Po každé nešťastné události se profily pachatelů na Facebooku stanou žádaným zbožím. Jenže… co když žádný nemají?

Každou smutnou událost provází v posledních letech nebývalá mediální hysterie. Ždímačky emocí jedou naplno, takže se díky googlování reportérů dozvíme i to, kolik farem osázel pachatel ve FarmVille předtím, než se vydal vraždit.

Stalo se normou, že mezi prvními věcmi, které novináři hledají, když se něco stane, jsou profily pachatelů a obětí na sociálních sítích. Média pak zaplaví fotky stažené z Facebooku, často i citace ze statusů a z komentářů od přátel.

Uchytila se i nebezpečná úvaha, že ten, kdo nemá profil na sociální síti, je divný a podezřelý. Naposledy se takové dedukce objevily po páteční střelbě na americké základní škole. Nejdřív jsme si vyslechli spoustu zmatených informací, které se každou chvíli měnily. Když policie konečně potvrdila, kdo střílel, věděli jsme pro změnu i to, co jsme snad nikdy vědět nepotřebovali.

Chlapec, který střílel, byl prý „fixovaný na svou aktovku“, hrál násilné počítačové hry a kromě toho měl pořád ruce v kapsách. S googlováním novináři tentokrát neuspěli, Adam Lanza si hlídal soukromí, takže neměl profil na Facebooku. Hned to bylo bráno jako důkaz jeho podezřelého chování.

Nejhorší je, že vyšetřování není ani náhodou u konce, a tak každý den vycházejí další díly nekonečného seriálu o střelbě v Connecticutu. Přitom vlastně nikdo neví nic nového, proto nám redakce servírují jenom emoce zabalené jako zprávy.

Jediná jistota, kterou máme, je, že se určitě stane zase něco jiného, co překryje aktuální události. Hlavně bude silvestr, takže střelbu ve škole vystřídá tradiční vata o začátku nového roku v jednotlivých zemích světa.

Vzoreček

U nás se naštěstí nestřílí, český internet se proto baví třeba prezidentskými volbami.

Svérázný způsob vyřazování neplatných hlasů z kandidátních listin, který předvedlo ministerstvo vnitra, spustil kromě soudních sporů taky lavinu žertů. Vydržela až do losování kandidátských čísel, a to naprosto v duchu úřednické metodiky.

Vážnější tón dostala celá aféra v okamžiku, kdy vnitro nepravdivě tvrdilo novinářům, že sporný vzoreček dodala počítačová firma Hewlett Packard. Ta se proti tomu okamžitě ohradila. Ministerstvo nakonec vycouvalo a přiznalo, že vzorec vymysleli jeho vlastní úředníci. Ti navíc dál trvají na tom, že jejich metodika je možná, i když jim Nejvyšší soud ve svém rozsudku vzkázal, že to je nesmysl.

Informačním technologiím ve státní správě se zkrátka nějak nedaří. Aby v tom vnitro nebylo samo, zhroutil se – asi ze solidarity – i registr vozidel. Jednou budeme hodně překvapení, až zjistíme, že něco funguje bez problémů.

Jak vyfotit strom

Když dáte fotografovi za úkol vyfotit prezidenta, zní to jako jednoduchá věc. Horší je to ve chvíli, kdy zjistí, že jste měli na mysli stejnojmenný strom.

Prezident je totiž druhý největší strom na světě. Ční do výšky 75 metrů a je úctyhodně starý: na kalifornském pobřeží roste 3200 let, takže zapustil kořeny někdy v době dobytí Tróji a vlády egyptského faraona Ramesse III.

Nafocení stromu si objednal časopis National Geographic a vybral si k tomuto úkolu zkušeného fotografa Michaela Nicholse. Magazín pak na své stránky umístil nejenom výslednou fotku, ale hlavně dvouminutové video z focení, které vám odhalí spoustu zajímavostí.

Dozvíte se třeba, že tak velkou fotku pořídíte jedině poskládáním 126 samostatných obrázků. Uvidíte i složitou konstrukci, na které byla uchycená technika. A samozřejmě se před vašima očima složí i celý portrét stromu.

Takový vánoční stromeček byste asi zdobili ještě příští rok.

Tak šťastné a veselé!