cz až po prvním kole hlasování. Mezitím tajná volba ukázala, že se sympatie členů kontrolního orgánu reálně rozdělily mezi Hynka Chudárka a Milana Fridricha. Oba podpořilo osm radních.

Miroslav Karas a Jiří Ponikelský odešli z volby bez jediného hlasu, Libuše Šmuclerová navzdory celkem vstřícnému zájmu radních obdržela pouhý jeden hlas. Někteří členové u ní pak v zákulisí zjišťovali, zda by se nechtěla stát součástí managementu třeba na pozici strategické ředitelky, takový přístup však Libuše Šmuclerová odmítla.

Zatímco Hynka Chudárka preferovali členové rady blízcí názorovému křídlu radního Pavla Matochy, pro Milana Fridricha hlasovali takzvaní „Ježkovci“, jak se říká skupině členů kontrolního orgánu kolem Vlastimila Ježka. Ani jedna z těchto názorových skupin však nedokázala pro svého kandidáta získat alespoň deset hlasů, což je zákonem určené minimum ke zvolení generálního ředitele.

Na zasedání rady se uskutečnila ještě další dvě kola hlasování, nicméně bezvýsledně. Nejprve dostal 9 hlasů Hynek Chudárek a 8 hlasů Milan Fridrich, ve třetím kole se poměr hlasů otočil.

Rada tedy rozhodla, že se k hlasování vrátí na speciálním zasedání 25. června. Týdenní pauza měla sloužit k ujasnění vzájemných postojů a hledání kompromisu mezi oběma tábory.

Souběžně Petr Mrzena veřejně potvrdil, že skutečně požádal některé radní, aby Milana Fridricha nezvolili generálním ředitelem. Prozatímní vedení České televize, reprezentované Michalem Filou, prohlásilo, že jakékoliv pokusy o zásah do nezávislého rozhodovacího procesu považuje za nepřípustné a neetické. Takové jednání podle televize podkopává důvěru veřejnosti v transparentnost a nezávislost instituce veřejné služby.

Čekalo se tedy, jak se k tomu, že si ředitel zpravodajství chce vybrat svého nejvyššího nadřízeného, postaví kontrolní orgán. Ten po poněkud rozbředlé diskusi dospěl k závěru, že volba nebyla textovými zprávami Petra Mrzeny ovlivněna, a rozhodl se v celém procesu pokračovat.

Ve středu 25. června se opětovně rozhodovalo už jen mezi Milanem Fridrichem a Hynkem Chudárkem. Opakovaná hlasování ale navzdory týdenní pauze k ničemu nevedla a hrozilo, že bude nutné volbu ředitele znovu odložit, nebo dokonce úplně zrušit a vypsat znovu. To by znamenalo, že by Česká televize vybírala ředitele v době voleb do sněmovny.

Ve světle patové situace se nakonec Milan Fridrich rozhodl odstoupit z volby a umožnit zvolení Hynka Chudárka výměnou za to, že se stane statutárním zástupcem nového generálního ředitele. Tuto dohodu nakonec radní posvětili a Hynek Chudárek se 13 hlasy ze 17 stal na následujících šest let šéfem veřejnoprávní televize.

Reálně je ho pozice slabší, silnou podporu má jen od osmi radních, kteří ho volili už od začátku. Dalších pět by ho nevolilo, kdyby Milan Fridrich neudělal ústupek, a pak jsou tu ještě čtyři radní, kteří ho nechtěli podpořit ani tak. Může se proto zopakovat situace s Janem Součkem, který ve funkci generálního ředitele setrval rok a půl.

Především jsou ale věcné rozpory v projektech Hynka Chudárka a Milana Fridricha, kteří teď spolupracují jako řídící tandem. Budou tedy muset sladit noty a rozhodnout, jakým směrem se televize vlastně vydá. A zda na této cestě bude dál počítat s ředitelem zpravodajství, který mediálně ostřeloval svého kolegu z prvního stupně řízení. V prvním vystoupení po volbě ho Hynek Chudárek podpořil a uvedl, že chce dál spolupracovat se všemi současnými manažery.

Konkrétnější představu o nadcházející podobě veřejnoprávního vysílání se veřejnost dozví v průběhu podzimu. Nejenom od Hynka Chudárka. Na začátku října totiž proběhnou parlamentní volby, ve kterých hned několik stran včetně nejsilnějšího opozičního hnutí ohlašuje strukturální změny ve veřejnoprávním vysílání, včetně převodu pod státní rozpočet a změny charakteru instituce na státní příspěvkovou organizaci. Chudárek tyto kroky odmítá, zda ale bude schopen politiky přesvědčit, ukáží až jeho reálná rozhodnutí.