K následujícímu povídání mě inspiroval Martin Malý svým článkem Na osmibity nikdy nezapomeneme (odkaz mimo tento web). Mě osobně domácí hraní na osmibitech minulo, mlhavě vzpomínám spíš na automaty v maringotkách u kolotočů a na první televizní konzole s joystickem. Tohle vzpomínání se vrátí dvacet let nazpátek, do doby operačního systému MS-DOS ve verzích 6.0 a 6.2. Byly to časy ručních úprav souborů CONFIG.SYS a AUTOEXEC.BAT, aby ty hry, které nabízely neuvěřitelnou škálu 256 barev, šly z té 3,5“ diskety vůbec spustit. Pokud se tedy ten archiv v ARJ nejdřív bezchybně rozbalil.
První hru si nepamatuju. Asi to byla ta, kterou hrál skoro každý, protože v základní výbavě systému nic jiného nebylo: GORILLAS spouštěná přes Q-Basic (zdroják (odkaz mimo tento web), video (odkaz mimo tento web), online verze (odkaz mimo tento web)). Druhá možnost pro relaxaci se jmenovala NIBBLES, takový ten had v bludišti, kterého o pár let později proslavila Nokia na mobilních telefonech.
Legendární byl samozřejmě Prince of Persia: Sands of Time (video (odkaz mimo tento web), online verze (odkaz mimo tento web)). Toho času stráveného přesným odměřováním kroků, aby se ten blbec nezřítil do propasti, nebo na hroty, případně neskončil rozpůlený pohyblivými čelistmi! A za pár měsíců pak po disketách připutoval druhý díl (video (odkaz mimo tento web)), barevnější, obtížnější – a taky s hudbou, která vás za chvíli štvala.
Samozřejmě se i v DOSu závodilo v autech (NASCAR, LOTUS). I v tomto případě často s vypnutým zvukem, ty pazvuky se nedaly moc dlouho vydržet. Nikdy mě moc nechytly střílečky, které dnes patří mezi klasiku žánru (Wolfenstein 3D, *Duke Nukem,*Doom…), ale nebodovalo u mě ani vodění a úkolování té party trpaslíků v Lemmings.
Zato jsem pilně budoval města a státy. Nejdřív v prvním SimCity (video (odkaz mimo tento web)), ze kterého si doteď pamatuju především cheat na přidávání peněz (Shift + FUND), potom i v SimCity 2000 (odkaz mimo tento web) z roku 1994, kde k původním budovám přibyly i školy, nemocnice a věznice. Kromě toho se zlepšil systém obchodování a výběru daní.
Kde jsou města, tam je doprava, kde je doprava, tam je její simulátor. Transport Tycoon jsem hrál taky – byla to náročná aplikace, potřebovala procesor 486! Patří do sady her, které si občas zahraju dodnes, i když samozřejmě ne v DOSu, spouštím místo toho OpenTTD (odkaz mimo tento web). Komunita fanoušků tohohle simulátoru je věrná až za hrob, takže originální hru portovala i na zařízení s Androidem (odkaz mimo tento web).
(odkaz mimo tento web)Ovládnout město je jedna věc, ale co řídit rovnou celý stát? Civilization byla další příčinou mnoha hodin u počítače pod heslem „ještě jedno kolo a už jdu vážně spát“. Všechny díly této série (v současnosti je jich pět, nejnovější datadisk vyšel tento měsíc) prosluly podobně dlouhým intrem (odkaz mimo tento web), a každý z těch dílů má své věrné fanoušky i tvrdé odpůrce. Když třeba v roce 1996 vyšla Civilizace 2, vyvolalo vášně rozhodnutí vývojářů opustit MS-DOS a soustředit se jen na Windows („proboha, proč?“ ptala se recenze v Levelu). O téhle hře by mohl vzniknout samostatný vzpomínkový článek. Mám za sebou všechny díly, téměř všechny datadisky a současná edice Brave New World – s oprášenými principy špionáže a náboženství – čeká jenom na to, až dostavím kosmickou loď v momentálně rozehraném kole původní Civilizace 5. Je to hra, která mě doslova provází od MS-DOSu až po digitální distribuci ze Steamu. Chybí mi snad jenom koupit deskovou hru (odkaz mimo tento web), ale to bych si připadal jako Sheldon :-).
Civilizace ostatně byla nejspíš jedna z prvních her, které jsem kromě originální verze hrál taky v neoficiální lokalizované podobě. Přivedlo mě to dokonce k zájmu o programování a překládání software.
Kromě strategií a simulátorů mě zajímaly také adventury. Pod DOSem to byla konkrétně Kyrandie v celkem vtipném českém překladu (video (odkaz mimo tento web)). Snažili jste se zachránit království, které chtěl ovládnout zlý šašek Malcolm. I tato hra se dočkala několika pokračování. A abych nezapomněl na arkády: pamatujete Prehistorika (odkaz mimo tento web)? Já moc ne, pořád totiž padal… Zato o hádankách z The Incredible Machine (odkaz mimo tento web) se mi málem zdálo.
Samostatnou kapitolou jsou české hry – dlouho mi vydrželo třeba Tajemství Oslího ostrova (odkaz mimo tento web), hrál jsem i 7 dní a 7 nocí (odkaz mimo tento web), poslední bylo asi v roce 1998 Horké léto. K těmhle adventurám přidávám ještě původně polského Agenta Mlíčňáka (odkaz mimo tento web).
A teď už dost nostalgie. Musím dodělat tu kosmickou loď. V Portlandu už mají hotovou další část.