Jsem král komiků, prohlásil a basta
Kdo je ten fouňa, chce hlásat dál?
To bude jistě Burian Vlasta
Veliká krysa a všech myší král
Agitační píseň Voskovce a Wericha, kterou cituji v úvodu, vznikla ve Spojených státech jako poselství do protektorátu Čechy a Morava. Celý text najdete ve výborné knize mapující černé období historie českého filmu. Napsal ji Stanislav Motl, nese název Mraky nad Barrandovem (odkaz mimo tento web) a bylo by chybou ji zařadit jako „další knihu o hercích“. Ano, Motl se zabývá populárními herci, kteří si vychutnali slávu za první republiky a tvrdý pád bezprostředně po skončení druhé světové války. Ale narozdíl od povrchních spisků, které těží ze známých jmen, se Motl vydal jinou cestou. Léta strávil v archivech a zpovídáním pamětníků, probíral se fakty a výsledkem je dokumentace lidí a doby.
Motl hvězdy černobílého filmu nesoudí, nemoralizuje, neukazuje prstem. Dokládá fakta, cituje prameny, nechává promlouvat pamětníky, zasazuje informace do dobového kontextu. Ukazuje, že na první pohled jasný případ se může zašmodrchat, pohlédneme-li na něj jinýma očima. Tak to bylo i se zmíněným Burianem. Populární komik sice opravdu natočil v Československém rozhlase antisemitský skeč, v němž hrál opilého Jana Masaryka, kterak vzkazuje z Londýna, že Kohn zdraví Sáru. Ale existují pamětníci, kteří vzpomínají, že na Burianovi byl znát odpor, s nímž ty tři věty pronášel a navíc to byl prokazatelně jediný skeč, který za celou dobu protektorátu natočil. Přesto mu po válce zničil život a k filmu se mohl vrátit až po přímluvě toho samého Wericha, od něhož se z bezpečí Ameriky dozvídal, že je krysa… A to přesto, že „šetřením a výslechem svědků bylo zjištěno, že obvinění jsou vcelku bezpodstatná a proto se komise rozhodla upustiti od dalšího trestního stíhání“.
Knihu si určitě kupte. Je to výpověď o tom, jaké podoby má fanatismus, ať už jde o hajlování v Národním divadle nebo lynčování nevinných hysterickým davem v ulicích Prahy. Je to výpověď o zaslepené nenávisti, jejíž příčinou může být i drb, že někdo někoho někdy slyšel, že možná někam telefonoval a možná taky ne.
Škoda jen, že knize ubližuje nevalná sazba, která vypadá jako okouzlení možnostmi Quarku a Corelu. Tak výborná kniha by si jistě zasloužila mnohem lepší provedení, než to, v jakém ho poslali do světa v Rybka Publishers (odkaz do internetového archivu, původní stránka už neexistuje).
PS: Jako jistou ukázku z knihy můžete brát causu o tragickém osudu režiséra Jana Svitáka (odkaz do internetového archivu, původní stránka už neexistuje) v aktuálním čísle Reflexu. Zfanatizovaný dav ho polonahého kopal ulicemi Prahy a nakonec ho nechal zastřelit sovětským vojákem.