Kam se dnes podíváte, tam je nějaká předvolební debata. Rostoucí počet médií způsobil, že politici nevědí, které studio navštívit dřív. Už nestačí představit se divákům České televize, musíte oběhnout ještě tři další celoplošné stanice, a pokud jste Andrej Babiš, tak zajít ještě na přátelský teleshoppingový pokec do lidové hudební televize Šlágr. Vážně: premiér zavítal do vysílání tohoto kanálu, kde pro diváky udělali speciální nabídku a místo CD nebo DVD s kolovrátkovou hudbou byla k dispozici Babišova předvolební kniha. Kdo to neviděl, neuvěří. Také se na tomto programu představovala Aliance pro budoucnost, zastoupená Petrem Hannigem a Pavlem Sehnalem. Když jde o volební hlasy seniorů, jsou miliardáři najednou jedněmi z nás a neznají nic lepšího než plochou klávesovou hudbu.

Hodně se debatuje také ve videopořadech napříč internetovými servery. Pokud byste všechno chtěli poctivě vyslechnout, museli byste si vyhradit asi tak týden čistého času. A pak požádat rodinu a přátele, aby z vašeho okolí odstranili všechny ostré předměty. Už je to vlastně klišé, ale každé parlamentní volby překonávají ty předchozí v míře bizarností, před nimiž je stěží úniku. Když už něco z vlastní vůle odfiltrujete, stejně se to k vám nakonec dostane přes WhatsApp nebo sociální sítě. „Viděl jsi to?“ Viděl. A o to právě jde. Politik v předvolební kampani plácne cokoliv a klidně se i zesměšní, získá však díky tomu mediální prostor zdarma. A každý ví, co udělal.

Vyprázdněnost české politiky, kde se hraje na emoce a ještě pořád se vytahují desetiletí vyčichlá témata, se potom projevuje na formě a průběhu předvolebních debat. Malé subjekty jsou ukřivděné, že se s nimi nezachází stejně jako s těžkými vahami tuzemské politiky. Uskupení Trikolora Svobodní Soukromníci by chtělo debatovat v hlavním vysílacím čase České televize. Už zmíněný Pavel Sehnal dokonce dorazil s protestní peticí přímo na zasedání Rady České televize. Veřejnoprávní televize to nemá jednoduché: buď udělá panel se všemi, ale nikdo se na to nebude dívat a potrvá to čtyři hodiny, anebo omezí počet kandidátů a těm minoritním dá prostor v jiném pořadu. Každé řešení někdo Kavčím horám omlátí o hlavu.

Vedle toho mají kandidující strany rovnocenný vysílací prostor v České televizi a Českém rozhlase. Klasické reklamní kampaně si zaplatit nemohou, zákon to nedovoluje. O to víc ale řádí na sociálních sítích, kde se už dávno smazaly hranice mezi realitou a satirou. Třeba při pohledu na propagační materiály Volného bloku s pravopisnými chybami už musí člověk váhat, jestli je to fotomontáž od vtipálků, anebo svérázná forma vzpoury vůči jakémukoliv diktátu, nejenom tomu z Bruselu.

Když se potom takový výběr z hroznů začne hádat v televizním studiu, začnou ztrácet nervy i profesionální moderátoři, jimž nezbývá, než na křičící hosty ječet taky. Je to čiré zoufalství, reálně se toho z takových diskusí moc nedozvíme. Přesto komerční televize usoudily, že jim stojí za to dělat vlastní debaty. Sněmovní volby jsou ty nejdůležitější, chodí k nim nejvíc voličů, logicky by tedy názorové střety kandidujících stran měly lákat i diváky a zajišťovat pohodlnou sledovanost. Ejhle, nestalo se. Zájem je slabý, někdy by se dalo dokonce říct, že vyloženě podprůměrný. Kdo by se díval na halekající politiky, kterých bylo zejména za poslední rok a půl pandemie na obrazovkách až dost? Možná masochista. Dost možná se dramaturgové namlsali při prezidentských volbách, kdy debaty kandidátů lákaly miliony diváků. Jenže když letos Prima nasadila do nedělního hlavního vysílacího času diskusi s názvem Česko hledá premiéra, tak ji vidělo 396 tisíc diváků, a to v součtu za dvě stanice (kromě „velké“ Primy totiž souběžně byla na české CNN). O tomto pořadu se však hodně diskutovalo na sociálních sítích.

Do voleb zbývá už jen pár dnů a frekvence vysílání předvolebních diskusí se ještě zvýší. Marketingoví konzultanti politických stran nepochybně budou ladit taktiiku, možná si přichystají nějaké šrapnely, které vypustí těsně před otevřením volebních místností. Zatím to ale vypadá, že unavená veřejnost přinejmenším během hlasování pomocí dálkových ovladačů volí Lukáše Vaculíka jako hlavního hrdinu seriálu Ochránce na České televizi. Každou neděli pro něj hlasuje víc než milion lidí.