Bývalý ministr kultury za ČSSD Vítězslav Jandák představil další ze svých návrhů, jak by měla vypadat budoucnost České televize a Českého rozhlasu. Minulý týden předložil k diskusi myšlenku, zda by nebylo lepší obě veřejnoprávní média zrušit a veřejnou službu objednávat u soukromých provozovatelů. Podobný návrh už před několika lety zvažovali někteří poslanci ODS. Jandák tvrdí, že se dvě veřejnoprávní média prodražují; třetí veřejnoprávní subjekt, Českou tiskovou kancelář, už společně s kolegy z kulturního výboru Sněmovny navrhnul privatizovat.

Novou podobu veřejnoprávních médií hledá sociálnědemokratický poslanec od loňského podzimu. V Otázkách Václava Moravce a Denících Bohemia se tehdy zamýšlel nad tím, že by Česká televize měla být buď státní, nebo soukromá, ale nic mezi tím. „Stát, tedy Parlament, by tvrdě dohlédl na sbor lidí, kteří by uhlídali objektivitu zpravodajství,“ řekl Jandák v říjnovém rozhovoru pro Deníky Bohemia. „Všechno by bylo průhlednější,“ dodal.

O měsíc později projednával kulturní výbor Poslanecké sněmovny zprávu o činnosti a hospodaření České tiskové kanceláře. Na návrh Petra Plevy (ODS), ke kterému se Jandák připojil, přijal výbor usnesení, v němž žádá Ministerstvo kultury, aby připravilo návrh na privatizaci této tiskové agentury.

Zatímco Pleva uváděl jako důvod, že ČTK nedostává žádné státní dotace ani koncesionářské poplatky a je hospodářsky soběstačná, Jandák si stěžoval na kvalitu agenturního zpravodajství, a to zejména v případě poslance Kosti Dimitrova. O něm Česká televize odvysílala reportáž, že neoprávněně užívá inženýrský titul, což se o den později ukázalo jako blamáž. Mezitím ale od České televize mylnou informaci převzala ČTK i další média.

Koncem ledna pak Jandák v Otázkách Václava Moravce přišel s koncepcí sloučení České televize a Českého rozhlasu do jednoho společného subjektu. Už v roce 2001 spojení televize a rozhlasu podporoval nynější ministr vnitra Ivan Langer (ODS). „Bude méně zaměstnanců, více odborníků, efektivnější využití výrobních prostředků – autorská práva, personalistika, ekonomika, správa budov, autopark. Další úspory by přineslo spojení zpravodajství a publicistiky, ušetřilo by se na dopravě, zahraničních zpravodajích i technice…,“ argumentoval Jandák.

Česká televize reagovala, že si dokáže představit variantu samostatných i sloučených veřejnoprávních médií, rozhlas se postavil proti. „Dosud se nám nepodařilo rozklíčovat, v čí prospěch by takové spojení bylo,“ vzkázal tehdy ČRo v tiskové zprávě.

Na pytlíku od mouky

O možném spojení České televize s Českým rozhlasem slyšeli z Jandákových úst znovu účastníci výroční konference České asociace kompetitivních komunikací. V pražském hotelu Diplomat se Jandák minulé pondělí účastnil panelové diskuse o digitálním vysílání. „Je zbytečné, abysme měli veřejnoprávní televizi a veřejnoprávní rozhlas jako dvě instituce, protože na pytlíku od mouky spočítáno se nám to velmi prodražuje,“ připomněl exministr kultury svou lednovou myšlenku.

Nezůstalo ale jen u ní. „Myslím, že politik by měl dávat témata,“ poznamenal Jandák a hned představil několik dalších námětů. Jedním z nich je například požadavek na definici veřejné služby, která podle Jandáka spočívá především v předpovídání počasí. I soukromé televize podle jeho názoru dělají ryze veřejnoprávní pořady. „Já jsem si jako ministr nechal vypracovat elaborát, co je to veřejnoprávní. Těch elaborátů mi přišlo pět. Všechny byly takhle tlusté, když jsem se tím zhruba prokousal, tak každý tvrdil něco jiného,“ vzpomínal.

Například Českému rozhlasu ukládá zákon č. 484/1991 Sb. vysílat mj. dokumentární, umělecké, dramatické, sportovní, zábavné a vzdělávací pořady, včetně těch pro děti a mládež. Rozhlas také musí přispívat k právnímu vědomí obyvatel a podporovat svobodu a rozmanitost názorů.

