„Jak řekl jeden čínský politik, mně nezáleží na tom, jestli je kočka černá, nebo bílá, hlavně, že chytá myši. Já chytám myši, a to jsou ty zákony.“
To jsou slova premiéra Jiřího Paroubka. Komentoval jimi fakt, že novela zákoníku práce projde sněmovnou i přes odpor koaličních partnerů, a to pravděpodobně s pomocí komunistických poslanců.
Ponechme teď stranou reálie české politiky. Výrok o kočce je nepoměrně zajímavější, protože možná o zdrojích Paroubkovy inspirace vypovídá víc, než všechny jeho rozhovory.
Nepronesl ho totiž jen tak nějaký čínský politik. Jeho autorem je Teng Siao-pching (1904-1997). Tento pobočník „Velkého kormidelníka“ Mao Ce-Tunga a zasloužilý voják se v roce 1957 stal generálním tajemníkem Komunistické strany Číny. Avšak už v roce 1966 ho smetla Velká proletářská kulturní revoluce, při níž rudí gardisté terorizovali nebo zabili tisíce lidí v rámci honu na „vyznavače ideologických odchylek“, a to zejména v řadách inteligence. Teng sice o život nepřišel, byl však obviněn, že „kráčí kapitalistickou cestou“ a přišel o všechny funkce. Živil se pak jako opravář traktorů.
V roce 1973 byl plně rehabilitován, neuplynuly však ani tři roky, a manželka Mao Ce-Tunga ho znovu nechala zbavit všech funkcí. Teng prchnul do jiného kantonu, odkud pak vedl až do července 1977 boj proti Skupině čtyř, v jejímž čele stála právě Maova žena. Pro Tenga tato politická bitva skončila vítězně.
Vrátil se tedy znovu do nejvyšších funkcí a otevřel čínské hospodářství reformám. „Reforma, to je druhá čínská revoluce,“ prohlásil. Rozvoj socialismu v Číně naplánoval až do roku 2049, v Šanghaji povolil volné podnikatelské zóny. Z nejvyššího stranického vedení sice roku 1987 odešel, ale přesto všechno dění držel pevně v rukou. Armádu měl pod svou kontrolou až do roku 1990.
Citát o kočce pronesl Teng v roce 1979. Tou kočkou bylo míněna právě čínská ekonomika. Kritici Tengovi vyčítali, že jeho „model socialistického tržního hospodářství“ je příliš liberální. Teng jim odpověděl, že nejde o metodu, ale o výsledek – a tím má být rozvoj země. Další jeho citát už asi Paroubek používat nebude. „Být bohatý je báječné,“ prohlásil totiž Teng o soukromém majetku.
Teng na první pohled může vypadat jako reformní komunista, je však třeba připomenout i černé stránky jeho vládnutí. Byl to Teng, kdo v roce 1979 přikázal potlačit setkání Číňanů u pekingské Zdi demokracie. Byl to Teng, kdo obratnými politickými kroky donutil v polovině osmdesátých let Velkou Británii k uzavření smlouvy o odevzdání Hongkongu pod čínskou správu od roku 1997. Zavázal se tehdy, že Čína nebude po padesát let narušovat kapitalistické fungování ostrova.
Zdaleka nejhorší Tengův čin však měl teprve přijít. Byl to právě on, kdo 4. června 1989 poslal půl milionu vojáků na náměstí Tchien-an-men, aby s pomocí tanků zasáhli proti demonstrujícím studentům a civilistům. Teng nařídil, aby vojenský zásah byl co nejtvrdší. Došlo k masakru (odkaz do internetového archivu, původní stránka už neexistuje), při němž zemřelo přes 500 lidí, dalších více než 10 tisíc bylo zraněno. „Musí-li být zastřeleno 200 tisíc studentů, zastřelme je, neboť jinak v Číně vypukne chaos a bude trvat následujících sto let,“ svěřil se prý Teng bývalému singapurskému premiérovi Lee Kuan Yewovi.
Jak vidno, český premiér má v oblibě nejen citáty čínského komunisty, ale i jeho metody. Někdy skutečně nezáleží, jestli je politik Čech, nebo Číňan. Hlavně, že je rudý.