Letos na podzim se završí druhé funkční období generálního ředitele České televize. Ještě předtím nás čeká oblíbená taškařice: výběrové řízení, ve kterém bude Rada České televize hodnotit projekty s vizemi uchazečů do roku 2029. Ať už v říjnu usedne do nejvyšší manažerské funkce kdokoliv, povede televizi v nejistém období plném náročných změn. První nástraha na všechny zájemce čeká už letos v dubnu. Rada České televize si pro ně připravila zákeřné chytáky.

Především musí najít, kde jsou vůbec vyvěšené podmínky výběrového řízení. Samozřejmě, že jsou „na webu“ – ale ukryté tak, že situace připomíná klasickou sci-fi Stopařův průvodce po galaxii. Tam úředníci schovali oznámení o stavbě dálnice na vývěsku do setmělého sklepa bez schodů, v němž návštěvník musel projít na zrušený záchod za cedulí Pozor, leopard. Samotný dokument byl zastrčený na dně zamčené registračky. Takže se nedá říct, že by nebyl dostupný, jen to chtělo trochu snahy.

Pochopitelně nechci přirovnávat kontrolní orgán České televize k nějakému setmělému sklepu, to by mě ani náhodou nenapadlo. Ve zveřejňování informací má však jisté rezervy. Dvoustránkové vyhlášení výběrového řízení je ukryté uprostřed zápisu z únorového zasedání. Kdo si dokument nestáhne anebo neví, kdy se o věci jednalo, toho web Rady České televize nijak nenavede. Chceš řídit nejdůležitější médium v zemi? Tak se předveď, jak umíš hledat informace.

Kdo překoná první překážku na horách Franze Kafky, toho už další kroky nezaskočí. Elektronická fáze celého výběrového řízení v této chvíli stejně končí. Dál se bude papírovat. A tisknout. A sešívat.

Každý z uchazečů totiž musí dodat až deset lejster: přihlášku se základními osobními a kontaktními údaji, kopii občanky, ověřenou kopii vysokoškolského diplomu, originální výpis z rejstříku trestů, ověřenou kopii lustračního osvědčení (pokud je uchazeči přes 50 let), čestné prohlášení, že nebyl komunistický funkcionář, čestné prohlášení o absenci střetu zájmů, životopis, prohlášení o zpracování osobních údajů a projekt.

Projekt přitom musí být nejméně na pět a nejvíce na deset stránek. Není úplně jasné, jak rada definuje stránku, protože píše o „normostraně A4“, která ale neexistuje. Buď je normostrana (1800 úhozů), nebo formát A4. Pokud roztáhnete 1800 znaků na stránku A4 podle standardu pro psací stroje, bude to vypadat jako vysokoškolské práce některých českých politiků. Kdo se bude řídit tím, že má odevzdat pět normostran, tedy 9000 znaků, ten bude mít podstatně jednodušší práci než kandidát poctivě popisující pět stránek. Chtěl bych pak vidět, podle čeho rada posoudí, jestli přihláška splnila parametry.

Kvůli svazku papírů musí kandidátka nebo kandidát prokázat ještě další kvalifikaci. Rada doporučuje, aby se s přihláškou a jejími přílohami nedalo neoprávněně manipulovat. Představuje si „pevné, nerozebíratelné sešití“ anebo „kroužkový pořadač“, ovšem opět zabezpečený proti manipulaci s jednotlivými listy. Asi to bude chtít spoustu lepidla.

Až ten kandidátský svazek bude dostatečně pevný, musí ho uchazeč dát do neprůhledné obálky společně s flashdiskem, na němž bude elektronická kopie projektu. Obálku musí dobře uzavřít – a odvézt na Kavčí hory. Rada České televize totiž nepřijímá přihlášky poslané poštou. Uchazeči se musí dostavit osobně anebo poslat kurýra. Kdo najde správnou budovu (pozor, chyták, nejedná se o hlavní recepci České televize), ten dostane vítězné razítko potvrzující podání přihlášky. Musí to ale stihnout od 9 do 16 hodin ve tři přesně určené dny, jinak si obálku nikdo nepřebere.

V celém procesu už chybí jenom traktorový papír, kopíráky a fax, aby byl dojem roku 1993 úplný. Háček je v tom, že Rada České televize nemá datovou schránku, protože nemá právní subjektivitu. A do datové schránky České televize tato přihláška nepatří. Třeba by ale stačil e-mail s elektronickým podpisem, popřípadě s heslem, které by fungovalo stejně jako otevírání neprůhledné obálky. Jak to asi zvládají v jiných státech, kde se elektronické dokumenty kupodivu nemusí tisknout?

Devadesátky stačí vysílat, nemuselo by se podle nich kandidovat. Ale zase snadno poznáte uchazeče. Budou mít na jaře prsty od lepidla, a ti, kterým ujede sešívačka, také náplasti. Vzhůru do digitální budoucnosti!