Spor plzeňského Městského ústavu sociálních služeb s Divadlem Spejbla a Hurvínka o autorská práva k těmto legendárním loutkám je jako absurdní sen. Ředitel ústavu nejnověji podal návrh na předběžné opatření, kterým by bylo Divadlu S+H znemožněno používat příslušnou ochrannou známku, jejíž součástí je i divadelní činnost, která by tím pádem musela být okamžitě zastavena.

Spor začíná vlastně už u zrodu Spejbla. Podle ředitelky Divadla S+H Heleny Štáchové, vdově po Miloši Kirschnerovi, který divadlo dlouho vedl a přivedl ho ke slávě, nakreslil divadelník Josef Skupa v roce 1919 na kus balicího papíru návrh loutky, která měla nahradit v dětských představeních Kašpárka.

Návrh předal řezbáři Karlu Noskovi. Uběhnul rok, Skupa mezitím na svůj návrh nejspíš zapomněl, když v tom mu Nosek přinesl figurku Spejbla. Ta byla ale zřejmě dost odlišná od varianty, kterou načtrtnul Skupa, nicméně jsou to pouze dohady, protože po téměř 85 letech to už nikdo přesně neví.

I kdyby odlišná nebyla, právníci se shodují, že samotný Skupův návrh není autorským dílem. Figurka, vyřezaná loutka, to už autorské dílo je, ale nikoliv Skupy, ale řezbáře Noska. Podle Reflexu z minulého týdne zaslal dokonce Skupa Noskovi dopis, v němž mu děkuje za vymyšlení jména postavy a její realizaci.

„Prof. J. Skupa byl především vynikajícím interpretem a je nesporným spoluautorem divadelních her, tedy děl literárních, ale není a nikdy nebyl autorem samotných loutek Spejbla a Hurvínka (výtvarných děl), ani jejich jmen. Divadlo autorská práva k literárním dílům prof. Skupy po celou dobu od jeho smrti (1957) respektovalo. Ze hry autorů Weniga a Skupy ‘Hurvínek mezi broučky’, kterou divadlo 30 let z pietních důvodů uvádělo, byly dědicům prostřednictvím DILIE odváděny tantiemy. (V průměru šlo o částku 50 000 Kč ročně). Z důvodu nepřehledných majetkových práv, jsme tuto hru od poloviny r.1999, stáhli z repertoáru,“ říkají ke sporu zástupci divadla.

Ve sporu jde především o peníze. Městský ústav sociálních služeb v Plzni, kterému odkázala autorská práva ke Skupovým dílům sestřenice Josefa Skupy (přičemž není jasné, jak tato práva nabyla, neboť nebyla dědicem v přímé linii), si totiž nárokuje:

  • jednorázovou odměnu 400 000 Kč za to, že divadlo užívá ve svém názvu jmen Spejbla a Hurvínka (nemá nárok, viz výše),
  • pravidelnou odměnu ve výši 3 % z tržeb divadla, 15 % z užití děl J. Skupy (které divadlo nemá na repertoáru),
  • podílovou odměnu za užití postav v jakémkoliv médiu – v divadle, v televizi, na zvukových nosičích, na internetu,
  • 3 % z čisté ceny prodejů a 16 % z prodejů děl Skupových,
  • za užití S+H od roku 1992, kdy ústav dědil po Skupově sestřenici, 300 000 Kč + 30 % ze sjednaných odměn.

Částky by se měly úměrně zvyšovat s růstem inflace.

Nejnověji divadlo oznámilo, že ředitel MÚSS Gustav Šlechta zažádal Městský soud o předběžné opatření, důsledkem kterého by bylo zákazáno divadlu používat jeho ochranné známky až do vyřešení soudního sporu. Protože náplní ochranné známky je i umělecká činnost, znamenalo by to zastavení divadelního provozu, tvrdí zástupci divadla.

Městský soud tuto žádost zamítl jako bezpředmětnou. Ředitel Šlechta se však s touto skutečností nespokojil a odvolal se k vrchnímu soudu.

Chcete-li Spejbla s Hurvínkem podpořit, můžete to učinit na oficiálním webu divadla: http://www.spejbl-hurvinek.cz/, kde také najdete celý smutný příběh včetně novinových článků.