Offensive weapons (Miami Herald, 21. dubna 2002)

Spojené státy vyvíjejí Smradlavou Bombu. „Cože?“ říkáte si. „To nám nestačí jedno New Jersey?“

Jenom vtipkujte. Ale tohle bude závažná otázka naší národní bezpečnosti. Podle článků, které mi zaslalo hned několik pozorných čtenářů, požádalo ministerstvo obrany vědce, aby vytvořili takový puch, který je protivný všem lidem bez ohledu na kulturní původ. Tento zápach by armádě umožnil dostat lidi bez zranění ze zadaného místa.

Ovšem na druhou stranu přitáhne psy. Čím hůř něco smrdí, tím víc to chce pes srdečně očuchat. Vzpomínám si, jak jsem jednou doma přátelsky hostil nepřátelského hosta v podobě střevní chřipky, když jsem zjistil, že urgentně potřebuju (jak jsme říkali na vejšce) usednout na trůn a vládnout. Stihnul jsem to až do haly, kde jsem klesnul na všechny čtyři a vypustil většinu tělesných tekutin, včetně, a to jsem si celkem jistý, vlastní sleziny. Bylo to příšerné, ale mého psa Earnesta to uvedlo do divoké psí euforie, kdy se klepal štěstím a vesele mi štěkal do pravého ucha, jako by chtěl říct: „TOHLE jsou nejhezčí Vánoce VŠECH DOB!!“

Takže tahle Smradlavá Bomba by nefungovala na psy. Ale rozhodně by fungovala na lidi. Vím to, protože před několika desítkami let jsem se účastnil historické ukázky síly smradu. Bylo to roku 1962, kdy se třída nás deváťáků ze Střední školy Harolda C. Crittendena v Armonku, New York, vydala na školní výlet kolem Bostonu.

V Salemu (Massachusetts) jsme naštívili Dům Se Sedmero Krovy, místo, kde se odehrává kniha předního uspávače hadů, Nathaniela Hawthoma.

Jak si URČITĚ pamatujete, v tomto domě je tajná chodba.

Zatímco se dupání mých spolužáků rozléhalo touto chodbou, jeden ze studentů – budu mu říkat třeba „Clifford“, protože se tak jmenoval – vypustil OBŘÍHO ducha. Jedna z teorií tvrdila, že to byla páchnoucí petarda, kterou si Clifford koupil ve slavné Jackově Prodejně Kanadských Žertíků v Bostonu.

Jiná teorie tvrdila, že toho ducha vypustil Clifford osobně, protože měl pro takové věci přirozené nadání. Ať už to bylo jakkoliv, smrdělo to tak strašně, že museli evakuovat celý dům – včetně všech sedmi krovů. Byl to poslední výlet do téhle oblasti, na který kdy studenti Střední školy Harolda C. Crittendena jeli. Dovolte mi tedy, abych se i za své spolužáky co nejupřímněji omluvil všem třídám, které byly po nás: Kiš kiš.

Chtěl bych ale říct, že ten pentagonský koncept Smradlavé Bomby není nic než teorie. Podle National Geographic Today zkoumají zápachoví vědci směs puchu, tvořenou ’’zvratky, lidskými výkaly, tělesnými pachy, spálenými vlasy a zahnívajícími odpadky“. Vědci uvádějí, že když si dobrovolníci přičichnou k téhle směsi, a teď se připravte na překvapující vědecké zjištění, nic to s nimi neudělá.

Možná jednoho dne naši vojáci použijí takový smrad, aby donutili nepřítele vyklidit pozice. Kdyby nefungoval, přistoupíme k méně humánním zbraním, třeba skečům „komika“ Romana Skameneho.

Ale je tu něco, co mi ve spojení s pachovými zbraněmi dělá starosti: JINÉ ZEMĚ UŽ MOHOU BÝT NAPŘED. Říkám to, protože se mi do rukou dostaly prázdné obaly od dvou varujících zahraničních výrobků, které mi zaslal pozorný čtenář Tom Lemley, a přísahám, že jsem si to nevymyslel.

První výrobek se jmenuje „Drastická záchodová vůně“. Prodává se ve spreji, na kterém je jen několik anglických slov: „Drastická záchodová vůně“, „Novinka“ a „Vyrábí Johnson Wax, Egypt“. Zbytek je v cizím jazyce, takže nevíme, jestli tento produkt drasticky osvěžuje vzduch na záchodě, nebo – a toho se obávám – jde o SKUTEČNOU drastickou záchodovou vůni, což by mohla být jednak dost účinná zbraň a jednak taky skvělý název pro rockovou kapelu.

Ten druhý je íránský prací prášek pojmenovaný „Fujtix“. Přímo na krabici je velkými rudými písmeny napsáno „Fujtix“. A taky tam stojí: „Nejlepších výsledků dosáhnete namočením velmi špinavého oblečení na několik minut do Fujtixu a pak pokračujte normálně“.

Je mi líto, ale nevidím moc možností, jak bychom jako národ mohli „pokračovat normálně“, pokud víme, že Íránci mají Fujtix a Egypťané Drastickou záchodovou vůni. Logická otázka tedy je: Čím disponuje Irák? Nechci šířit paniku, ale ani já, ani nikdo, koho znám, jsme si nikdy nedokázali představit, co může vypustit Clifford.

Další překlady najdete na www.davebarry.cz.