Evropský parlament v Bruselu nepatří k nejhezčím budovám na světě, notabene pokud je sychravo, opodál probíhá jakási demonstrace a zároveň se otevírá nové návštěvnické centrum. V takovém případě se totiž mezi obvyklým davem proplétají ještě brigádníci a zaměstnanci parlamentu, kteří rozdávají letáčky na tu velkou slávu, což zesiluje obvyklou lehce chaotickou atmosféru.

V říjnu 2011 tato spletitá budova, která je tak velká, že v ní nemají své názvy jen zasedačky, ale pro jistotu tam pojmenovali i chodby, které je spojují, hostila další ročník Digital Radio Conference. Tato konference je společně s jarním Multimedia Meets Radio iniciována rozhlasovou pracovní skupinou Evropské vysílací unie, ve které zasedám.

Zadání pro konferenci znělo: ukázat, jak digitální rozhlasové vysílání vypadá v praxi a ujasnit si, kdy bychom chtěli dosáhnout jasných cílů. To první se vcelku podařilo, to druhé zůstalo nedořečené.

Odborníci z druhého patra

Program Digital Radio Conference 2011 byl rozdělen do dvou dnů. První část proběhla jen odpoledne a konala se v otevřeném prostoru na druhém patře Evropského parlamentu, kde je v rohu televizní studio. Otevřený prostor byl zvolen záměrně: předpoklad byl, že každý, kdo půjde kolem – minimálně do blízké kavárny – se alespoň na chvilku zastaví a podívá se, co zajímavého se tam děje.

Poblíž pak stály sličné asistentky u stolku s digitálními rádii, mobily a dalšími zařízeními, na kterých jde naladit digitální rozhlasové vysílání (DAB). Čas od času k nim přišlo několik lidí, prohlédli si vystavené přijímače a zase odešli.

Vedle mezitím probíhala hodinová diskuse, nejdřív francouzsky, potom anglicky. Debata byla živě přenášena belgickým digitálním rozhlasem, a také do Afriky prostřednictvím systému DRM. Pochopitelně to byla především ukázka možností nových technologií – v Mozambiku, kam signál mimo jiné proudil, se asi moc zájemců o technologickou debatu v Bruselu nenašlo.

Debatě sice nepřihlíželo mnoho diváků, ale zato naplno využila všechny možnosti, které digitální rozhlas poskytuje. Na obrazovkách okolo i na ukázkových přijímačích tak mohli kolemjdoucí vidět fotografie z průběhu debaty, vizitky diskutujících a dokonce i mapy, pokud se do diskuse zapojil někdo po telefonu. To vše vznikalo na počítačích jen pár metrů od studia.

Skandinávci nečekají

Z druhého dne konference vyplynulo, že nejlepší cestou do budoucna je kombinace digitálního signálu s doplňkovým internetovým kanálem (tzv. hybridní rádio).

Jedním z řečníků byl norský ministr kultury Roger Solheim. Norsko je zajímavé tím, že chce za několik let vypnout klasické VKV vysílání, což je věc, kolem které zbytek Evropy víceméně opatrně našlapuje. „Je zábavné vidět, jak státy, které nepatří do Evropské unie, jsou daleko napřed,“ rýpnul si holandský průvodce konferencí Erik de Zwart, jinak rozhlasová a televizní celebrita, když vítal Solheima na pódiu.

Ne že by cesta k digitálnímu rozhlasu byla v Norsku nějak extrémně lehká. DAB v zemi běží už od roku 1995 a jeho signál pokrývá 80 procent populace. Po šestnácti letech provozu se jeho poslechovost vyšplhala na 8% podíl v denním poslechu a 20% podíl v týdenním share. Norové naladí dva multiplexy s celkem 18 stanicemi.

„Dříve jsme zastávali názor, že vypneme FM, pokud bude aspoň 50 % domácností poslouchat rozhlas digitálně, ale to bychom nevypínali nejspíš ani v roce 2026,“ zhodnotil situaci Solheim. „Nicméně neřešíme jestli přepnout, ale kdy,“ dodal.

Vládní materiál počítá s tím, že by celoplošné analogové rozhlasové vysílání skončilo v roce 2017, a to v případě, že budou splněny všechny předem dané podmínky. Mezi ně patří 99,5% digitální pokrytí norského národního vysílatele NRK a 90% pokrytí v případě soukromých kanálů. Pokud těchto čísel digitální sítě nedosáhnou, i tak je vláda přesvědčena, že vypnutí FM je správné řešení. „Když tyto podmínky splněny nebudou, vypne se i tak v roce 2019,“ potvrdil norský ministr kultury.

Na plánu se shodly všechny parlamentní strany s výjimkou jedné, a sice Strany pokroku (FRP), která má v parlamentu druhý nejvyšší počet křesel. Neprotestují ani samotná rádia, jejich provozovatelé ocenili jasná a čitelná pravidla. Dříve povinné kritérium 50% poslechovosti digitálních stanic se změnilo na nepovinné, stejně tak už není povinné dořešit poslech v autech (řidiči tvoří 20 % posluchačů).

