Fenomén weblogů zasahuje i země, do nichž byste to možná neřekli. Důsledky už ale jsou dá se říci typickým projevem tamní kultury. Jako v případě íránského bloggera Sina Motallebiho. Toho v neděli 20. dubna ráno, v den jeho 30. narozenin, zatkla tamní policie a obvinila ho z ohrožování národní bezpečnosti. Měl se ho dopustit tím, že poskytnul rozhovor několika zahraničním rádiím, vysílajícím v perštině, dále tím, že psal články do novin a nakonec i tím, že psal weblog. Motallebiho osudy jsou ještě spletitější. Jeho weblog WebGard (íránské úřady ho zřejmě smazaly, najíždí prázdná stránka, Google si pamatuje záznam z 20. března, bohužel jen perskou verzi) se věnoval kultuře, společnosti, médiím a webu. Sinova manželka Farnaz zase pravidelně píše weblog o jejich novorozeném synovi Manim. Ten ještě funguje, poslední zápisek je z pondělí. Na stránce najdete i Sinovy fotky. Sina psal především filmové recenze pro íránské časopisy, později spolupracoval s reformními kritickými novinami Jameah a Hayat-é-No, které Írán zlikvidoval v lednu. Sina tento krok kritizoval a na svém blogu otevřeně mluvil o šikaně ze strany státu, přičemž se zastával jednoho z dříve zatčených novinářů, svého kolegy Alirezy Eshragiho. Zřejmě tím na sebe přivolal pozornost úřadů, navíc mu přitížilo, že jeho otec je filmovým scénáristou předrevolučních filmů, které se nyní v Íránu nesmějí promítat. Co hůř, tím, že o zatýkání novinářů (Írán jich zavřel už devět) psal a informoval do zahraničí, pobouřil i své kolegy disidenty. Ti mají za to, že o zatčených by se mělo mlčet (tak trochu kavárenská revoluce, že?). Jeho přátelé však mlčet nechtějí a promptně vytvořili petici za bloggerovo propuštění, adresovanou nejen oficiálním íránským úřadům, ale také Výboru pro lidská práva při OSN a různým dalším organizacím. Jejich kroky podporuje mezinárodní novinářská organizace Reportéři bez hranic. O dalších osudech Motallebiho není zatím nic známo.