Nakupujte u soukromníků

Dalším tématem, které Jandák na konferenci otevřel, byla samotná existence médií veřejné služby. „Co když uděláme kontrakt stát versus třeba privátní stanice. A ten kontrakt se bude plnit v tom, že nám budou dělat veřejnou službu. I to je možné,“ nastínil předseda sněmovní mediální komise. „Proč máme neustále vytvářet veřejnoprávní instituce a jiné věci?“ položil řečnickou otázku.

Také tato myšlenka se už mezi poslanci objevila. „Konkrétní záměr privatizace České televize neexistuje. Ale úvahy o tom, zda na počátku třetího tisíciletí mají veřejnoprávní média smysl, je potřeba brát vážně,“ řekl například jeden z Jandákových předchůdců ve funkci předsedy mediální komise Ivan Langer už v roce 2000 pro týdeník Respekt.

V květnu 2006 k definování veřejné služby vyzval v rozhovoru pro server Česká média Langerův stranický kolega Zbyněk Novotný. „V první řadě musí dojít k definici, co vlastně veřejná služba je. Na ní se musí podílet široká odborná veřejnost. Dalším krokem je restrukturalizace současné ČT a ČRo před privatizací. (…) Neváhám použít výrazu, že je ve státním zájmu, aby privatizace ČT a ČRo proběhla nejtransparentnějším možným způsobem, aby nevznikl stín pochybnosti, že se jedná o krádež nebo tunelování,“ uvedl mimo jiné člen sněmovní mediální komise.

A letos v březnu se nad veřejnoprávními médii zamyslel také bývalý ředitel televize Prima Martin Dvořák. Ve spolupráci s občanským sdružením eStat, které má blízko k ODS, pak předložil návrh na zestátnění Českého rozhlasu a České televize. Ředitele veřejnoprávních médií by mělo vybírat Ministerstvo kultury prostřednictvím standardního výběrového řízení, organizovaného personální agenturou.

Doslovný přepis vystoupení Vítězslava Jandáka na Výroční konferenci ČAKK 23. dubna 2007

„V této zemi se, ať je to v politice nebo ve veřejném životě, operuje na jedné straně ‘Stát nepotřebujeme’, na druhé straně ‘Stát musí být silný, státe, zaplať to’. Já bych řekl, že by si to lidi měli nejprve vyjasnit. Zájmové skupiny, politické strany, odborná veřejnost.

A já mám pocit, že teď pronesu něco velmi kacířského. Ale já se domnívám, proto jsem vznesl do éteru takovou tu svou úvahu, že je zbytečné, abysme měli veřejnoprávní televizi a veřejnoprávní rozhlas jako dvě instituce, protože na pytlíku od mouky spočítáno se nám to velmi prodražuje. Stačila by jedna instituce.

Já myslím, že politik by měl dávat témata. Další téma, když mluvíme tady o veřejnoprávnosti: Proč musíme mít veřejnoprávní televizi? Co kdybysme měli v podstatě vydefinováno, co je to veřejná služba? Podle mě je to víceméně počasí hlavně. Protože zas je ta ironie osudu: privátní televize dělají pořady, které jsou ryze veřejnoprávní a stát zas dělá veřejnoprávní televize. Je v tom guláš.

Je otázka další: Je potřeba, abychom měli veřejnoprávní média, nebo ne? Co když uděláme kontrakt stát versus třeba privátní stanice. A ten kontrakt se bude plnit o tom, že nám bude dělat veřejnou službu. I to je možné.

Rozumíte, takže já si myslím, že… (proslov narušil zvuk padající skleničky) …mluvím dost šokujícím způsobem, ne? Ale já si myslím, že jsou tady ty možnosti. Proč máme neustále vytvářet veřejnoprávní instituce a jiné věci?

Já se velmi hádám s různými odborníky z různých politických stran na toto téma. Já jsem si jako ministr nechal vypracovat elaborát, co je to veřejnoprávní. Těch elaborátů mi přišlo pět. Všechny byly takhle tlusté. Když jsem se tím zhruba prokousal, tak každý tvrdil něco jiného.

Takže si myslím, že se dostáváme díky překotnému technickému vývoji někam strašně dopředu a zůstává nám tady ta základní otázka: zda potřebujeme to, co je momentálně, nebo je třeba to změnit, zjednodušit, zrušit. Nevím.“