Co si norská rádia od digitalizace slibují? Především lepší signál v odlehlejších oblastech, čili v podstatě zlepšení pozice na trhu. Sníží se také náklady na šíření signálu, protože počet vysílačů klesne ze současných 2000 analogových na 600-700 při použití DAB. Tři hlavní hráči mají dohromady 95% podíl na trhu (z toho stanice veřejnoprávní NRK se dlouhodobě pohybují mezi 50-60% podílem, srovnejte to s podílem Českého rozhlasu). Digitalizace doplněná o nové služby by také mohla přilákat Nory zpátky k přijímačům (denní poslechovost v posledních dvaceti letech stále klesá). Silnou konkurencí „starých“ médií je v Norsku internet, protože 84 % domácností má vysokorychlostní připojení.

Skandinávie obecně digitální rozhlas podporuje. Ve Švédsku se vysílá digitálně od roku 1995, naladit je možné 8 stanic, ovšem jen s omezeným pokrytím. Nyní začíná licencování soukromých digitálních rádií, jasno by mělo být na začátku roku. Na jaře 2013 by vláda měla předložit koncepci dalšího postupu. „Potřebujeme plán vypínání FM ve Švédsku a financovat přechodové období, je nutná spolupráce soukromých a veřejnoprávních stanic. Ani ve Švédsku se neřeší jestli, ale jak a kdy,“ vysvětlil Mats Åkerlund ze Švédského rozhlasu.

Hledání Steva Jobse

Několikrát během diskuse padlo, že pokud něco digitálnímu rozhlasu schází, tak někdo jako Steve Jobs. Osoba, která dodá dnešním poněkud bakelitově působícím přijímačům lesk a náboj věci, bez které se neobejdete. Designér, který digitálnímu rádiu dodá „tlačítka tak lákavá, že máte chuť je olíznout,“ jak prý Jobs říkal o iPhone. Němci, kteří mají od srpna celoplošnou digitální síť, předpokládají, že se i bez lákavých tlačítek jen během příštího roku prodá milion přijímačů DAB/DAB+.

„Součástí digitálního vysílání musí být moderní multimediální služby, jinak rádio zajde na úbytě,“ varoval přítomné rozhlasáky generální ředitel firmy Frontier Silicon Anthony Sethill. Také on prosazuje myšlenku kombinované platformy, která si vezme to nejlepší z rozhlasu a z internetu. Hybridní rádio se chová jako běžný přijímač, ale pokud si koupíte vyšší model, uvidíte na displeji například počasí nebo dopravní situaci, tedy údaje zprostředkované ze serveru rozhlasové stanice.

A taková by podle EBU měla být i budoucnost evropského rozhlasu. Multimediální, digitální a hybridní. Jako studia v Evropském parlamentu. Tamní rozhlasové studio má zelenou klíčovací plochu, aby bylo možné vysílat obohacené internetové streamy přes webkamery ve studiu.

Důležitý je správný poměr těchto složek. „Neděláme špatnou televizi, vizualizujeme rádio,“ říká kolega Brett Spencer z BBC. V praxi to znamená, že britští posluchači si letos při Wimbledonu mohli vybrat, jestli chtějí poslouchat víc hekání tenistek, nebo průvodní slovo sportovní komentátorky. Stačilo během přímého přenosu posouvat šoupátko na webu BBC.

DAB v České republice

Řádné pravidelné vysílání digitálního rozhlasu v České republice spustila společnost Teleko 1. dubna 2011. Teleko má s digitálním vysíláním dlouholeté zkušenosti, opakovaně ho testovalo ve spolupráci s Českým rozhlasem. V době uzávěrky tohoto textu už vysílače pokrývaly území čítající dohromady přes 2,8 milionu obyvatel. Začalo se v Praze, jejím okolí a na Příbramsku. Posléze se vysílání rozšířilo do Brna a okolí, a nakonec 5. září Teleko pokrylo i severní Moravu.

Nabídku tvoří rozhlasové stanice ČRo 2 – Praha, ČRo Radio Wave, ČRo Leonardo, ČRo D-Dur, ČRo 3 – Vltava, ČRo Region Středočeský kraj (z technických důvodů na celém území) a ČRo Rádio Česko. Ze soukromých stanic se zapojilo mostecké Gama Radio a křesťanské Radio Proglas. Navíc Teleko šíří také signál pěti italských stanic: Radio Vaticana, RTL 102.5, RTL Classic, RTL Groove a RTL ItalianStyle.

Vhodné přijímače prodává Teleko jednak přes svůj elektronický obchod a jednak jejich distribuci podpořil také Radioservis ve své prodejně na Vinohradské třídě.

Jak vidno, rádio má budoucnost, musíte ovšem mít nápady a vůli učinit krok vpřed.