Mezi nejdůležitější mediální události letošního roku patřilo dění kolem Rady České televize. Několik měsíců to vypadalo, že se s generálním ředitelem Petrem Dvořákem rozhoupe křeslo a padne ještě před parlamentními volbami. Do křížku se s ním pustila zejména Hana Lipovská, dnes už bývalá televizní radní a chráněnka Jany Bobošíkové. Měsíce z velké části bizarních výtek k ničemu nevedly, sloužily jen ke zhoršování atmosféry a zpochybňování vlivného média před volbami.

Mladá radní vytvářela spletité konstrukce, podávala trestní oznámení, dokonce přišla na zasedání s policejní ochranou. Nebylo z toho nic a neuspěla ani ve volbách, kde měla její mediální známost a image jakési Johanky z Arku bojující se systémem pomoci Volnému bloku při cestě do sněmovny. Nestalo se, a tak dnes Hana Lipovská pokračuje v natáčení internetových pořadů s Janou Bobošíkovou, Lubomír Volný už nikoho nezajímá a Petr Dvořák dál řídí Českou televizi.

Dlužno ovšem dodat, že Petr Dvořák situaci ustál také díky obstrukcím tehdejší parlamentní opozice, která se nyní ujímá vlády. Složení televizní rady se podle zákona pravidelně obměňuje, takže postupně několika členům vypršely jejich mandáty. Opozice využila všechny možnosti jednacího řádu sněmovny, aby nebyl do Rady České televize zvolen nikdo nový. Poslanci se obávali, že na seznamu kandidátů převažují zvláštní figury, které by Českou televizi místo odpovědné kontroly spíše účelově dusily. Volební výbor sněmovny skutečně poslal do finále lidi, jejichž hlavní kvalifikací byla dojmologie o současném fungování Kavčích hor. Výsledkem obstrukcí bylo, že čtyři posty v televizní radě zůstaly neobsazené.

Těsně před volbami se pak uvolnila další dvě místa. Jedno standardně, když vypršel mandát Zdeňku Šarapatkovi. Druhé poté, co Hana Lipovská svou politickou angažovaností naštvala i své někdejší zastánce, takže ji sněmovna hlasy napříč kluby odvolala z funkce. Znamená to, že od října zasedá televizní rada ve významném oslabení, místo patnácti členů jich má jenom devět. To mimo jiné znamená, že nemůže za žádných okolností odvolat generálního ředitele (k tomu je potřeba deset hlasů).

Kdy bude televizní rada zase kompletní, bůh suď. Prozatím není moc jasné, co nová sněmovní většina vlastně chce. Správně by to mělo být tak, že se znovu vyhlásí termín na přihlášky do rady, poslanci někoho vyberou a rada bude kompletní. Teoreticky by se během toho mohla situace zrcadlově obrátit a proces by mohli prodlužovat bývalí vládní poslanci z ANO a národovci z SPD. Nicméně dosud to vypadá, že brzdou bude opět pětikoalice, která nechce volbu vypisovat, respektive se k ní chce vyjádřit v lednu. Souběžně pracuje na novelách mediálních zákonů, jež by měly výběr mediálních rad úplně změnit.

Povede to k jedinému: v roce 2022 budou stoprocentně pokračovat politické bitky o to, jak má Česká televize vypadat a kolik má dostat peněz. Na obzoru je debata o zvýšení rozhlasových a televizních poplatků i o jejich konceptu. Řeklo by se, že se 108 hlasy bude mít pětikoalice pohodlnou většinu na prosazení svých představ, ale zrovna mediální politika poslance typicky štěpí. I uvnitř ODS a dalších stran se najdou lidé pochybující o České televizi. A už výše zmíněné obstrukce mohou snadno vést k tomu, že se schvalování zákonů „zaparkuje“ a legislativní procedury se potáhnou donekonečna. Televize je téma, na kterém se zákonodárci mohou předvádět, protože televizi má doma každý, každý se na ni dívá a každý má pocit, že jí rozumí.

Jisté je, že jsou věci, které nejdou odsouvat pořád – zbývají zhruba tři roky, kdy televize ještě může plánovat v aktuálním ekonomickém rámci. Pak musí vědět, co dál, ať bude v jejím vedení sedět Petr Dvořák, nebo někdo jiný.

Ať už se na jaře dočkáme oblíbené reality show v podobě veřejného slyšení kandidátů do mediálních rad, anebo ne, rozhodně bude dost rušno. Minimálně se nám představí noví straničtí experti na média, další nováčci do problematiky teprve vplují. A tím pádem si nejspíš zopakujeme tytéž nápady a argumenty, co každé čtyři roky. V tuzemské politice je to jistota, po každých volbách se mediální diskuse restartují a vysvětlují se úplné základy problematiky. Třeba se teď pohneme o kus dál. Zaslouží si to veřejnoprávní média i jejich koncesionáři.